Ikonická Praga V3S slaví 70 let. Dodnes vozí i fekálie, ale znáte původní účel?
Když se řekne „Vejtřaska“ nebo „Vé-tři-eska“, všichni si vzpomeneme na legendární československý náklaďák Praga V3S, který vznikl pro armádní potřeby, ale následně se dostal i do rukou civilistů. A letos oslavuje 70. výročí od zahájení výroby v roce 1953.
Československá vojenská i civilní legenda letos oslavuje 70 let. Počátkem padesátých let se začal psát příběh jednoho z nejslavnějších československých náklaďáků, později proslaveného s lidovou přezdívkou „Vejtřaska“. Kultovní Praga V3S byla vyvrcholením vývoje nového nákladního vozidla pro armádní účely, když československá armáda po válce řešila zásadní problém s vozovým parkem.
Jan Lanc, šéfkonstruktér Pragy, začal se vznikem nového náklaďáku podle armádního zadání a za necelých 20 měsíců od první čáry na rýsovacím prkně měl dokončený první prototyp. Musel vyvinout nákladní vozidlo se třemi nápravami a maximální hmotností do 5500 kg. Maximální nosnost na silnici měla být do 5000 kg, v terénu až 3000 kg. Současně musel dodržet požadavky na světlou výšku 500 mm a zástavbu vzduchem chlazeného motoru Tatra.
Praga V3S se začala vyrábět v roce 1953, a protože se v rukách vojáků československé armády rychle osvědčila, začal se zvyšovat počet objednávek. Armáda ji považovala za důležitý kus technicky pro motorizaci armády za případného válečného stavu a celkem si vyžádala 28.800 vozidel, z nichž 17.300 plánovala umístit do armádních rezerv. I přesto objednávky dále narůstaly a „Vejtřaska“ nahrazovala zastaralejší stroje.
Jedním z nejvýznamnějších rysů nového nákladního vozu byla až bezkonkurenční průchodnost terénem. Základem konstrukce byl pružný žebřinový rám z ocelových U profilů, propojených a vyztužených příčkami profilu L, spojených nýtováním. Krut rámu s tuhými nápravami pomohl „Vejtřasce“ k lepšímu kontaktu kol s povrchem i velkému křížení náprav. V terénu byla schopnější i než někteří modernější konkurenti.
Konstruktéři při vývoji dokázali dodržet většinu armádních požadavků, ale už při jízdních zkouškách prototypů se ukázalo, že původně žádaná brodivost do dvou metrů je technicky nedosažitelná. Po konzultaci s armádou byla snížena na 0,8 metru. Vzduchem chlazeným motorem byl vznětový řadový šestiválec vycházející z vidlicového dvanáctiválce Tatry 111. Převodovka byla čtyřstupňová mechanická s dvoustupňovou redukcí.
Vojenská Praga V3S se vyráběla v až 75 různých modifikacích pro pozemní, vzdušné a speciální síly armády, ale objevila se i v rukách civilních uživatelů. Díky svým kvalitám našla uplatnění ve stavebnictví, lesnictví, těžebním průmyslu a dalších oborech. Armádní varianta však nebyla příliš hospodárná při běžném silničním provozu, a tak vznikl i odvozený typ Praga S5T, který s V3S sdílel celou řadu komponentů.
Praga V3S se s modernizacemi vyráběla až do roku 1990, a když byla výroba jednoho z nejslavnějších československých nákladních vozů definitivně ukončena, celkem vzniklo přibližně 130 tisíc exemplářů. I přes své slabé stránky, jako jsou hlučnost nebo těžká ovladatelnost, ji dodnes využívají menší podnikatelé i firmy. Jejím jízdním schopnostem v terénu i servisní jednoduchosti se dnes jen složitě konkuruje. I dnes ji lze potkat na českých silnicích v mnoha konfiguracích, třeba i jako fekální vůz.
