Dakar živě: Start etapy je fascinující zážitek. Podívejte se na video!

„Konečně trochu chládek,“ řekla si možná většina pilotů startujících do desáté etapy Rallye Dakar za deštivého středečního rána. Ta předchozí totiž byla nejenom prověrkou techniky, ale především výdrže lidského organismu v extrémních podmínkách nejtěžší automobilové soutěže světa. Motorkáři kolabovali, navigátoři měli zamotanou hlavu z těžkého terénu, a každý, kdo dorazil do cíle bez újmy, mohl hovořit o štěstí. Devátá etapa byla bez nadsázky bojem o přežití, ze kterého si Ondřej Klymčiw odnesl zlomenou nohu a Rudolf Lhotský skončil kvůli dehydrataci na kapačkách.

Desátá etapa spojovala argentinská města Belén a La Rioja a pro posádky si původně připravila 278 ostrých kilometrů. Stejně jako o den dříve došlo ke zkrácení celkové délky (nyní však jenom o 40 kilometrů), což si Josef Kalina, toho času potlučený a v péči fyzioterapeuta, vysvětloval rozvodněnou říčkou, přes kterou nechtěli organizátoři posádky pustit. Šlo o další z písečných a navigátorsky velmi obtížných zkoušek. Pro řadu posádek, které nebyly spokojeny s dosavadním „WRC“ průběhem soutěže, se však jednalo o potvrzení toho, že i letošní Dakar je stále tím pravým Dakarem.

Výsledkový servis Rallye Dakar: 10. etapa - Zapletal mezi hvězdami

„Dnešní etapa se nám nepovedla podle představ kvůli nehodě - Phoenixe jsme položili na levý bok, ale naštěstí jsme mohli pokračovat dál. Byla to náročná zkouška nejen pro nás, ale také pro všechny ostatní piloty. Vždyť je téměř půlnoc a někteří ještě ani nedorazili do bivaku! V poušti jsem byl vůbec poprvé a jsem z toho nadšen. Na zítřejší etapu se velmi těším, přestože jsem si jist, že bude velice náročná. Teprve tohle je ten pravý Dakar!,“ řekl pro Auto.cz Jiří Štross, kopilot Jaroslava Valtra v Tatře Phoenix týmu Tatra Buggyra Racing.

Poprvé na samém začátku

S naší tiskovou „obytkou“ obvykle z bivaku jezdíme rovnou k cíli soutěže, u desáté etapy jsme však udělali výjimku a vyrazili na samotný start. Byl vzdálený jenom pár set metrů od hlavní silnice, procházka pouští s těžkým pískem ale byla náročnější, než se původně zdálo. Motorkáři a čtyřkolkáři startovali už v brzkých ranních hodinách, a proto jsme před startovní páskou potkali až posádky automobilů a kamionů pěkně pohromadě (tento systém platí od deváté etapy, do té doby startovaly všechny kategorie odděleně). Nešlo o žádné zablácené stroje, na které jsme zvyklí z konců etap – vozidla vypadala jako by zrovna vyjela z továrny a svěží piloti přátelsky rozmlouvali se svými konkurenty. Tady byste na nenávist snad nerazili – nikdo totiž neví, kdy bude na trati potřebovat pomoc někoho „přespolního“.

Dakar živě: Jeden den v kůži fotografa přímo na trati. Jde o krk!

Dosud jsem na Dakaru nenašel místo, na kterém bych potkal tolik automobilových legend současně. Sainz, Loeb, Kalina, Kolomý, Valtr, Prokop nebo věčně vysmátí bratři Coronelové – ti všichni od sebe nebyli vzdáleni více než sto metrů, a i přes zjevnou snahu o koncentraci před závodem byli relativně přístupní. Tedy až na devítinásobného mistra světa WRC Sebastiena Loeba. Ten měl totiž vzhledem k nehodě z předchozího dne hodně co napravovat a zmizel v útrobách svého Peugeotu 2008 DKR dříve, než jsem k němu stihnul doběhnout.

Startovní procedura probíhala jako na běžícím pásu – odpočítat, odmávnout, počkat až sedne prach (všichni nicméně startují podle časových karet) a připravit se na další vůz. Maršálům sedícím hned vedle „čáry“ jsem upřímně řečeno moc nezáviděl, protože vždycky schytali nejen pořádnou dávku prachu, ale i sazí. Poslední vteřinu před vypuštěním každého z vozů do etapy nikdo nehlesnul, aby se záhy rozpoutal ohlušující řev vytočeného motoru. Je to fantastický zážitek, který se opakuje, dokud nezmizí dlouhá fronta před startem. Tohle nelze pouze popisovat, tohle se musí zažít. Snad přiložené video zafunguje alespoň jako malá ukázka úvodu každé etapy nejfantastičtější soutěže světa.