Další chyták pro autonomní vozidla: Musí se naučit předvídat chování chodců

Autonomní vozidla sice dokážou samočinně jezdit po vymezené trati, avšak problém může nastat v okamžiku nenadálé vzniklé situace, s níž si elektronický systém řízení těchto vozidel nemusí umět správně poradit. Aby bylo možné využívat autonomních vozidel naplno, budou se muset „naučit“ předvídat, zejména pak chování chodců.

Právě tento rébus se snaží vyřešit švédská automobilka Volvo, samozřejmě s využitím nejmodernější výpočetní techniky. „Nemůžete zastavit pokaždé, když na kraji vozovky spatříte člověka,“ poznamenává Henrik Green, jeden z vedoucích techniků vývoje Volva. „Jenže zároveň musíte zastavit, pokud se chodec rozhodne vstoupit do vozovky,“ dodává Green.

Za účelem toto rozeznat v případě autonomních vozidel, spojilo Volvo své síly s firmou Luminar, která se specializuje na vývoj pokročilé technologie na bázi LiDARU, tedy detekčního zařízení, pracujícího se světelným paprskem. Úkolem systému je rozpoznat člověka, a to včetně jeho částí těla (například končetin) na vzdálenost až 250 metrů. Právě toto je klíčem k tomu, aby autonomní vozidlo umělo předvídat chování chodců.

VW a autonomní auta: Ve vývoji zatím ztrácí. Mohutně však investuje

Jde ovšem o velmi obtížný úkol, neboť i při současném stavu senzorů není vůbec jednoduché rozeznat, co chodec právě zamýšlí udělat. Vše se navíc odehrává ve velmi krátkém časovém intervalu. Specialisté firmy Volvo a Luminar tvrdí, že systémy by neměly na základě stávající trajektorie pohybu chodce určovat jeho budoucí trajektorii, ale měly by se spíše zaměřit na části jeho těla. Například na hlavu. Pokud se chodec otočí směrem k autu, jde o jasný signál, že chce přejít ulici. A právě toto by měly systémy umět rozpoznat.

„Spíše než sledovat pohyb člověka je tak v tomto případě důležitější umět porozumět signálům, které jeho tělo vysílá,“ říká Leslie Nooteboom, spoluzakladatel a vedoucí technik laboratoře, zabývající se umělou inteligencí ve Velké Británii.

Při vývoji umělé inteligence v rámci autonomních vozidel se tak vývojáři snaží simulovat různé chování jedinců s cílem odhalit, jak na to bude systém reagovat. „Potřebujete mít výchozí model chování člověka velmi detailní a v dalším kroku jej dále zúžit nebo lépe řečeno zpřesnit,“ říká Nooteboom. „Hledáme vlastně typické chování člověka, který přechází silnici, v němž se snažíme nalézt znaky shodné pro všechny, kteří takto jednají,“ dodává k celé záležitosti Nooteboom.