Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Historie Fordu Bronco: S 55 svíčkami na dortu hlásí návrat na scénu

Aleš Dragoun
Diskuze (12)

Příznivci Fordu Bronco se konečně dočkali velkého comebacku. Nelze však opomínat jeho předchůdce, ten první slaví půlkulaté jubileum.

Ford Bronco si za 55 let vydobyl v USA podobné renomé mezi off-roady jako Mustang ve sportovních vozech. Na rozdíl od „ponyho“ byl ale jeho životopis přerušen a vrací se v nové podobě po takřka čtvrtstoletí pauzy. I jeho jméno je odvozené od koně, ale jako ryba ve vodě se cítí úplně jinde než jeho o něco starší sourozenec – mimo zpevněné cesty.

První generace (1966-1977)

První Bronco vznikalo od počátku 60. let minulého věku. Nápad na kompaktní auto do terénu se zrodil v hlavě Donalda Nelsona Freye, produktového manažera automobilky s modrým oválem ve znaku. Ten koneckonců vymyslel i Mustang. Konstruktéry vedl inženýr Paul G. Axelrad, v roce 1963 se zrodily první hliněné modely. Definitivní zelenou dostal projekt v únoru 1964, schválil jej samotný Lee Iacocca.

Bronco představené oficiálně v srpnu 1965 mělo jednoduché tvary, prioritou byly nízké výrobní náklady. Jeho design se však léty stal doslova ikonickým. Šlo navíc o krátké auto, na délku měřilo sotva 3,85 m. Pochopitelně však vyrostlo do šířky (1,74) a hlavně na výšku (1,82 m). Zprvu jej poháněl výhradně řadový šestiválec 2,8 l, ale dočkalo se i toho správného „amerického železa“, „small-blocků“ V8 Windsor 4,74 l. Bronco disponovalo stálým pohonem všech kol, třístupňovou přímo řazenou převodovku s pákou na sloupku řízení doplnil automat, taktéž s trojicí rychlostních stupňů.

Obě nápravy od sebe dělilo přesně 2337 mm. Podvozek s nápravami Dana Bronco nesdílelo s žádným jiným koncernovým modelem, byl vyvinut přímo pro něj. Maximální 34centimetrová světlost jasně prozrazovala terénní ambice – právě tak jako nájezdový úhel 45 stupňů, přejezdový 31,2° a odjezdový 34° – vzhledem k delšímu zadnímu převisu. V modelovém roce 1969 se objevil větší osmiválec Windsor 4,95 l coby náhrada za starší V8, menší šestiválec vystřídal od modelu 1973 novější s objemem 3,27 l.

Bronco Wagon mělo dvě řady sedadel a zavazadelník za nimi přístupný buď z interiéru, nebo zezadu výklopnou stěnou. Pick-up byl jen dvoumístný, Roadster se zadní lavicí vycházel z Wagonu, ale chyběla mu střecha i boční dveře. Nejúspěšnějším rokem byl pro první generaci sedmdesátý čtvrtý s odbytem 25.824 exemplářů. Od poloviny 70. let začala poptávka klesat... Konkurencí pro Bronco byly hlavně Jeep CJ-5 a International Harvester Scout. Auta vyjížděla z továrny ve Wayne ve státě Michigan. Celkem její brány opustilo 225.585 vozů první generace.

Efektní koncept Dune Duster (1966) s ochranným obloukem dle předpisů NHRA (National Hot Rod Association) se do výroby nedostal, o čtyři roky později byl přestavěn do podoby Wildfloweru v psychedelických barvách.

Druhá generace (1977-1979)

Druhé Bronco řádně vyrostlo do kategorie full-size, měřilo 4,58 m, bylo 2,01 m široké a 1,92 m vysoké. Také se mu říkalo „Big“ (velké). Zákazníci prostě změnili preference a chtěli větší pohodlí na asfaltu i lepší jízdní vlastnosti právě na zpevněných komunikacích. Design navrhl už v roce 1972 Dick Nesbitt. O něco později (1973) vznikly koncepty Shorthorn, čtyřdveřový Longhorn, Midhorn a široký Widehorn.

Podvozek druhé Bronco sdílelo s pick-upy série F šesté generace, konkrétně typovou řadou F-100, coby poslední v historii mělo tuhou přední nápravu. Rozvor činil 2642 mm. Malé šestiválce se tentokrát nekonaly, auta do pohybu uváděly výhradně zážehové vidlicové osmiválce Cleveland. Menší měl 5,75 l, větší 6,56 l. Pohon všech kol zůstal zachován, podobně i třístupňový automat. Manuální převodovky ale dostaly o „ozubené kolečko víc“, tedy čtveřici rychlostí.

