Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Ford Mustang první generace: Příběh zakladatele kategorie pony car

Karel Haas
Diskuze (8)

Ford Mustang je dnes už legendou. Připomeňte si příběh jeho první generace, vyráběné mezi lety 1964 až 1973, která se stala zakladatelem kategorie pony car.

Americká mládež toužila na začátku šedesátých let minulého století po levném, sportovně vyhlížejícím automobilu, a tak se v hlavě nedávno zesnulého viceprezidenta společnosti Ford Lee Iaccocy zrodila myšlenka vyvinout jednoduché, cenově přístupné sportovní auto, lákající právě tuto zákaznickou skupinu. Ani on však zřejmě netušil, že se s tímto modelem podaří dosáhnout jednoho z největších úspěchů v historii amerického automobilového průmyslu po druhé světové válce. Mustang se stal průkopníkem koncepce nazvané „pony car“ a postupně vyrostl až do kategorie tzv. „muscle cars,“ tedy ryze sportovních svalnatých vozů.

V roce 1962 postavili návrháři automobilky Ford pod vedením Gene Bordinata prototyp Mustang Roadster, dvousedadlový vůz poháněný vidlicovým čtyřválcem, umístěným před zadní nápravou. V říjnu 1962 se Mustang Roadster představil veřejnosti na Velké ceně Spojených států ve Watkins Glen, kde se s ním projel po okruhu slavný závodník Dan Gurney.

Ukázalo se však, že tato koncepce nemá šanci na velkosériovou výrobu, a proto Lee Iaccoca (později nazývaný otcem Mustangu) prosadil, že sériový vůz bude čtyřmístný. Další prototyp Mustangu už tuto myšlenku realizoval a dost se podobal sériovému provedení. Na začátku roku 1964 byl Ford Mustang připraven konkurovat Chevroletu Corvair v jeho sportovní verzi Monza.

 

Skvělý start

Sériový Ford Mustang (jméno dostal stejné jako slavná stíhačka P-51 z druhé světové války) byl světu poprvé představen 17. dubna 1964 na světové výstavě v New Yorku. První Mustangy, vyrobené ještě v roce 1964 byly označeny jako model 1964½. Aby bylo možno co nejvíce snížit výrobní náklady, byla v sériové výrobě využita řada dílů z kompaktu Falcon i jiných Fordů.

Mustang se od začátku nabízel ve dvou variantách: jako čtyřmístné dvoudveřové kupé se stupňovitou zádí a jako kabriolet s plátěnou stahovací střechou. Jeho typickými znaky byla dlouhá přední kapota, krátká záď, boční prolisy a trojitá zadní světla. Délkou 4.610 mm patřil mezi tehdejšími americkými vozy k těm menším.

Podvozková platforma s rozvorem náprav 2.743 mm (108 palců) byla, hlavně díky středovému tunelu a příčným výztuhám, velmi tuhá, takže byla schopná jízdy i bez karoserie. Zavěšení předních kol s horními trojúhelníkovými rameny a vinutými pružinami bylo převzato z modelu Falcon. Také vzadu se vyšlo z Falconu, tuhá náprava byla odpružena listovými péry.

Základní cena standardního provedení se šestiválcem 2782 cm3 o výkonu 100 k (74 kW) a třístupňovou manuální převodovkou byla u kupé stanovena na 2.368 dolarů. Cena kabrioletu začínala na částce 2.614 dolarů. Za příplatek si bylo možné objednat řadu doplňků, např. běloboké pneumatiky nebo tzv. Rally Pack (rychloměr a hodiny namontované na sloupek řízení).

Náročnější zákazníci zpravidla volili motory V8, dodávané ve dvou verzích: “260″ s objemem 4,3 litru (164 k) nebo “289″ (objem 4,7 litru, 210 k). O něco později se začala nabízet značně upravená verze HiPo 289 V8 s výkonem až 271 koní. Mustang s tímto motorem se už mohl klidně postavit proti legendárními Pontiacu GTO. Do silnějších Mustangů se montovaly čtyřstupňové nebo automatické (C4 Cruise-O-Matic) převodovky.

