Jaguar SS-107: Elektrický a turbínový návrat kočky do Le Mans v roce 2030

Britský Jaguar vyhrál naposledy slavnou čtyřiadvacetihodinovku na okruhu La Sarthe v roce 1990. Dán John Nielsen, Američan Price Cobb a Brit Martin Brundle tam tehdy triumfovali za volantem prototypu XJR-12 se sedmilitrovým vidlicovým dvanáctiválcem, ještě v dobách spolupráce s Tomem Walkinshawem a v barvách cigaretové značky Silk Cut. V roce 1993 stály na startu tři XJ220C. Nielsen, David Brabham a David Coulthard se radovali z vítězství v kategorii GT celý jeden měsíc. Pak byli diskvalifikováni kvůli využití katalyzátorů. Ostatní dvě auta odpadla.

Od té doby se žádný vůz slavné značky s šelmou ve znaku proslulého závodu neúčastnil. Ano, už je to skoro čtvrt století. Turecký designér Serdar Soyal se však digitálně zamýšlí nad možným návratem. Koncepční vizualizaci vytvořil v rámci letošní soutěže Michelin Design Challenge. Počítačový umělec ji nazval SS-107. Význam historické zkratky je celkem jasný, nicméně proč 107. Soyal comeback posunul do roku 2030, tehdy to bude 107 let od prvního ročníku.

Současnost i budoucnost

Auto vypadá brutálně a futuristicky, přesto nese prvky současných hybridních prototypů LPM1. Disponuje nízkou a šikmou přídí, i když je širší, než jsme dnes zvyklí. Hlavní světlomety designér umístil do blatníků, nechybí typická ploutev, jen je „děravá.“ Navazující zadní křídlo vyniká mohutností, ovšem jinak působí docela jednoduše, jako ze supersportu.

Zvažovaná technika pod kabátem jasně nahlíží do (blízké?) budoucnosti. Konvenční spalovací motory se stanou minulostí, vládu převezme elektřina. Čtveřice v kolech umístěných akumulátorů naváže na soustavu pokročilých turbín, které je pomohou dobíjet a zároveň budou vůz pohánět. Díky tomuto pohonnému systému vydrží na jedno nabití až 1.065 km. Pro Le Mans je to samozřejmě hodně málo, Audi zde v roce 2010 ujelo 397 kol, což znamená skoro 5.411 km.

Dobití za 2 sekundy

Jenže naplnění baterií zpět na plnou kapacitu potrvá pouze jednu zastávku v boxech, určenou mimo jiné i k výměně pneumatik a případnému vystřídání pilotů. Ne, nečekejte, že by mechanici zatáhli prototyp na 8 hodin do garáže a připojili konektor, to by atraktivitě závodu jistě moc neprospělo... Na 80 % se zpět nabijí během 1,7 s...

Trochu sci-fi, pravda. Základem virtuální konstrukce je samozřejmě monokok, který čerpá inspiraci jak ze současnosti, tak i ze zmíněného slavného XJ220. Počítá se s hydrofilním prosklením, které poskytne ničím nerušený výhled ven po celou dobu závodu, tady se uplatní molekulární věda. A závodní sedačku vytvoří Jaguar z nanogelu, takže se sama přizpůsobí tělesným rozměrům každého pilota v posádce.

Rychlejší než Dorchy

Soyal odhaduje maximální rychlost SS-107 na 465 km/h. Připomeňme, že dosavadní rekord drží Francouz Roger Dorchy, který se speciálem WM P88-Peugeot dosáhl v roce 1988 rychlosti 407 km/h. Kde jinde než na rovince Mulsanne, tehdy ještě bez zpomalovacích šikan? Z marketingových důvodů byla oficiální hodnota o 2 km/h snížena, Peugeot přece tehdy vyráběl a propagoval svůj model 405. I když bílo-zelený prototyp s dominantní reklamou karosárny Heuliez vznikl v dílnách jeho bývalého šéfdesignéra Gérada Weltera a nešlo o tovární stroj, „lvi“ mu dodávali motory.

„Zelená“ auta prý nahradí v Le Mans neznačkové dálkově řízené „placky“, které se po trati budou prohánět v letech 2023-2029. Nemyslím si, že by byli v Automobile Club de l'Ouest, potažmo FIA zas až takoví blázni, aby něco podobného ve skutečnosti prosadili. Ale případný návrat jezdců do kokpitu, konkrétně v barvách Jaguaru, vypadá přinejmenším zajímavě.

Foto:: SoyalCreative/Behance.net