Druhé Bronco, pěkný „drobeček“ s pohotovostní hmotností nad 2,1 tuny, existovalo výhradně se dvěma řadami sedadel a odnímatelnou střechou, další karosářské verze, tedy Pick-up ani Roadster už se nenabízely. Zadní okno bylo možné zasunout do výklopné stěny, což představovalo charakteristický rys. Konkurenty tohoto Bronca, na dlouho posledního s kruhovými předními světlomety se stal K5 Blazer od Chevroletu, Ramcharger s logem Dodge a Jeep Cherokee SJ, dvoudveřová varianta Wagoneeru.

Za svůj krátký život zaznamenala druhá generace 181.956 vyrobených aut, ve finále dostala i katalyzátory. 104 tisíc vozů modelového roku 1979 se už nikdy nepodařilo překonat. Z této řady vycházel i koncept Montana Lobo (1981) s plexisklovými odnímatelnými dveřmi, tak trochu ve stylu původního Dune Dusteru.

Třetí generace (1979-1987)

Třetí generace (interní kód U150) už měla výhradně obdélníkové přední reflektory, ty si odbyly premiéru ještě ve „dvojce“ modelového roku 1979. Zcivilizované tvary navrhl v sedmasedmdesátém John Najjar pod vedením Dona Kopky. Rozměry se prakticky shodovaly s předchůdcem a naprosto stejný zůstal i rozvor náprav, ale podvozek byl mnohem modernější – s nezávislými závěsy vpředu. Daroval jej pick-up F-150 sedmé generace. Zadní náprava pokračovala v ortodoxní tuhé konstrukci s listovými pery.

Základní pohonnou jednotkou se stal po pauze opět řadový šestiválec, ale s objemem 4,9 l. Čtyřstupňové převodovky měly přímé i samočinné řazení, automaty pak byly výhradně třírychlostní. Vidlicové osmiválce reprezentovaly objemy 4,93 a 5,74 l. Větší řada 351M (číslo znamenalo v USA běžně používané krychlové palce) byla nahrazena stejně velkými agregáty Windsor v modelovém roce 1982. Tehdy se na autech poprvé objevil modrý ovál, nahradil předchozí nápis „F-O-R-D“.

V polovině 80. let přišlo vstřikování paliva místo karburátorů pro pětilitrový osmiválec a také oblíbená hnědá Eddie Bauer Edition, ta vydržela až do konce kariéry Bronca před přerušením. Kromě michiganského Wayne se od března 1981 montovalo i v továrně Broadmeadows australského Fordu, která se nacházela v Campbellfieldu ve státě Victoria. Modely od protinožců mohly mít v přídi kromě velké V8 také šestiválec 4,1 l z lokální produkce. Třeba západoněmeckým zákazníkům Bronco nabídl přímo kolínský Ford. Celkem se vyrobilo 322.429 aut této generace. Australská montáž ze stavebnic skončila až v osmdesátém sedmém.

Bronco II (1983-1990)

Bronco II stálo mimo základní řadu a její generace, přesto stojí za připomenutí, do historie patří. Nejednalo se tedy o druhou řadu, jak by se z názvu mohlo usuzovat. „Kompakt“ doplňoval své větší příbuzné stejného jména, i když fanoušci „pravého“ Bronca jej nikdy moc nebrali. Vycházel z pick-upu Ranger, přirozeně první generace toho severoamerického, která se začala vyrábět v lednu 1982 v Louisville (Kentucky). Bronco II jej doplnilo na stejných linkách přesně po roce. Jeho podvozek měl rozvor 2388 mm.

Vnějšími rozměry dávalo vzpomenout na první generaci – na délku měřil 4,02 m, byl 1,73 m široký a zhruba stejně vysoký. Kromě pohonu 4x4 existoval později i coby zadokolka. Německé benzinové vidlicové šestiválce Cologne 2,8 a později vstřikovací 2,9 l doplnil čtyřválcový turbodiesel Mitsubishi 2,3 l, výhradně pro verze se zadním pohonem. Manuální čtyř- a pětistupňové převodovky pocházely také z Japonska, od Mazdy či právě tří diamantů. Automaty s třemi, respektive čtyřmi rychlostmi měl Ford vlastní.

Opět výhradně třídveřové Bronco II provázela smůla. Na konci 80. let jej vyšetřovala NHTSA (National Highway Traffic Safety Administration) kvůli údajné (ne)bezpečnosti. Podíl havárií, které skončily převrácením vozu a smrtelným zraněním osob uvnitř byl prý příliš vysoký. V USA je kolem incidentů tohoto typu vždy velký humbuk a Ford následně musel řešit celkem 334 soudních sporů. Stály ho 113 milionů dolarů. Výroba byla ukončena v lednu 1990, o měsíc později vystřídal Bronco II nástupnický Explorer.

