Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Fairthorpe (1954–1973): Lehké sportovní vozy od malého anglického výrobce

Karel Haas Karel Haas 15. 10. 2021 • 07:34
16
Zobrazit náhledy (16)
Závodní verze roadsteru Fairthorpe Electron měla nízký štítek místo předního okna a ochranný oblouk za sedadlem řidiče. Fairthorpe Electron Minor měl podobnou karoserii jako Electron, poháněl jej ale levnější čtyřválec Standard SC. Electron Minor měl ve středu palubní desky velký rychloměr. Podobné řešení mají současné vozy Mini. Roadstery Fairthorpe Zeta se začaly vyrábět v roce 1959. Poháněly je upravené šestiválce s objemem 2553 cm3 z modelu Ford Zephyr. Fairthorpe Zeta se dal pořídit také v podobě kupé se splývavou zádí a velkým zadním oknem. Fairthorpe Electron z roku 1961, přestavěný v roce 1978 na speciál, určený pro závody do vrchu a ve sprintu. Tovární reklama na vozy Fairthorpe Rockette, Electron a Electron Minor. Výroba roadsteru Fairthorpe Electron Minor byla zahájena v roce 1957. Používal čtyřválec Standard SC s objemem 948 cm3 a výkonem 38 k (28 kW). V roce 1962 se začala nabízet nová verze Zety nazvaná Rockette. Měla sportovnější a mírně upravenou laminátovou karoserii se třemi hlavními světlomety. Dvoumístné kupé TX-GT používající podvozkové díly z Triumphu GT6. Vůz navrhl Bennetův syn Torix. Firma Technical Exponents, která sdílela výrobní prostory s Fairthorpe zhotovila kolem dvaceti vozů TX Tripper, což byl jakýsi kříženec mezi plážovým vozítkem a sportovním vozem.

Malá anglická automobilka Fairthorpe vyráběla v malém počtu lehké sportovní vozy poháněné zpočátku motocyklovými motory a později čtyřválci Coventry Climax, Standard nebo Triumph.

Ve Velké Británii se tradičně vyráběly malé sportovní vozy, určené převážně pro oblíbené klubové závody. Jednalo se zpravidla o kusovou výrobu v malých továrnách a dílnách. Vzpomeňme například na značky Morgan, TVR, Singer nebo Lotus a nespočet dalších, které začínaly s výrobou lehkých sportovních vozů. Z těch pozdějších to byly například automobilky Berkeley, Noble nebo Radical.

Automobilku Fairthorpe Cars založil Donald Bennett (1910–1986), vynikající pilot bombardovacích letadel za druhé světové války a nejmladší vicemaršál královského letectva (Royal Air Force). V letech 1954 až 1961 se automobily Fairthorpe vyráběly v Chalfont St Peter v anglickém hrabství Buckinghamshire a v letech 1961 až 1973 v nedalekém Denhamu západně od Londýna. Prvními lehkými sportovními vozy poháněnými motocyklovým motorem byla kupé Atom a Atomata se sklolaminátovou karoserií GRP. V roce 1956 začal Fairthorpe vyrábět pokročilejší Electron, dostupný buď ve formě kitu nebo jako hotový vůz, poháněný motorem Coventry-Climax, Standard nebo Triumph. Electron si na závodech vedl docela dobře, byl ale moc drahý. Levnějších Electronů Minor vyrobil Fairthorpe do roku 1973, kdy skončil, kolem sedmi set. Firma Fairthorpe Ltd. zůstává dál registrovaná, není však aktivní.

Atom a Atomota

Prvními vozy Fairthorpe byla lehká dvoumístná kupé Atom, poháněná jednoválcovými dvoutaktními vzduchem chlazenými motocyklovými motory BSA s objemem 250 nebo 350 cm3, umístěným vzadu a pohánějícím zadní kola řetězem přes třírychlostní motocyklovou převodovku Albion. Atom se nabízel také s dvouválcem Anzani s objemem 322 cm3. Málo pohledná sklolaminátová karoserie byla namontována na páteřový podvozek. Přední kola měla nezávislé zavěšení s vinutými pružinami a hydraulické brzdy. Vozy Fairthorpe Atom (foto) dosahovaly rychlost kolem 100 km/h a do roku 1956 jich bylo vyrobeno 44 kusů.

Prvními vozy Fairthorpe byla lehká dvoumístná kupé Atom, poháněná jednoválcovými dvoutaktními motocyklovými motory BSA s objemem 250 nebo 350 cm3. Prvními vozy Fairthorpe byla lehká dvoumístná kupé Atom, poháněná jednoválcovými dvoutaktními motocyklovými motory BSA s objemem 250 nebo 350 cm3.

 

V roce 1957 byl model Atom nahrazen typem Atomota s motorem umístěným vpředu a nově řešeným podvozkem. K pohonu byl zvolen dvouválec BSA s rozvodem OHV a objemem 646 cm3 z motocyklu BSA Golden Flash. K motoru byla připojena převodovka z automobilu Standard 10, přes kterou se zadní kola poháněla hřídelí a hypoidním kuželovým soukolím. Nezávislé zavěšení předních kol s vinutými pružinami bylo převzato z Atomu. Zadní náprava byla tuhá. Poslední kupé Atomota bylo vyrobeno v roce 1960, počet vyrobených vozů není přesně znám.