Před zahájením prodeje byla spuštěna masivní reklamní kampaň a hned první den bylo přijato 22 tisíc objednávek, přestože tvarové řešení Mustangu nebylo přijato s jednoznačným nadšením. Zájem byl však tak velký, že Ford se rozhodl vyhradit výrobě Mustangů druhou továrnu v kalifornském San José a později ještě třetí v New Jersey. Už v prvním roce výroby (modelový ročník 1964½) se prodalo rovných 120 tisíc vozů (91.532 kupé a 28.468 kabrioletů).

Přichází fastback

Na začátku října roku 1964 byly obě karosářské verze Mustangu doplněny pohledným kupé 2+2 se splývavou zádí, kterému se v Americe říká fastback. Od oken dolů byl identický s hardtopem a kabrioletem, kabinou se ale výrazně lišil. Plynule se svažující střecha dostala velké zadní okno, které si vynutilo zkrácení víka kufru. Efektním prvkem byly větrací otvory za bočními okny, otevírané nebo zavírané zevnitř vozu. Uvnitř měl fastback sklápěné zadní sedadlo, ale prostor pro hlavy cestujících na zadních sedadlech byl dost omezený, proto se uváděl jako 2+2.

Komu nestačil výkon základního šestiválcového motoru s rozvodem OHV, mohl si připlatit na 3,3litrový šestiválec (120 k) nebo dvoukarburátorový vidlicový osmiválec s objemem 4728 cm3 a výkonem 200 koní. Špičkový čtyřkarburátorový V8 posílil na 225 k (165 kW). HiPo 289 V8 zůstal beze změn.

 

Shelby na scéně

Podvozek s tuhou zadní nápravou značně omezoval sportovní ambice Mustangu. Přesto vznikla řada sportovních verzí, mezi nimiž vynikaly produkty texaského vysloužilého závodníka a proslulého konstruktéra a ladiče motorů Carrolla Shelbyho, zesnulého v roce 2012. Shelby používal pro svoje ryze sportovní vozy Cobra motory Ford V8 a proto jej Iacocca požádal o spolupráci na sportovních nebo závodních verzích Mustangu. Prvním Shelby Mustangem byl model GT-350, debutující v roce 1965 a prodávaný za cenu převyšující 4.400 dolarů. Číslo 350 neoznačovalo objem motoru V8, ten zůstal na 289 kubických palcích. Říká se, že Shelby zvolil toto číslo podle počtu stop mezi montážní linkou a motorárnou.

Mustang prošel pod Shelbyho rukama řadou změn. Dostal lehčí laminátovou kapotu, značně přepracovaný podvozek a větší přední kotoučové brzdy. Motor V8 s karburátory Holley dosahoval v “civilním” provedení výkonu kolem 306 k (225 kW) a ve speciální závodní verzi GT-350R dokonce 360 k (265 kW). Tyto závodní vozy neměly zadní sedadla a byly dodávány pouze v bílé barvě s modrými pruhy. Celkem bylo vyrobeno přes 500 kusů v silniční verzi a 36 kusů v závodním provedení.

 

První milion

Rok 1966 byl pro Mustangy nejúspěšnější: prodalo se přes 600 tisíc vozů. A to jim vyrostla v sektoru pony-car konkurence v podobě Chevroletu Camaro a Pontiacu Firebird. Na ekonomické důsledky vietnamské války reagoval Ford masivní kampaní podporující prodej úspornějších šestiválcových Mustangů, včetně speciální edice Sprint. Výsledkem byl 42% podíl šestiválců na celkovém prodeji v roce 1966. Novinkou byl model Mustang GT s mlhovkami v přední masce, kotoučovými brzdami vpředu a chromovanými koncovkami výfuku. Model GTA měl automatickou převodovku.

Vyrobení miliontého Mustangu využil Ford k propagační akci, ve které každý nový majitel dostal štítek se svým jménem. Zvenku se modely 1966 odlišovaly jen chromovanou okrasou před zadními koly a Shelby Mustang GT-350 bočními okénky na místě větracích otvorů. Šokující bylo zařazení stovky GT-350 do flotily vozů půjčovny Hertz (označovaly se GT-350Hc). Za 17 dolarů na den jste si mohli tento vůz vypůjčit a užít si s ním závodního víkendu.