Studie DM-1 (1988)

Z roku 1988 pak pochází studie Bronco DM-1. Ta byla vystavována i na evropských autosalonech. Šlo o vítězný návrh soutěže studentů průmyslového designu a navrhl jej Derek Millsap (proto DM). Toto Bronco bylo ale postaveno na šasi severoamerického Escortu, takže šlo o pětimístný „sportovně užitkový vůz“, byť se 4x4. Coby stavební materiál na karoserii použili konstruktéři hlavně laminát vyztužený tradiční ocelí. Horní část vozu byla efektně žlutá, spodní stříbrná.

Čtvrtá generace (1986-1991)

Čtvrtá generace Bronca zamířila k zákazníkům společně s v pořadí osmým Fordem F-150. Vývojáři se zaměřili na bezpečnost a aerodynamiku. Vážně! Vzdálenost mezi nápravami se natáhla na 2660 mm. Tohle Bronco si víceméně zachovávalo vnější rozměry svých přímých předchůdců, bylo pouze nižší (1,88 m).

Všechny motory dostaly elektronické vstřikování, znovu se dodával šestiválec 4,9 l a V8 4,93 a 5,74 l. Pětistupňovou manuální převodovku vyráběla Mazda (s Fordem byla dlouhá léta kapitálově propojena), tří- a čtyřrychlostní automaty vyráběl modrý ovál svoje. Pohon všech kol se dal poprvé odpojit tlačítkem, zadní brzdy dostaly ABS.

Výroba „velkého“ Bronca pokračovala v michiganském Wayne, tentokrát se však montovalo i ve Valencii. Nikoli ovšem té španělské, nýbrž stejnojmenném městě ve venezuelském státě Carabobo. Celkem vzniklo 235.451 kusů čtvrté generace. Čtyřdveřové Bronco stavěla na podvozcích série F společnost Centurion Classic z města White Pigeon, jak jinak než v Michiganu.

Pátá generace (1991-1996)

Pátá generace (U15) vypadala jako modernizace předchůdce, ono se vlastně Bronco od druhé poloviny 70. let nijak radikálně neměnilo. Vždyť i šasi F-150 zůstávalo od roku 1977 skoro stejné, i když počátkem „devadesátek“ přišla do prodeje už jeho devátá generace. Příď Bronca byla zase o něco oblejší.

Motory se nezměnily, znovu se dodával řadový šestiválec 4,9 l a V8 4,93 a 5,74 l, manuální převodovky měly pětici stupňů, automaty čtyři. Bronco se v roce 1993 dočkalo vzduchového vaku pro řidiče a výztuh ve dveřích. Střecha už se nedala jen tak lehce sejmout, změnily se upevňovací šrouby. Bronco tak přišlo o jeden ze svých nejcharakterističtějších prvků, bohužel si jeho absenci vyžádaly zpřísňující se bezpečnostní regule. Na zadních sedadlech se totiž objevily tříbodové bezpečnostní pásy. Ford odstranil zmínky o odstranění zadního dílu i ze všech manuálů.

Pokračovala montáž ve Venezuele i kusová produkce čtyřdveřových verzí u Centurion Classic na šasi F-150 a F-350. Poptávka po dvoudveřových terénních autech v Severní Americe v polovině 90. let minulého věku ovšem klesala, Bronco tedy uvolnilo v létě roku 1996 místo modelu Expedition, který opět vzešel z legendárního nejmenšího „trucku“ série F. Zrodilo se jen 162.703 aut, ze všech generací nejméně. Poslední opustilo linku ve Wayne 12. června 1996.

Koncept (2004)

Stříbrný koncept z lednového Detroitu 2004 se bohužel do výroby nedostal. Přitom na něj byli opravdu všichni hodně zvědaví. Stylisticky se vracel k první generaci, zachovával i jediný pár dveří, které však měly efektní bezrámová okna. A vypadal skutečně drsně a bombasticky. Opět měl pohon všech kol, byť „inteligentní“ elektronický ControlTrac II, dále platformu CD2 z tehdejšího modelu Escape, pod kapotou však překvapivě dvoulitrový čtyřválcový turbodiesel z Mondea spojený se šestistupňovou přímo řazenou převodovkou. Bohužel na další Bronco, které je možné koupit, jsme si museli počkat ještě dlouhých šestnáct let.

