Draží se dva závodní Kurtis Krafty. Jeden má dokonce pohon předních kol
RM Sotheby‘s nabídnou v aukci v Monterey dva vozy Kurtis Kraft. Jeden kus s předním pohonem byl hlavně filmovou hvězdou, druhý ale opravdu závodil. V Indy.
Historie amerických závodů na oválných drahách je většině evropských fanoušků poněkud vzdálená. Jméno Frank Kurtis však dosáhlo celosvětové proslulosti. Frank Peter Kurtis (1908-1987) začal už ve třicátých letech minulého věku vyrábět midgety, tedy speciály určené pro závody na krátkých, převážně škvárových oválech. Založil firmu Kurtis Kraft, dodával je i ve formě stavebnic a propracoval se až k „roadsterům“ pro 500 mil Indianapolis a další klání šampionátů AAA a USAC. Ve „Staré cihelně“ vyhrály pětkrát.
Pod druhé světové válce vyrobil i 17 dvousedadlových sporťáků pro běžné silnice s laminátovými karoseriemi. Midgetů vzniklo 550 kompletních a 600 kitů. Rodger Ward jel s jedním z nich dokonce Grand Prix USA formule 1 1959 v Sebringu na Floridě! Motor Offenhauser se totiž vešel do tehdy předepsaného objemu 2,5 L a velikostně se monopost blížil těm pro Velké ceny, i když vypadal dost legračně, zatímco auta pro Indy byla mnohem větší a jejich agregáty měly přes čtyři litry. Vždy šlo o čtyřválce! Kurtis Kraft patřil tedy mezi nejúspěšnější výrobce speciální závodní techniky, Frank Kurtis však svou firmu na přelomu 50. a 60. let postupně rozprodal.
Pearson FWD Special
Dochované vozy jeho značky se občas objevují v aukcích. RM Sotheby‘s aktuálně draží v kalifornském Monterey ve čtvrtek 17. srpna dva kousky. Prvním je Pearson FWD Special z roku 1949. Majitel několika závodních vozů Gil Pearson zaměřil svou pozornost na jeden z nejslavnějších závodů světa: 500 mil Indianapolis. V roce 1948 se rozhodl postavit dva identické stroje pro toto klání. Zkratka FWD, tedy front wheel drive jasně říká, že měly pohon předních kol.
Za vzor mu sloužil Blue Crown Special Emila Deidta, americké vozy tehdy nesly většinou názvy podle sponzorů. Lou Moore jej ve „Staré cihelně“ nasadil s velkým úspěchem, Mauri Rose vyhrál ročníky 1947 a 1948, v tom dalším přidal ještě jeden triumf Bill Holland. . Pearson pověřil návrhem vozu legendárního inženýra Lea Goossena, který předtím dlouhá léta pracoval u Milleru.
S Offenhauserem
Frank Kurtis vyrobil rám, palivovou nádrž, nádobu na olej a hlavně hliníkovou karoserii. Vpředu se podélně nacházel osvědčený motor Meyer-Drake Offenhauser objemu 4425 cm3 vybavený dvěma dvojitými karburátory Riley a magnetem Bosch JO8. Pearsonův první vůz s číslem podvozku Kurtis 325, který je právě nabízen v aukci, byl dokončen v létě 1949. Včetně atraktivního modrého laku. Pochlubil se s ním na výstavě „roadsterů“ (tak se říkalo speciálům pro Indy s motorem vpředu) v Oaklandu.
Pilot Fred Agabashian s ním na vyschlém dně jezera u osady Muroc (Rogers) v Kalifornii dosáhl rychlosti 283,2 km/h. Dnes je na tomto místě základna amerického letectva, respektive golfové hřiště. Agabashian byl zajímavým mužem historie Indy 500. V ročníku 1952 zajel pole position s Kurtis Kraftem poháněným řadovým třílitrovým šestiválcem Cummins. Šlo o turbodiesel!
V roce 1953 se už s „Offym“ v přídi umístil v závodě jako čtvrtý společně s Paulem Russem. V extrémním vedru se jezdi museli vystřídat. To ale zároveň znamenalo 1,5 bodu do žebříčku mistrovství světa jezdců formule 1. Klání v „Indy“ se totiž započítávalo do šampionátu v letech 1950-1960. Pochopitelně o něčem takovém možná ani nevěděl, prioritou pro něj byly americké závody. No a během své kariéry dokonce jeden vyhrál: v kalifornském Sacramentu 1949 pro J. C. Agajaniana, majitele závodního týmu a dědice byznysu s odpady a prasečích farem.
The Big Wheel
Pearson chtěl svůj vůz prodat, inzerát zveřejnil už na jaře 1949, kdy ještě neměl ani první kus dokončený. Jenže za 20 tisíc dolarů o něj žádný tým neprojevil zájem. Aby ne, konstruktér měl příliš velké oči a požadovaná částka byla na tu dobu astronomická. Jednání tedy ztroskotala.