Electron a Electron Minor

V roce 1956 představil Fairthorpe nový otevřený dvousedadlový vůz nazvaný Electron (foto). Čtyřválec Coventry Climax s rozvodem OHV a objemem 1098 cm3 poháněl zadní kola. Se dvěma karburátory měl Electron Mark II nejvyšší výkon 84 k (62 kW) při 6800 min-1 a točivý moment 98 Nm při 4750 min-1. Vůz s rozvorem 2083 mm, rozměry 3658 x 1524 x 1170 mm (délka x šířka x výška) a pohotovostní hmotností 550 kg měl nezávislé zavěšení předních kol, vinuté pružiny a bubnové brzdy na všech kolech. Kvůli drahému nakupovanému motoru byla jeho prodejní cena příliš vysoká. Kompletní vůz dodaný továrnou s karoserií Microplas Mistral stál 1050 liber a jako kit 734 liber (pro srovnání MGA stál pod 1000 £ a Lotus Elite 2000 £). Electronů se proto prodalo jen kolem třiceti kusů.

V roce 1956 představil Fairthorpe otevřený dvousedadlový vůz nazvaný Electron. Čtyřválec Coventry Climax s rozvodem OHV a objemem 1,1 litru poháněl zadní kola. V roce 1956 představil Fairthorpe otevřený dvousedadlový vůz nazvaný Electron. Čtyřválec Coventry Climax s rozvodem OHV a objemem 1,1 litru poháněl zadní kola.

 

O něco levnější (kolem 800 liber) byl roadster Fairthorpe Electron Minor (foto), jehož výroba byla zahájena v roce 1957. Používal čtyřválec Standard SC s objemem 948 cm3 a výkonem 38 k (28 kW), převodovka a zadní náprava pocházela z modelu Standard Ten. V roce 1963 dostal tento vůz větší verzi motoru SC z modelu Triumph Spitfire a v roce 1966 kotoučové brzdy na předních kolech. Za hardtopovou verzi si bylo nutné připlatit. Postupně prováděné úpravy nesly označení Mark I až Mark VI (ten měl podvozek z Triumphu GT6). Electron Minor se stal hlavním vyráběným modelem a do roku 1973 jich vzniklo kolem 700.

Výroba roadsteru Fairthorpe Electron Minor byla zahájena v roce 1957. Používal čtyřválec Standard SC s objemem 948 cm3 a výkonem 38 k (28 kW). Výroba roadsteru Fairthorpe Electron Minor byla zahájena v roce 1957. Používal čtyřválec Standard SC s objemem 948 cm3 a výkonem 38 k (28 kW).

 

Existovala i verze 2+2 s pevnou střechou a mechanikou z modelu Triumph Herald, nazvaná Electrina. Vozy se v letech 1961 až 1963 dodávaly plně vybavené nebo ve formě kitů. Měsíčně jich bylo vyrobeno kolem dvaceti.

Zeta, Rockette a TX-GT

Kupé a roadstery Fairthorpe Zeta se začaly vyrábět v roce 1959. Poháněly je upravené šestiválce s objemem 2553 cm3 z modelu Ford Zephyr. Nabízely se ve třech stupních naladění až do provedení se šesti karburátory a hlavou válců BRM. Ceny se pohybovaly mezi 1200 až 1400 liber, základní kit stál 740 £. Pravděpodobně vzniklo jen pár kusů.

V roce 1962 se začala nabízet nová verze Zety nazvaná Rockette (foto). Měla sportovnější a mírně upravenou laminátovou karoserii se třemi hlavními světlomety. Rockette poháněl 1,6litrový motor z vozu Triumph Vitesse. Z vozu Triumph bylo převzato i nezávislé zavěšení předních kol. Cena hotových vozů se pohybovala kolem 1000 £, kit stál 625 £. Do roku 1967 jich vzniklo přibližně 25.

V roce 1962 se začala nabízet nová verze Zety nazvaná Rockette. Měla sportovnější a mírně upravenou laminátovou karoserii se třemi hlavními světlomety. V roce 1962 se začala nabízet nová verze Zety nazvaná Rockette. Měla sportovnější a mírně upravenou laminátovou karoserii se třemi hlavními světlomety.

 

V roce 1967 přišel do firmy Bennettův syn Torix a pod jeho vedením vzniklo dvoumístné kupé TX-GT (foto) používající podvozkové díly z Triumphu GT6, ale s vlastním nezávislým zavěšením zadních kol s příčnou zkrutnou tyčí. Z GT6 byl rovněž převzat řadový šestiválcový motor s objemem 1998 cm3, pohánějící zadní kola. Model TX-S byl upravený TX-GT s různými motory a standardním zavěšením zadních kol z GT6. Verze TX-SS měla motor Triumph se vstřikováním paliva. Celkem vzniklo kolem 30 vozů řady TX.

Dvoumístné kupé TX-GT používající podvozkové díly z Triumphu GT6. Vůz navrhl Bennetův syn Torix. Dvoumístné kupé TX-GT používající podvozkové díly z Triumphu GT6. Vůz navrhl Bennetův syn Torix.

 

Torixova firma Technical Exponents, která sdílela výrobní prostory s Fairthorpe zhotovila kolem dvaceti vozů TX Tripper, což byl jakýsi kříženec mezi plážovým vozítkem a sportovním vozem. Na výběr byl vlastní podvozek TX nebo podvozek Triumph a motory Triumph s objemem 1,3 až 2,5 litru.

Fairthorpe Electron Sports Special

Jeden Fairthorpe Electron z roku 1961 přestavěl v roce 1978 technik z automobilky Morgan na speciál, určený pro závody do vrchu a ve sprintu. Do podvozku z Electronu namontoval 1,3litrový motor z Triumphu Spitfire MkIII a vyrobil lehkou hliníkovou dvoumístnou karoserii s motocyklovými blatníky. Vozu dal jméno Francesca podle své přítelkyně, ale o závodění se ani nepokusil a po pěti letech jej prodal.

Související články

Témata

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku
Články odjinud