Fiat Fiorino Van 1.3 Multijet SX: Po 3000 km (dlouhodobý test 2. část)

Fiorino startovalo v našem dlouhodobém testu z výhodného zaběhnutého stavu. Nemusíme tedy v kalkulacích nákladů a spotřeby nafty zohledňovat stav záběhu, během kterého si všechny součásti vozidla včetně ložisek kol „sedají“ do optimální polohy. Jde sice o setiny milimetrů, ale první tisíce kilometrů každým novým vozidlem znamenají větší nároky na naftu vlivem silnějších vnitřních odporů.

V dlouhodobém testu jsme zvolili jízdní styl běžný odpovídající průměru na českých silnicích. Loudání střídalo dynamické předjíždění, ale hráče na závodníky jsme nechávali v prachu zmizet před sebou s přáním, aby někoho jiného ani sebe nezranili.

Po více než dvou tisících kilometrech jsme si všimli měkkého levého předního kola. Úbytek tlaku nebyl naštěstí způsoben proděravěním, proto jsme pneumatiku dofoukali na předepsaný tlak a zkontrolovali také ostatní pláště. Do ujetí celkové třítisícové vzdálenosti již nahuštění drželo na všech kolech.

Tankování nafty jsme prováděli u stanic opatřených známkou kvality od zkušebny SGS, abychom se vyhnuli případnému vlivu méně kvalitní nafty na spotřebu paliva. V průběhu let jsme zaznamenali, že v případě tankování velmi levných naft občas dochází ke zvýšené spotřebě paliva. Nevydali jsme se tedy cestou „šetřit, ať to stojí, co to stojí“, ale měli také na paměti velmi jemnou techniku malého čtyřválce se šestnáctiventilovou technikou.

Fiat Fiorino: Omlazení designu i techniky

Ondřej Pavlůsek

Profi

1

Spotřebu nafty jsme sledovali průběžně. Dalo se vypozorovat, že po ujetí cca dvou stovek kilometrů v městském provozu začala spotřeba nafty narůstat zhruba o 0,5 l/100 km. Když jsme tento stav ignorovali a jezdili jen po městě, zvýšená spotřeba pokračovala. Stačilo však vyjet na mimoměstskou komunikaci a čtvrthodinku jet devadesátkou, aby posléze spotřeba dle palubního počítače klesala o výše zmíněný půllitr. Příčinou se tedy ukázalo dodatečné vstřikování nafty během vypalování filtru pevných částic a zachycovače oxidů dusíku. Pokud jsme zátěž motoru a teplotu výfukových plynů zvýšili jízdou za městem, došlo ke spálení sazí ve výfuku a nastolení normálního režimu vstřikování s nízkou spotřebou nafty.

Během tří tisíc kilometrů jsme dosáhli průměrné spotřeby nafty 4,85 l/100 km, přičemž ve městě se dalo jezdit kolem 4,5 l/100 km. Cesty po dálnici s malým motorem a pouze pětistupňovou převodovkou razantně zvyšovaly jinak mimořádně nízké nároky naftového fiorina na palivo.