Šestá generace (od 2020)

Ford už na NAIAS v Detroitu počátkem roku 2017, tedy před třemi a půl lety potvrdil, že chystá nové Bronco. Návrat předznamenal loňský závodní speciál pro Baja 1000 s motorem EcoBoost se dvěma turby. Dílo Daniela Kangase slavné pouštní klání nedokončilo. Vybraní obchodníci viděli předprodukční prototyp už v březnu 2019. Šestá generace (U725) byla odhalena 13. července 2020 v plné parádě.

Tvary v retro stylu se vracejí nejen k předchůdci z poloviny 60. let, ale i k jeho nástupcům, stojí za nimi Paul Wraith a Robert Gelardi. Modrý ovál Fordu chybí, na mohutné masce trůní nápis „BRONCO“. Paleta obsahuje kromě klasické dvoudveřové karoserie konečně také tovární čtyřdveřové provedení. Střechu i dveře lze opět demontovat, ale rámy zůstávají, bezpečnost byla při vývoji na prvním místě. Podvozek má nápravy Dana, vpředu nezávislé závěsy s dvojitými rameny ve tvaru písmene A, zadní zůstala ortodoxně tuhá. Diferenciály jsou elektronické. Nechybí řada moderních jízdních asistentů.

Motory zastupují základní turbodmychadlem přeplňovaný čtyřválec EcoBoost 2,3 l a vidlicový šestiválec 2,7 l, taktéž dopovaný, ale dvěma turby. Základem je šestistupňový manuál Getrag („sedmička“ se řadí tlačítkem C na páce), pro silnější motor pak desetistupňový automat, který lze přiobjednat i ke čtyřválci. Standardní dvoudveřové Bronco měří 4,41 m, na šířku má minimálně 1,93 a na výšku 1,83 m. Rozvor je ovšem kratičký: jen 2,55 m. To čtyřdveřové provedení ho má natažený o čtyřicet centimetrů a o tolik se prodloužilo i samotné auto, které je ve standardním provedení o dva centimetry vyšší než dvoudveřák. Světlá výška pak činí 295 mm.

Limitovaná First Edition zmizela v den premiéry za tři hodiny, a to byly k mání 3,5 tisíce kusů. Jednalo se o online rezervace, výroba začne až v úvodu roku 2021, kde jinde než v michiganském Wayne...

Sport

Civilnější Bronco Sport pak má místo rámu samonosnou karoserii, je postaveno na platformě C2 současného modelu Escape s rozvorem 2,67 m, je 4,39 m dlouhé, 1,89 m široké a minimálně 1,79 m vysoké. Váží kolem 1,6 tuny. Na obou hnaných nápravách má nezávislé závěsy. Kompaktní crossover pohánějí motory EcoBoost: tříválec 1,5 l a čtyřválcový dvoulitr, oba jsou spojené s osmistupňovými automaty. Výroba Sportu se rozběhne 26. října, ovšem nikoli na půdě USA, nýbrž v mexickém Hermosillu ve státě Sonora.

Zda se nové Bronco ve všech inkarnacích dostane i do Evropy, na to si budeme muset ještě počkat. Samotný Ford to na začátku letošního roku plánoval, považuje jej za globální model.

Zdroje: Ford Motor Company, archiv auto.cz, Wikipedia, Auto World Press

Foto: Ford Motor Company

Aleš Dragoun
Diskuze (12)

Doporučujeme

28. 7. 2020 09:37
Re: 428 fotiek...
Méně je prostě někdy více... ;-\
27. 7. 2020 21:05
Re: twl jsem ten nadpis nepobral
55-ti valec :yes:
27. 7. 2020 21:03
Re: chinani
rakety byla nacisticka technologie podobne jako u amiku
ale jo, prvni druzice a prvni kosmonaut, to je jeden z mala uspechu bolseviku od VRSR, sic na nacisticky rakete
vic me nenapada

fakt nevim jestli oppenheimer byl komous, kazdopadne pochybuju, ze by komunistickej raj rodny strany nekdy navstivil
to je jako s komousema u nas, ktery se ale do KLDR nebo na venezuelu vystehovat nechtej a nechtej
Avatar - 3_diamanty
27. 7. 2020 20:58
Re: chinani
kolegu traveldrive.a mam v hateliste uz aspon rok alebo mozno aj dva tak neviem o co sa tu opat snazi aj tak ho nevidim... keby ale nieco neslusne tak kludne daj vediet.. diky kamos :yes:
27. 7. 2020 20:53
Re: chinani
Tak ty máš tiež v tej hlave riadny prievan, kokso... Ste jeden jak druhý.