De Soto Powermaster (1952–1954): Šestiválcová alternativa k osmiválci Firedome
Nástupcem poválečných modelů De Soto Deluxe a Custom se staly Powermastery, poháněné řadovými šestiválci Chrysler.
Zakladatel automobilky Chrysler Walter Percy Chrysler rozšířil v roce 1928 rodinu Chryslerů o značky Dodge a Plymouth a vytvořil novou značku De Soto. Automobily De Soto (nebo také de Soto či DeSoto) byly pojmenované po španělském průzkumníkovi Hernandovi de Soto, který vedl severoamerickou expedici na území dnešní Floridy, Georgie a Alabamy. Jeho stylizovaný portrét byl použit ve znaku automobilky De Soto.
V modelovém roce 1929 dosáhly vozy De Soto rekordních 81 tisíc vyrobených vozů. Ceny vozů De Soto byly posazeny o něco níže než u modelů Dodge. V roce 1933 byla pozice obou značek prohozena v naději, že se tím zvedne prodej vozů Dodge. Vozy De Soto dostaly nové aerodynamické karoserie z modelu Chrysler Airflow 1934, ale mezi zákazníky nezískaly velkou oblibu, a proto se De Soto vrátilo k tradičním tvarům. V roce 1942 měly modely De Soto výklopné světlomety. Byly tak prvními sériově vyráběnými americkými automobily s touto funkcí.
Po ukončení druhé světové války se De Soto vrátilo k civilní výrobě osobních vozů. Modely 1946 byly jen mírně upravené modely 1942, ale bez vyklápění světlometů a s předními blatníky prodlouženými až do předních dveří. De Soto série S-10 (foto) se až do roku 1952 prodávalo v základním provedení Deluxe a v luxusnější verzi Custom nabízené také jako kombi. Jejich nástupcem se staly modely De Soto Powermaster, vyráběné v letech 1952 až 1954, které byly šestiválcovou verzí modelů Firedome, poháněných motory V8.
Sedan, kupé a kombi
De Soto Powermaster debutoval v roce 1952 v podobě velkého čtyřmístného sedanu, dvoudveřového kupé a kombi. Sedan převzal karoserii téměř beze změn od svých předchůdců DeLuxe a Custom, včetně děleného předního okna a zadního okna nezasahujícího do boků. Také „zubatá“ přední maska a masivní chromované nárazníky se nezměnily.
Do modelového roku 1953 vstoupil sedan Powermaster s neděleným zaobleným předním oknem a panoramatickým zadním oknem. Standardní šestimístný sedan (foto) měl rozvor náprav 3188 mm a vnější rozměry 5420 x 1963 x 1578 mm (délka x šířka x výška). Na přídi stoupl počet „zubů“ na 11 a přední směrová světla dostala jiný tvar s širším chromovaným rámečkem.
Kromě standardního sedanu byl Powermaster nabízen také v osmimístné verzi Suburban. Verze s rozvorem prodlouženým na 3543 mm sloužila jako základ pro vozy taxislužby. Taxíky De Soto si zahrály v mnoha hollywoodských filmech. Kombi (foto) mělo stejné rozměry jako sedan, bylo jen o 1 cm vyšší.
Zadní kola Powermasterů poháněl řadový šestiválec Chrysler 251 s objemem 4106 cm3 a nejvyšším výkonem 118 k (87 kW). Točivý moment měl vrchol 282 Nm při 1600 otáčkách. Vozu s pohotovostní hmotností 1690 kg, karburátorem Stromberg a třístupňovou manuální převodovkou dovolil dosáhnout maximální rychlost 140 km/h.
Modelový rok 1954 (foto) přinesl několik drobných změn na karoserii. Oválná přední maska se vrátila k devíti „zubům“, které byly nižší a ostřejší. Chromované nárazníky byly o něco nižší a na bocích za předními koly se objevily lišty s nápisy POWERMASTER. Při stejném rozvoru 3188 mm narostly vnější rozměry na 5448 x 1972 x 1632 mm (délka x šířka x výška). Novinkou pod kapotou byla automatická převodovka Powerflite.
Vozy De Soto Powermaster se nabízely s širokou příplatkovou výbavou, včetně topení, elektrických hodin, posilovače brzd a řízení nebo pneumatik s bílými boky. Powermastery vyráběné na počátku modelového roku 1953 měly chudší chromované ozdoby na karoserii v důsledku omezení po vstupu USA do korejské války.
Kanadský Chrysler vyráběl vozy De Soto Powermaster ve verzích čtyřdveřový sedan a dvoudveřové kupé se střechou hardtop (bez středových sloupků). Kanadské Powermastery používaly také řadové šestiválce s objemem 4,3 litru.
Výroba modelů De Soto Powermaster byla ukončena na začátku modelového roku 1955. Nabídku nadále pokrývaly jen modely De Soto Firedome a Fireflite s rozvorem 3200 mm, poháněné motory V8 a navržené Virgilem Exnerem. Zájem o vozy De Soto však upadal a v roce 1959 už prodej nepokrýval ani výrobní náklady. 30. listopadu 1960 padlo rozhodnutí koncernu Chrysler ukončit výrobu vozů De Soto.