FWD Special nečekala kariéra závodní, nýbrž… překvapivě filmová. Pearson zpřístupnil monopost Hollywoodu. 14. července 1949 o něj projevila zájem promotérská agentura Rooney-Stiefel Inc. Produkční studio hvězdy Mickeyho Rooneyho jej použilo v úspěšném závodním filmu The Big Wheel. Pozoruhodný „Indy roadster“ tak dobýval vavříny alespoň na filmovém plátně. Snímek měl premiéru v listopadu 1949. Režíroval ho Edward Ludwig a Rooney si v něm vystřihl hlavní roli. Z automechanika se vypracuje na závodníka, nejdůležitější klání dojede s hořícím autem a je samozřejmě za hrdinu. Ve hodinu a půl trvajícím filmu ale mnoho záběrů ze závodů není.
Pro Clarka Gablea
FWD Special byl také v dlouhém seznamu vozů, které Pearson pronajal studiím MGM pro natáčení filmu To Please A Lady alias Red Hot Wheels. V něm si zahrál hlavní roli bezohledného závodníka Mika Brannana Clark Gable a Barbara Stanwyck novinářku Reginu Forbes. Nenávistným sloupkem Mikovi zničí kariéru, ale pochopitelně tu nechybí ani romantika. Režisér Clarence Brown pak divákovi nabídl fascinující záběry z 500 mil Indianapolis. Stačí napsat, že tento snímek měl premiéru v říjnu 1950 a určitě stojí za vidění i dnes.
Pearson speciál s číslem podvozku 325 (přesně C-325-49) uložil do garáže vedle svého domu v kalifornské Santa Monice. Spolu s ním tam odpočíval i druhý podvozek, který se nepodařilo na rozdíl od toho prvního nikdy dokončit. V roce 1994 je oba koupil soukromý sběratel. Včetně kompletní výkresové dokumentace.
Nebyl renovován
325 neprošla renovací, byla zachována v nálezovém stavu a vysloužila si pozvání na Pebble Beach Concours d'Elegance 2001. Skutečná závodní historie sice chybí, ale Pearsonův Kurtis Kraft FWD Special zůstává pozoruhodným artefaktem své doby. Přehlídka nejlepších poválečných konstrukčních metod na čtyřech kolech, navíc nikterak drahých, náklady na stavbu byly minimální.
Goossenův design je navíc navýsost důležitý – představuje labutí píseň závodních vozů pro Indy s předním pohonem. A právě ty proslavil už po Velké válce Miller, pro který dříve pracoval. A to i na evropských okruzích. U RM stanovili cenové rozpětí, za které by modré auto se startovním číslem 7 chtěli prodat, na 350-500 tisíc dolarů, tedy 7,7-11 milionů korun.
Čtyřtisícovka pro Indy
Když jste po druhém celosvětovém krvavém konfliktu hledali konkurenceschopné šasi pro závody sprint cars, midgetů nebo Indy, Kurtis Kraft legendárního Franka Kurtise byl tenkrát na vrcholu. V 500 mil Indianapolis tvořily jeho podvozky přes polovinu, někdy i dvě třetiny startovního pole čítajícího 33 aut. Žádný jiný americký konstruktér se nemohl pochlubit tak rozmanitou produkcí závodních vozů. Vyráběl dokonce i startovací vozíky pro uvedení motorů do chodu.
Model 4000 se představil v roce 1951. Vedlo se mu stejně dobře na cihlách v Indy i prašných „dirt tracks“ šampionátu AAA. Ovál v Indianapolis byl od druhé poloviny třicátých let vyasfaltován jen v zatáčkách, kompletního pokrytí se dočkal až v roce 1961, až dodnes zbyl jen necelý metr široký pruh na startovní/cílové čáře. V tu dobu také KK4000 opouštěly závodní tratě, aktivní kariéra některých kusů vydržela i o něco déle…Úžasný životní cyklus.
Kurtis Kraftů 4000 bylo vyrobeno nejvýše 15 kusů. Závodní vozy se vyvíjely rychle, i když ta největší revoluce je teprve čekala. Oblý klasik vypadal sice tradičně, ale zároveň atraktivně, byl spolehlivým dříčem a vynikal působivou životností. Čtyřtisícovky měly podvozky s rozvorem 2438 mm. Přední nezávislé závěsy doplňovala ještě listová pera, zadní poháněná náprava měla torzní tyče. Nechyběly kotoučové brzdy na všech kolech.
Nováček roku
RM draží podvozek číslo 346. Ten debutoval na „Mílích“ v květnu 1952 jako Bowes Seal Fast Special stáje Raye Bradyho. Řídil jej Art Cross. V kvalifikačních jízdách zajel nejlépe průměr 217,725 km/h. Na roštu stál dvacátý, tedy v sedmé řadě. Během 200 kol se ovšem vyšplhal na páté místo v cíli. Tenkrát se poprvé udělovala cena Rookie of the Year (Nováček roku) a získal ji právě on. Opět se zapsal i do statistik formule 1, protože si připsal dva body.
