HRG 1500 (1936 až 1956): Lehké britské roadstery z hrabství Surrey
Malá britská automobilka HRG vyráběla před druhou světovou válkou i po ní roadstery HRG 1500 s pohonem zadních kol čtyřválci Meadows a později Singer.
Mezi méně známé britské automobilky patří HRG Engineering Company, známá jako HRG, založená v roce 1936 v Tolworthu (hrabství Surrey). Jejími zakladateli byli Edward Halford, Guy Robins a Ronald Godfrey a pro název automobilky zvolili počáteční písmena svých příjmení. Major Ted Halford byl v letech 1933 až 1936 odpovědný za vývoj sportovního vozu Vale Special, Guy Robins byl konstruktérem lehkých vozidel Trojan a Ron Godfrey založil spolu s Archibaldem Frazer-Nashem v roce 1910 londýnskou automobilku GN Cycle-Cars. Tito tři společníci začali v prostorách továrny na převodovky na Hampden Road v Norbitonu (Surrex) kusově vyrábět první vozy HRG.
Ron Godfrey a Ted Halford se poprvé setkali v roce 1935 při závodech v Brooklands a dohodli se na vývoji nového sportovního vozu. Během vývoje přibrali do party Guye Robinse a výsledkem jejich usilovné práce byl dvoumístný prototyp poháněný řadovým čtyřválcem Meadows 4ED s rozvodem OHV. Design vozů HRG byl ovlivněn předchozí činností Rona Godfreye v automobilce GN, a zvláště osobností spoluzakladatele Frazer-Nashe. První lehké vozy HRG s motory Meadows stály 395 liber, což byla zhruba polovina ceny vozu Aston Martin s motorem o objemu 1,5 litru.
Motory a převodovky Singer
V roce 1938 začala automobilka HRG vyrábět model HRG 1100 s kratším rozvorem (2527 mm), poháněný 1,1litrovým čtyřválcem s rozvodem OHC, převzatým z modelu Singer Bantam Nine. O rok později začal také HRG 1500 používat 1,5litrový čtyřválec Singer s rozvodem OHC z modelu Singer Twelve (později Singer Roadster) a nahradil starý motor Meadows s rozvodem OHV. Vozů HGR 1500 s motory Meadows bylo v letech 1935 až 1939 vyrobeno jen 26 kusů.
Zážehový řadový čtyřválec Singer (foto) měl objem 1496 cm3 (vrtání x zdvih: 68 x 103 mm) a se dvěma karburátory SU měl nejvyšší výkon 65 koní (48 kW) při 4800 ot/min a točivý moment měl vrchol 113 Nm při 2400 otáčkách. Točivý moment se přenášel na zadní kola přes mechanickou čtyřstupňovou převodovku. Vůz s pohotovostní hmotností 760 kg dosahoval maximální rychlost 145 km/h a z klidu na stovku zrychlil za 16 s. Klasický podvozek měl vpředu tuhou nápravu odpruženou podélnými čtvrteliptickými listovými péry a vzadu rovněž tuhou nápravu s pérováním půleliptickými listovými péry. Na všech 17palcových (později 16“) kolech měl HRG 1500 bubnové brzdy.
Podobal se MG T-Type
Dvoumístný roadster HRG 1500 (foto) s hliníkovou karoserií měl rozvor náprav 2616 mm a vnější rozměry 3658 x 1397 x 1321 mm (délka x šířka x výška). Dlouhou přídí, chromovanou maskou chladiče, umístěním světlometů, drátovými koly s centrální maticí, šikmými horními hranami dveří a malými blatníky nezakrývajícími kola se nápadně podobal roadsteru MG T-Type, vyráběnému od roku 1936. V letech 1939 až 1956 (s válečnou přestávkou) bylo vyrobeno 111 vozů HRG 1500.
Během druhé světové války byla výroba vozů HRG 1100 a 1500 přerušena a po válce obnovena v provedení totožném s předválečným. Na stejném podvozku s rozvorem 2616 mm stavěla automobilka HRG model 1500 Aerodynamic (foto). Byl dlouhý 4115 mm, přední blatníky měl prodloužené až za dveře a měl dlouhou dopředu se svažující příď se zapuštěnými světlomety a maskou chladiče těsně nad nárazníkem. Karoserie zhotovovala pro HRG firma Fox & Nicholl, ale kvalita nebyla valná. Do roku 1949 bylo postaveno 45 kusů těchto vozů.
Guy Robins opustil v roce 1950 firmu HRG a S. R. Proctor se stal technickým ředitelem. Do roku 1956, kdy byla výroba sportovních vozů ukončena, vzniklo kolem 240 vozů, včetně jednoho kusu z roku 1938 s motorem z modelu Triumph Gloria. I po roce 1956 zůstala firma HRG funkční a prováděla vývojovou činnost pro jiné firmy, např. Volvo. Veškerou činnost ukončila v roce 1966.
Na závodech
Tovární závodní tým Ecurie Lapin Blanc dosáhl s vozy HRG 1500 několik výrazných úspěchů. V roce 1938 skončila dvojice Peter Clark a Marcus Chambers celkově na 10. místě na 24hodinovém závodu v Le Mans, což bylo nejlepší umístění britského vozu. V následujícím roce se Clark a Chambers vrátili a vyhráli třídu do objemu 1,5 litru.
V roce 1947 skončil Chambers na Grand Prix des Frontières v Chimay na třetím místě a HRG vyhrálo soutěž týmů na Empire Trophy na ostrově Man. V roce 1948 byl Chambers čtvrtý v Chimay a HRG vyhrál týmovou soutěž na 24hodinovce ve Spa. Šéf týmu Peter Clark zde poprvé využíval rádiovou komunikaci mezi jezdci a techniky v boxu. V roce 1949 vyhrál tým HRG znovu ve Spa a v Le Mans vyhráli Eric Thompson a Jack Fairman třídu do 1,5 litru (celkově byli osmí) na voze HRG Le Mans Lightweight (foto).
Ze všech vyrobených vozů HRG (majitelé jim říkali Hurg) jich přežilo do současnosti přes dvě stovky a několik z nich ještě i po šedesáti letech závodí. Například tři vozy týmu nazvaného tradičně Ecurie Lapin Blanc vyhrály v roce 2006 závod veteránů v Donington Parku. Majitelé těchto unikátních vozů jsou organizováni v HRG Association.