V prvních třech letech výroby si Mustang zachoval proporce jednoduchého kompaktního vozu pro mladé lidi sportovního ražení. V dalších letech ale začínal Mustang přibírat na rozměrech, hmotnosti a výkonech. Sám Lee Iacocca napsal ve svých pamětech o modelu 1967 doslova: “Mustang už není elegantním koněm, ale podobá se spíše tlustému praseti.” Tak hrozné to zase nebylo, tvůrci Mustangu se jen snažili vyrovnat nové konkurenci – již zmíněnému duu Chevrolet Camaro a Pontiac Firebird z koncernu GM nebo Plymouthu Barracuda z dílny Chrysleru.

 

Mustang přibírá na váze

Prvním větším faceliftem prošel Mustang na podzim 1966. Karoserie pro modelový rok 1967 si zachovala původní tvary, ale při stejném rozvoru poněkud povyrostla (na délku o 5 cm a do šířky dokonce o 7 cm). Do Mustangu se totiž musel vejít nový Fordův motor 390 FE big block. To vše se muselo nutně promítnout i do hmotnosti vozu, zvláště ve verzi s velkým motorem.

Modely 1967 přinesly další drobné stylistické změny, například jemnější žebrování za bočními okny u fastbacku. Po stranách masky chladiče, vystupující z přídě, už nebyla typická „žebírka“ a zakončení bočního prolisu dostalo jiný tvar. V interiéru se před volantem poprvé objevily kruhový rychloměr a otáčkoměr stejné velikosti a na přání klimatizace SelectAire. Nový 6,4litrový motor V8 s výkonem 320 k (236 kW) však nesplnil očekávání. V testu amerických sportovních vozů časopisu Car and Driver skončil Mustang s tímto motorem až na posledním, šestém místě. Na pomoc přišel Shelby.

Nový Shelby GT-500 poháněl sedmilitrový motor 428 V8 s výkonem 355 k (261 kW). Byl to poslední Shelby Mustang, stavěný v továrně Shelby American v jižní Kalifornii, kde také vznikaly legendární sportovní vozy Cobra. Rok 1967 skončil pro Mustang následující bilancí vyrobených vozů: 356.271 hardtopů, 71.042 fastbacků, 44.808 kabrioletů, 1.175 fastbacků GT-350 a 2.048 fastbacků GT-500; celkem 475.344 vozů. Luxusnější modifikací Mustangu se stal Mercury Cougar s delším rozvorem (2.819 mm).

Král silnic

Mustang modelového ročníku 1968 měl proti předchůdcům jen drobné změny na karoserii (např. boční prolis byl zvýrazněn masivní chromovanou lištou). Nabídka motorů byla dále rozšířena, takže bylo možno volit mezi dvěma řadovými šestiválci (ten slabší měl jen 115 koní) a šesti motory V8. Přesto začala prodejní čísla klesat. Prodalo se jen necelých 322 tisíc vozů. Jedním z hlavních důvodů poklesu byla konkurence v podobě obdobně koncipovaných vozů Camaro a Firebird.

Začátkem roku 1968 byla nabídka vozů Shelby GT-500 doplněna vrcholným modelem GT-500 KR. Zkratka KR znamenala King of the Road, tedy král silnic. Vůz poháněl nový sedmilitrový motor Ram Air 428 Cobra Jet s oficiálním výkonem 335 k (Shelby tvrdil, že má 400 koní) a zvětšenými ventily. Tento motor se na přání dodával i do ostatních modelů a tyto vozy se pak vyznačovaly zvětšeným sacím otvorem na kapotě. Novinkou ročníku 1968 byl 4,9litrový motor 302 V8, nabízený ve dvou verzích s výkony 220 resp. 230 koní.

