Howmet TX: Turbínový vítěz na videu od Petrolicious

Když se řekne spalovací turbína v automobilech, leckomu se vybaví pokusy Roveru, GM a Chrysleru. STP Paxton Turbocar málem vyhrál 500 mil Indianapolis, Lotus 56B bohužel ve formuli 1 neuspěl. Ale Howmet TX z roku 1968? Nizounký stroj zůstal zapomenut. Přesto to je velmi slavný prototyp, jako jedinému s tímto druhem alternativního pohonu se totiž povedlo vyhrát nějaký závod.

Projekt financovala společnost Howmet Corporation závodníka Toma Fleminga. Nizounký experimentální stroj, dítko Raye Heppenstalla a McKee Engineeering, poháněla dvoustupňová turbína s kompresorem o výkonu 246 kW/57500 min^-1. Podélně uprostřed umístěná malá jednotka Continental & Aviation Engineering TS325-1 byla určena původně pro vrtulníky a disponovala točivým momentem 881 N.m. Konstruktéři ji použili hlavně kvůli nízké hmotnosti, protože samotná nevážila více než 77 kg. Ne, to není překlep! Speciál navíc nepotřeboval klasickou převodovku, měl pouze jednostupňovou redukční se zadním diferenciálem. Absenci zpátečky vyřešil elektromotor. Zkratka TX jednoduše značí Turbine eXperimental.

Fanouškům kolem tratí možná trochu chyběly změny zvuku při řazení a přidávání plynu. Turbína totiž pracovala díky škrticí klapce nepřetržitě na alespoň 80 procent svého výkonu, i v zatáčkách! Takže kvílí pořád stejně. Jenže oproti konvenčním jednotkám zase na druhou stranu zní jako proudová stíhačka. Nevýhodu představovala vysoká spotřeba kerosinu, který ubýval z nádrže o objemu 120 l rychle. Pravda, ani se spolehlivostí na tom nebyla nejlépe, takže skutečný závodní potenciál kromě vynikající rychlosti zůstal skrytý.

Podvozek vyvinutý čistě pro závody Can-Am zajišťoval velmi slušnou ovladatelnost, prototyp vznikal už jako turbínový, nešlo o žádnou konverzi, byť šasi už bylo hotové předem. Klasický trubkový rám doplňovaly dvojité lichoběžníkové závěsy s vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, přesné hřebenové řízení a čtveřice kotoučových brzd.

Celá stavba vyšla v roce 1968 jen na 10 tisíc dolarů, Tohle auto je prostě neuvěřitelné, postavilo se fordům, porsche i ferrari. Abychom byli přesní, byly vyrobeny původně dva kusy. Zúčastnily se vytrvalostních závodů v Daytoně, v Sebringu a Watkins Glen, zkoušely i britské okruhy a Le Mans. FIA je zařadila do třílitrové třídy. Heppenstall s Dickem Thompsonem vyhráli lokální klání šampionátu SCCA Heart of Dixie and Marlboro 300 v Huntsville (Alabama) a vstoupili tím do dějin. Obě auta ustanovila později několik oficiálních rekordů na superrychlém oválu v Talladeze a následně byla prodána za symbolický dolar (!) bez pohonných jednotek, Howmet Corporation v závodním programu nepokračovala.

Jedno na videu od Petrolicious představuje Bob McKee. Tento muž byl před skoro půlstoletím u zrodu, stavěl podvozky a druhý kus také později renovoval. Na objednávku na přelomu milénia pak vyrobil ještě třetí, který právě ukazuje na záběrech. Je to tedy kopie, už postrádá původní agregát, ale turbína Allison 250C18, opět z helikoptéry dává výkon asi 280 kW při 65 tisících otáčkách. Při startu se valí z výfuků hustý černý kouř. Dochovaly se všechny vozy, originální pohonná jednotka se však vrátila jen do toho prvního.