O rok později (1953) dojel dokonce druhý za Billem Vukovichem, to bylo ale na jiném KK4000 Springfield Welding Spl. Vůz vlastnila žena: Bessie Lee Paoli, jediná v té době. V příšerném horku, které spolu s benzinovými výpary stálo život Carla Scarborougha, se ani nenechal vystřídat a klání „přežil“, i když na vítěze ztratil tři a půl minuty. Piloti se snažili dokroužit plný počet okruhů, finanční odměny byly lákavé. Závod tenkrát ještě ani podle pravidel nekončil projetím vítěze cílem. V MS F1 se mimochodem Cross vešel se šesti získanými body do první desítky konečného pořadí jezdců! Podvozek 346 strávil na amerických závodních drahách v Bradyho týmu téměř dekádu. Řídili jej třeba Mike Nazaruk, Johnnie Parsons, Don Branson, Joe James a Len Duncan.
Vzkříšení nadvakrát
Na počátku devadesátých let využil tehdejší majitel Bill Chapin využil služeb experta Kena Hickeyho, ten zrekonstruoval převodovku a motor. V přídi pochopitelně trůní typický „Offy“. Výkon řadového čtyřválce DOHC o objemu 4425 cm3 je odhadován na 261 kW, tedy 355 koní. Do nádrže se lil metanol a motor je vybaven mechanickým vstřikováním. Jeho síla putuje dozadu, nikoli na přední kola jako u výše popsaného Pearsonova. Dráhovým jednomístným speciálům v USA stačila dvoustupňová mechanická převodovka, na jedničku se pouze rozjížděly, piloti tak řadili jen na startu, při zastávkách v boxech a v cíli, jinak nemuseli.
Další majitel získal monopost v roce 1992. Ten svěřil vzkříšení Bobu Willeymu, synovi jednoho z distributorů Kurtis Kraftu. Willey zrenovoval podvozek a karoserii, doplnil tak Hickeyho náročnou práci na hnacím ústrojí. Samozřejmostí byl návrat k původním barvám a obtiskům Bowes Seal Fast Specialu z roku 1952. Pod značkou Bowes Seal Fast se prodávaly třeba zapalovací svíčky, brzdová kapalina, ale i sady na opravy pneumatik. Americké závodní vozy mohly propagovat své sponzory daleko dříve než monoposty formule 1, prezentované výrobky ale zpravidla měly co do činění s automobily.
Sbíral ceny
Kvalita restaurování vozu vzbudila náležitou pozornost, pochvalou budiž první místo ve třídě na Pebble Beach Concours d'Elegance 1996. To ještě nebylo vše, přímo Indianapolis Motor Speedway mu na stejné akci udělila Tony Hulman Memorial Cup. Pohár vyhrává nejlepší závodní vůz s otevřenými koly. Tony Hulman byl majitelem slavné dráhy od roku 1945 až do své smrti (1977).
Dražený kurtis kraft má certifikát AACA (Antique Automobile Club of America) číslo 074. V minulosti se ale objevil i v Evropě, konkrétně na proslulém Festivalu rychlosti v britském Goodwoodu. Startoval rovněž v závodech klasiků v Indy, kam byl pravidelně zván, stejně jako na Milwaukee One-Miler v rámci setkání Miller Meet sponzorovaného velkým pivovarem. 1633 metrů dlouhý ovál ve West Allis (stát Wisconsin) je nejstarším dosud používanou automobilovou závodní tratí na světě, vznikl už v roce 1903!
Za polovinu
Posledních osm let se Kurtis Kraft číslo 346 nacházel v respektované sbírce Terence E. Adderleye. Tam se dostal z aukce RM konané 14. března 2015 v Amelia Islandu na Floridě. Dražba v hotelu Ritz-Carlton se uskutečnila coby součást tamního Concours d'Elegance. K Adderleyovi se přesunul za 495 tisíc dolarů (12,8 milionu korun v té době). Nyní je tedy opět na prodej, a to za 275-350 tisíc dolarů (6-7,7 milionu korun). Tedy podstatně méně,,,
KK4000 se chlubí dobovými přístroji včetně vzácného otáčkoměru Jones. K vozu je i výtisk časopisu Auto Sport Review z října 1952 s podrobným popisem Crossova úspěchu na „Brickyardu“ a zmíněného zisku titulu Nováčka roku. Nechybí ani původní Crossova přilba, podle dopisu rodiny pochází přímo ze Síně slávy 500 mil Indianapolis. Tlustý soubor dokumentace obsahuje kompletní závodní historii i fotografie z renovace a rovněž faktury.
Dražený KK4000 číslo 346 nabízí velký potenciál jako pro další výstavy, tak i exhibiční akce. Aby bylo možné motor uvést do chodu, jsou potřeba externí letecký startér a bateriový vozík. Ani ty samozřejmě nechybějí. Patřičně bohatí sběratelé závodních vozů z Indianapolis a zároveň nadšenci a fanoušci motorů Offenhauser tedy mají šanci obohatit své kolekce.
Zdroje: Wikipedia, RM Sotheby‘s, csfd.cz, Antique Automobile Club of America (aaca.org)
Foto: RM Sotheby‘s (Darin Schnabel, William Walker), Indianapolis Motor Speeedway
Doporučujeme
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat