Ford Zephyr a Zodiac Mark III (1962–66): Toto byly poslední čistě britské Fordy

Po skončení druhé světové války obnovil britský Ford výrobu osobních automobilů předválečnými typy Prefect, Anglia a Popular. Tyto vozy měly jen mírně modernizované karoserie, Prefect měl například světlomety zapuštěné do blatníků. V říjnu 1950 představil Ford na londýnském autosalonu v Earls Court dva zcela nové modely, čtyřválcový Consul a šestiválcový Zephyr s moderními samonosnými karoseriemi, lišícími se jen přední maskou a několika detaily. Byly to první britské sériové automobily s nezávislým zavěšením předních kol s dodnes používanými vzpěrami McPherson a vinutými pružinami. Zadní tuhá náprava byla odpružena poloeliptickými listovými péry.

Od dubna 1956 se začaly prodávat modely Consul, Zephyr a Zodiac druhé generace (Mark II), známé jako „Tři grácie“. Tyto oblíbené vozy nahradila v roce 1962 třetí generace (Mark III) s modely Zephyr 4, Zephyr 6 a Zodiac. Ford Consul se přestal vyrábět, nahradil jej čtyřválcový Zephyr 4. Zatímco Zephyr a Zodiac Mark II měly skoro stejnou karoserii, nový Zodiac se přece jen více lišil od Zephyru. Třetí generace těchto Fordových modelů se také vypořádala s některými nešvary předchozích generací (například nápravami u první a převodovkami u druhé generace).

Zephyr a Zodiac Mark III se prodával stejně nebo ještě lépe než Mark II, ale vyráběl se kratší dobu. Několik měsíců před ukončením výroby v lednu 1966 byla přidána nejluxusnější verze Executive. Zephyr a Zodiac byly posledními vozy navrženými nezávisle britským Fordem. Po nich odstartovala úzká spolupráce s německým Fordem z Kolína nad Rýnem, takže modely Transit, Escort a Consul/Granada byly výsledkem celoevropského úsilí.

Ford Granada (1972–1985): Jak Ford v Evropě vyráběl velká auta

Britský Ford Zephyr se prodával v Severní Americe jen v malém množství, ale název Zephyr používal americký Ford už dávno předtím. Například Lincoln-Zephyr z roku 1936 byl menším provedením velkých sedanů Lincoln a Mercury Zephyr z konce sedmdesátých let byl verzí typu Ford Fairmont. V roce 2006 byl nový Lincoln nazván Zephyr, ale v následujícím roce byl přejmenován na Lincoln MKZ. Na jednotlivé modely Ford Zephyr a Zodiac Mark III se nyní podíváme podrobněji.

Ford Zephyr 4

V dubnu 1962 nahradil Ford řadu Zephyr/Zodiac Mark II výrazně přestylizovanými modely Mark III (interní kód 211E), které sdílely s Mark II některé mechanické komponenty. Rozměrově se od předchozí generace moc nelišily. Rozvor náprav zůstal na 2718 mm (107 palců) a vnější rozměry Zephyru 4: 4591 x 1759 x 1454 mm (d x š x v) byly jen o pár centimetrů větší. Zadní kola modelu Ford Zephyr 4 (foto) poháněl řadový čtyřválec s objemem 1703 cm³ a výkonem 68 k (50 kW), pocházející z modelu Consul. Čtyřstupňová manuální převodovka měla standardně všechny rychlosti synchronizované. Na přání a za příplatek se dodával rychloběh a automatická převodovka. Standardem byly také kotoučové brzdy na předních kolech.

Sedan Ford Zephyr 4 měl vpředu obdélníkovou masku chladiče s konkávně prohnutým svislým mřížováním a kruhové světlomety umístěné po stranách masky

Návrhem karoserie byl pověřen Kanaďan Roy Brown, který se také podílel na návrhu modelů Edsel a Cortina. Záď vozu s ploutvemi a svislými koncovými světly byla inspirována designem italského studia Frua. Vpředu měl Zephyr 4 obdélníkovou masku chladiče s konkávně prohnutým svislým mřížováním a kruhové světlomety umístěné po stranách masky.

Přední nápravy: Proč McPherson vlastně neexistuje a dvojitý lichoběžník je chyba

Ford Zephyr 6

Šestiválcový Zephyr 6 Mark III poháněl řadový šestiválec s rozvodem OHV a objemem 2553 cm³ (vrtání x zdvih: 82,6 x 79,5 mm). S karburátorem Zenith a kompresním poměrem 8,3:1 měl nejvyšší výkon 106 k (78 kW) při 4750 min^-1 a točivý moment 180 Nm při 2000 min^-1. Ten se přenášel na zadní kola přes čtyřstupňovou manuální převodovku. Vůz s pohotovostní hmotností 1240 kg dosahoval maximální rychlost 160 km/h a na stovku zrychlil za 14 s. Spotřeba se pohybovala kolem 12 litrů na 100 km. Samonosná karoserie sedanu Zephyr 6 (foto) měla stejné rozměry jako Zephyr 4 a lišila se jen konkávní přední maskou, která byla uprostřed rozdělená a do které byly zabudovány kruhové světlomety. Na britském trhu se Zephyr 6 prodával se základní cenou 1070 £.

Ford Zephyr 6 Mark III (213E) měl stejný rozvor a stejné vnější rozměry jako Zephyr 4.

Kromě čtyřdveřových sedanů dodávala firma Abbotts z Farnhamu (hrabství Surrey) pětidveřová kombi Estate 213E (foto), vznikající konverzí ze sedanu. Estate měl tři boční okna na každé straně a zadní dveře se otevíraly směrem nahoru.

Firma Abbotts z Farnhamu dodávala pětidveřová kombi Ford Zephyr 6 Estate, vznikající konverzí ze sedanu. Estate měl tři boční okna na každé straně a zadní dveře se otevíraly směrem nahoru.

Ford Zodiac Mark III

Luxusní verze modelu Zephyr 6 se jmenovala Zodiac (česky to znamená zvěrokruh) a od Zephyru 6 se lišila čtyřmi světlomety v pozměněné masce chladiče (foto), šesti bočními okny (ta za zadními dveřmi byla trojúhelníková), zadními dveřmi a užšími sloupky C. Vzadu se Zodiac odlišoval čtyřmi úzkými chromovanými lištami pod víkem kufru. Uvnitř měl lepší sedadla s kvalitnějším čalouněním a upravenou palubní desku. Na přání se dodávala dělená přední sedadla s látkovým nebo koženým potahem. Ještě luxusnější byla verze Executive. 2,5litrový řadový šestiválec měl výkon zvýšený na 109 k (80 kW) a čtyřstupňová plně synchronizovaná převodovka měla řadicí páku pod volantem. Přední kotoučové a zadní bubnové brzdy měly posilovač.

Sedan Ford Zodiac Mark III měl šest bočních oken (ta za zadními dveřmi byla trojúhelníková) a užšími sloupky C.

Výroba třetí generace sedanů Ford Zephyr a Zodiac byla ukončena v lednu 1966 a od dubna se začal prodávat jejich nástupce Ford Zephyr/Zodiac Mark IV, vyvinutý pod názvem „Projekt Panda“ a používající k pohonu zadních kol vidlicové čtyřválce a šestiválce.

První jízda s Fordem Mustang Mach-E: Slušné elektro, na které bankovky v matraci nestačí