Grande, Mach 1 a Boss

V únoru 1968 se stal prezidentem společnosti Ford Motor Company (FMC) Semon “Bunkie” Knudsen (1912–1998), předtím výkonný viceprezident GM. I když ve funkci prezidenta FMC setrval jen 18 měsíců, zapsal se výrazně do historie Mustangů. Jejich nabídku rozšířil na tři kategorie: luxusní Grande, sportovní Mach 1 a k závodění připravený Boss 302 a 429. Mustang modelového ročníku 1969 opět povyrostl (rozměry 4.760 x 1.820 x 1.300 mm) a ještě více se vzdálil původní koncepci kompaktního sportovního vozu a přiblížil se kategorii „muscle cars.“

Rozlišovacím znakem modelů 1969 byly velké přídavné světlomety umístěné v masce chladiče a menší logo na levé straně masky. Modely Shelby Mustang měly masku chladiče v celé šíři vozu s velkými světlomety po stranách a logem kobry. Mach 1 se standardně dodával s motory 351 V8, ale na přání bylo možné vůz vybavit motorem 428 Cobra Jet ve třech úrovních úprav.

Propad pokračuje

V roce 1970 dostal Mustang změněnou příď s dvojicemi větracích otvorů po stranách masky chladiče. Hlavní světlomety se přestěhovaly dovnitř masky. Stejnými změnami prošel i model Mach 1. Modely Boss 302 a Boss 429 nahradily vozy Shelby Mustang, jejichž výroba byla koncem roku 1969 ukončena. Tyto Mustangy byly určeny převážně k závodním účelům. Boss 302 vyhrál v sezoně 1970 americké mistrovství Trans-Am. Boss 429 byl homologován k závodům NASCAR, ale kvůli poruchám motorů se neprosadil.

Modely 1971 dostaly novou, ještě mohutnější karoserii s rozvorem prodlouženým na 2.770 mm a venkovními rozměry 4.810 x 1.880 x 1.290 mm. Modely Boss 302 a Boss 429 byly nahrazeny novým typem Boss 351. Stále přísnější emisní předpisy vedly k poklesu výkonů a tento trend pokračoval i v roce 1972. Karoserie zůstaly jak u základního modelu, tak i u modelu Mach 1 prakticky beze změny.

Do modelového roku 1973, posledního pro první generaci, vstoupil Mustang s bezpečnostními předními nárazníky, vyhovujícími při nárazu do rychlosti 5 mil za hodinu. Podobně jako u jiných sporťáků to příliš neprospělo vzhledu vozu a moc nepomohlo ani nové zadní okno u kupé.

Mustang se v té době už značně vzdálil původní koncepci z roku 1964, a i proto se počty prodaných vozů každým rokem snižovaly. Ohlášené ukončení výroby Mustangu první generace mírně zvýšilo prodej, ale to již byla jen labutí píseň tohoto legendárního automobilu. Pro rok 1974 už měl Ford připravený Mustang II, který se svými rozměry vrátil ke kořenům. Byl dokonce kratší než původní Mustang z roku 1964 a pohonu byl určen jen 2,3litrový čtyřválec nebo vidlicový šestiválec.

Karel Haas
Diskuze (8)

Doporučujeme

Avatar - speedfred
11. 7. 2019 06:58
Re: Děkuji za hezký článek,
:*) :*) :*)
Avatar - Dinar
10. 7. 2019 13:08
Re: Děkuji za hezký článek,
Já bohužel můžu říct jen, že v dobách, kdy první a druhá gen. mustangu vytvářely základ pro legendu, tak já, sedíc na klíně svého dědečka, jsem řídil právě toho moskviče. :D
Avatar - CHerokee
10. 7. 2019 13:08
Poděkování
Taky se přidávám. Mám to naštudováno, ale příjemné připomenutí. Jsem rád, že je dnes dostupný i u nás, snad to vydrží ekofašistům navzdory.
Avatar - KANKUNEN
10. 7. 2019 12:45
Re: Děkuji za hezký článek,
Tak mi pomož, co může čecha zajímat míń než nějaký prototyp Moskviče, který snad ani nejel.
10. 7. 2019 11:20
Re: Děkuji za hezký článek,
Čo máš stále s tým Moskvičom? Nejak ti prirástol k srdcu.