Designový duel: Mazda 3 vs. Renault Mégane
Jde o automobily, jež mají odlišný nejen vzhled (vně i uvnitř), ale také historii, kterou v obou případech tvoří zcela specifické realizace. V případě Mazdy hovoříme o plynulém a harmonickém vývoji emocionální karoserie, jíž v roce 2003 započal model s designem, který byl navržen dle pravidel filozofie Zoom-Zoom. S příchodem druhé generace se energičnost křivek ještě zvýšila – souběžně s radikálním zvětšením masky, což japonskému kompaktu propůjčilo nezaměnitelný a v rámci kategorie velmi odvážný vzhled.
Francouzský sok je jiný – každá jeho generace vychází z jiného ideového podhoubí. Zatímco nejstarší z nich (z roku 1995) rozvinula některé rysy Renaultu 19 a přišla s originální, ostře zakončenou siluetou, druhé generační vydání se vzepřelo konvencím a sloučilo ostré hrany s neobvykle stavěnými zadními partiemi ve stylu avantgardní kreace Avantime. Přechod k třetí generaci znamená citelný mezigenerační rozdíl, a to v celkové koncepci designu – tvůrci opustili progresivní charakter minulého vydání vozu a navrhli uhlazený, líbivý hatchback. Ani u něj si však návrháři neodpustili jistou míru nekonvenčnosti, a sice v podobě absence klasické masky chladiče.
Mazda 3 – Inspirována přírodou
Mazda 3 je osobitý automobil. V porovnání se svou předchůdkyní je mnohem propracovanější – zatímco minulý model byl zaměřen spíše na stylingový efekt, aktuální model je propracovanější. Největší podíl na pocitu plasticity celku má dynamický prvek, jež spočívá v plynulém přechodu linie kapoty do pontonu, což doprovází ostrý zlom v oblasti zpětných zrcátek. Na první pohled však vůz zaujme maskou chladiče, kterou netvoří jen klasický otvor proložený několika lištami, ale také chromová lišta, jež kopíruje spodní a boční hrany masky a vkusně dekoruje přední partie Mazdy.
Návrháři opustili běžné schéma profilu a ztvárnili celek, který je definován střetem dvou linií – výše uvedeného prolisu a zadní linky, jež pramení v koncových světlech a zasahuje do mezery mezi předními a zadními dveřmi. Záď je poměrně masivní – její objem však odlehčují atraktivní svítilny a vcelku velký prostor pro registrační značku ve sníženém reliéfu.
Emocionalita zevnějšku se promítá do kabiny. Dominantou interiéru vozu, který společně s Mazdami 6 a CX-5 rozvijí rysy studie Shinari (2010), je přístrojová deska s nekomplikovanými tvary a přehledným horizontálním členěním, které oživují sportovní doplňky a stylové prvky – například kulatý střed volantu, jehož spodní rameno ladí s chromovými doplňky a oživuje tmavý odstín desky.
Renault Mégane – Hledání nové tváře
Francouzský vůz pochází z doby, kdy automobilka Renault hledala nový tvarový styl. Tehdy opustila směr nastolený Patrickem Le Quémentem – založený na kreativní práci s plochami a karoseriemi – a přiklonila se ke konvenčnějším formám. Typickou ukázkou tvorby z tohoto období je právě Mégane, který se (v návaznosti na stejnojmenný koncept) vyznačoval světlomety, jež vybíhaly do stran a mezi nimiž se nenacházela klasická maska chladiče. Volný prostor byl oživen osobitým vykrojením středu kapoty, jejíž boční linky se směrem dopředu zužovaly a střetly se v místě loga značky. Vzhledem k nejnovějšímu stylu, jehož průkopníkem je Laurens van den Acker, dostal Mégane novou masku, spočívající v propojení světlometů a zvýraznění prostoru se znakem výrobce. Tento prvek nejenže zaplnil dříve prázdné místo, ale také odstranil viditelnou mezeru mezi kapotou a čelem vozidla. Příď modernizovaného Méganu je více harmonická a výraznější – v porovnání s Mazdou však sází spíše na eleganci a členitost, jíž dotváří přepracovaný nárazník a dvě dekorační lišty v masce.
Oba modely, o nichž je dnes řeč, se vyznačují zajímavě zpracovanou přední částí pontonu, která je objemná a vytváří dojem sportovnosti – jde o prvek, který vyniká zvláště při 3/4 předopohledu. V případě Méganu však navazuje na relativně klasicky provedenou linku na bocích (Bone Line), v porovnání s Mazdou, kde volně splývá s hmotou pontonu. Mégane má rovněž měkčí přechody mezi plochami, zaoblenější okenní linku a méně dynamickou linii střechy. Podobná charakteristika – tedy oblost a příklon k měkčím tvarům – platí také pro záď s velkými lampami.
Přístrojová deska francouzského vozu kombinuje modernu (zde zastoupenou digitálními přístroji) a ladnost, kterou oplývá hrana spodní části desky a dekorační lišta, jejíž asymetričnost výrazně oživuje jinak opticky klidné a útulné prostředí. Podobně jako u Mazdy, i v Renaultu má deska horizontální členění s citlivě provedeným dekorem.
Střet ztělesnění přírodních sil a pokračovatele masově produkované avantgardy
Již na první pohled je zřejmé, že porovnávané vozy cílí na jiné zákaznické skupiny. Charakter duelantů je velmi odlišný – dynamická Mazda 3, navazující na obdobně laděné modely z období stylu Zoom-Zoom, klade důraz na sportovnost, kdežto Mégane je zaměřen na komfort a uhlazenou, spíše decentní eleganci s nápaditými detaily. V porovnání s minulým Méganem je klidnější, neprovokuje a prostřednictvím loňského omlazení je začleněn do současné modelové řady své značky.
I přes zřetelné rozdíly mají však oba modely společné znaky. Tím prvním – a nejvýraznějším – je snaha harmonicky propojit boční partie s těmi předními. Mazda jde na to formou energického prolisu, který známe již z konceptu Shinari, Renault volí zvýraznění předních blatníků a jejich pozvolný přechod do světlometů. Kromě tohoto prvku, který má nemalý význam pro plastičnost zevnějšku, pojí francouzský a japonský vůz také objem zádě a poměrně malý C-sloupek.
