TEST DFM Mini Combi 1,0 - Čínská otázka

Když se řekne „asijská zadokolka s motorem uprostřed“ napadne vás nejspíše zábavné auto typu Toyota MR2 nebo dokonce legendární Honda NSX. Tak na podobné vozy rychle zapomeňte, Asie je totiž velká a automobily se vyrábí i v Číně. A soudruzi myslí především na práci.

Jedním z pracantů, který nově zamířil i na náš trh, je Mini Auto společnosti Dongfeng Motor Corporation. Je nabízen v osmi variantách (namátkou jako Mini Truck či Mini Van), které se mezi sebou liší nejen velikostí a druhem nástavby, ale také kabinou. My jsme vyzkoušeli jednu z pro živnostníky atraktivních verzí - Mini Combi. Tento půdorysně nevelký vůz o délce 3795 a šířce 1560 milimetrů je předurčen zejména pro městské a příměstské cesty, kde nebude vadit jeho omezená maximální rychlost (papírových 120 km/h se nám na rovině s prázdným vozem dosáhnout nepodařilo), zato vynikne díky svým kompaktním rozměrům a průměru otáčení 8,3 m.

Malý, ale s velkým

Hlavní a v podstatě jedinou zbraní v boji o přízeň Evropanů je velikost nákladového prostoru. Za dvěma řadami sedadel se totiž ještě nachází velmi velkorysý prostor o rozměrech 900 x 1300 x 1300 milimetrů pravidelného tvaru, užitečné zatížení vozu je 560 kg. Ve verzi Van má nákladový prostor dokonce délku celé dva metry a to už je pro řadu živnostníků či majitelů firem celkem lákavá vlastnost.

Ještě než se dostane na slabší stránky vozu, povězme si něco o pohonné jednotce. Ta se nachází pod předními sedadly a její parametry opět utvrzují v tom, že pracovní zóna Mini Auta je v podstatě jen ve městě či blízko něj. Z litrového atmosférického řadového čtyřválce se podařilo vydolovat jen 38,5 kW a 83 Nm točivého momentu, což na plnou dodávku není pravda mnoho. Při jízdě do prudšího kopce je s naloženým vozem opravdu těžké udržet i tempo pomalých nákladních vozů z Letňan a nebýt brzdou provozu. To, co zpravidla následuje po zabušení na včelí úl, docela dobře vystihuje zvuk, linoucí se zpod vašeho pozadí při snaze dostat z motoru maximum. Přístrojový panel bez otáčkoměru vás bohužel v této činnosti nepodpoří.

testy dodavky Agregát se nicméně dokáže odměnit příjemnou spotřebou okolo šesti litrů v kombinovaném provozu, pokud mu skrze pětistupňovou přímo řazenou převodovku vyjdete vstříc a netrápíte ho v příliš nízkých nebo naopak vysokých otáčkách. Při řazení a rozjezdu to chce trochu cviku, malý motor je při rozjezdu hodně citlivý a tudíž není problém ho při neopatrnější manipulaci se spojkovým pedálem „udusit“.

Návrat do minulosti

Z fotografií si asi nejlépe uděláte názor na to, do jaké míry je Mini Auto srovnatelné s ostatní zavedenou produkcí. Zdálo se nám, jakoby někdo v Číně našel krabice s díly pro Favorit a zakomponoval je plynule do výrobního procesu. Rok 2009 připomíná v podstatě pouze rádio Panasonic s CD a MP3 (za příplatek 2975,- Kč) a tlačítko ovládání klimatizace. Její modul najdete kousek za vámi u stropu, levněji do vozu zastavět klimatizaci opravdu snad ani nejde. Naše zkušenost naštěstí ukázala, že funkčnost by měla být bezproblémová.

Při pohledu na fotografie asi jen málokoho napadne, že se dívá na zbrusu nový vůz s najetými sedmi tisíci kilometry. Materiály vypadají zkrátka zoufale, stejně jako slícování těch několika málo tlačítek na přístrojové desce. Ano, jde hlavně o funkčnost, bylo by ale nezodpovědné tyto zásadní věci přehlížet. Na přední nápravě typu McPherson jsou místo bubnových osazeny kotoučové brzdy, elektronická stabilizace ovšem pochopitelně chybí. To by nebyl až takový problém, ostatně to není v kategorii malých dodávek bohužel běžné ani dnes, absence airbagu řidiče je ale dalším z ústupků, který tentokráte nemůžeme přejít s pokrčenými rameny. Zkrátka – na výslednou cenu je třeba pohlížet i touto optikou.

testy dodavky Jízdní vlastnosti jsou i přes žebřinový rám s tuhou zadní nápravou poměrně uspokojivé, ve vyšších rychlostech (zde máme na mysli rychlosti přes 100 km/h) je ale cítit velká citlivost na boční vítr a proto buďte s prázdným vozem na rychlostních komunikacích obezřetní. Manévrování v městském provozu je díky velkému rejdu kol a malým rozměrům vozu příjemné, jediným problémem může být řízení bez posilovače, který nelze ani dokoupit.

Cena nikoliv podbízivá

Když Mini Combi vybavíte rádiem, hliníkovými koly, klimatizací či centrálním zamykáním (čímž vypotřebujeme polovinu seznamu příplatkové výbavy), vyšplhá se cena s DPH na 314 tisíc Kč. Odpočet daně je pro tento typ vozidla samozřejmostí, stejně tak ale i pro podobně zaměřené konkurenty, splňující alespoň základní standardy pasivní bezpečnosti (o aktivní nemluvě).

Kdybychom chtěli být kousaví řekneme, že tipujeme zlevnění o pár desítek tisíc po případném prvním absolvovaném crash-testu. Ale takoví být nechceme, a proto jen konstatujeme, že za morálně minimálně deset let starý vůz bez jediného airbagu, centrálního zamykání či posilovače řízení je požadovaných 284 tisíc korun (239 tisíc bez DPH) trochu hodně.

testy dodavky  

Plusy

• Vysoká užitná hodnota
• Velký vstupní profil zadních bočních dveří
• Výborná manévrovatelnost ve stísněném prostoru
• Velký a pravidelný prostor pro náklad
• Velká zpětná zrcátka

Mínusy

• Absence posilovače řízení
• Absence airbagu řidiče
• Utlumení hluku motoru
• Kvalita materiálů v interiéru
• Slabý motor
• Morální stáří vozu
• Omezená možnost nastavení volantu a sedačky