Alko kalkulačka
Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Cestovatel Marek Balicki: Na Filipínách mě chtěl motorkářský gang zabít

Tomáš Hadač Tomáš Hadač 6. 7. 2020 • 21:53
23
Zobrazit náhledy (23)
Výlety Evropou na BMW F 650 Dakar (2010) Výlety Evropou na BMW F 650 Dakar (2011) Marek si na Filipínách postavil loď poháněnou motorem Loncin o síle třinácti koní Filipíny, země mnoha tváří Záchranná služba Filipíny - zde nechali Marka Balického sloužit s posádkami a jezdit na výjezdy na ostrově Cebu Plavba přes Filipíny na lodi Mezi Markovy záliby patří létání a focení s dronem Stanice záchranářů a hasičů v Jižní Koreji Cesta na skládacím kole přes Kyrgyzstán „Když jsem viděl, s jakými vozidly fungují záchranáři například v Kyrgyzstánu, došlo mi, že bychom si v Česku neměli vůbec na nic stěžovat,“ komentuje Balicki Cesta z Nordcapu na motocyklu Suzuki V Strom 650 (2013) Návštěva záchranářů v Norsku (2013) Na život v dodávce je podle někdejšího záchranáře nejvhodnější Nový Zéland Ninety Mile Beach - oficiální silnice na Novém Zélandu Renault Trafic ve fázi přestavby na obytný domov Rodiče v přestavované dodávce Tuzemská D1 je šílená, na hlavní tah v Turkmenistánu ale zatím nemá Brána do pekel v Turkmenistánu

Čtyřiatřicetiletý Marek Balicki z Karvinska během posledních tří let procestoval planetu křížem krážem. Zážitků s vůní benzinu nastřádal tisíce. Pro Svět motorů teď bývalý záchranář vybral ty nejzajímavější.

Práci záchranáře a profesionálního hasiče pověsil před pár lety na hřebík. Marka Balického ze Stonavy na Karvinsku to táhlo za hranice. A mnohem dál než do sousedního Polska. Lákala ho Amerika, Asie, Austrálie… „Prostě jsem se jednoho dne sbalil, a spustil tak proud nečekaných motoristických událostí,“ usmívá se čtyřiatřicetiletý Balicki.

Co přesně stojí za tím, že jste opustil zaměstnání a vydal jste se na dráhu cestovatele?

Svět motorů v tom má prsty. Pamatuji, jak jsem vždycky jako malý capart listoval vaším časopisem a pročítal si cestopisy. Snil jsem o tom, že podniknu něco podobného.

Projel jste desítky zemí. Kde jsou nejlepší a kde naopak nejhorší silnice na světě?

Nejsmutnější situace je rozhodně v Turkmenistánu. Hlavní tah na Kazachstán podél Kaspického moře byl ryzí tankodrom. Žádný asfalt, vyjeté koleje a v tom všem kličkující kamiony s návěsem. Naše dálnice D1 je v porovnání s tím dokonalá.

Svět motorů 27/2020 Svět motorů 27/2020

Takže nejnapínavější motozážitky nabízí Turkmenistán?

Ne, Filipíny.

Proč?

Doprava je tam totálně odlišná. Zdánlivě tam neexistují žádná pravidla. Má to však svoje kouzlo. Všichni předpokládají, že jim někdo kdykoliv a kdekoliv může zkřížit trasu. Díky té chaotičnosti jsou vlastně více ostražití. Potkalo mě tam toho ale mnohem víc.

Povídejte.

Po souši jsem se tam přepravoval za pomoci skútru. Právě při jednom výletu jsem narazil na motorkářský gang. Nejdříve mě několikrát vybrzdili a vyvrcholilo to tím, že mi vyhrožovali smrtí. Naštěstí jsem potkal policejní hlídku, která to včas utnula. Možná v tom sehrálo roli i to, že jsem vezl kamarádku. Obvykle totiž cestuju úplně sám.

Hovořil jste o tom, že na souši jste využíval skútr. A jinde co?

Filipíny mají přes sedm a půl tisíce ostrovů. Nenapadlo mě nic bláznivějšího než si postavit s lehkou pomocí místního tesaře motorizovanou loď. Motor jsem si zvolil čínský Loncin se silou třinácti koní. Po čtyřech měsících pokusů a omylů jsem tak mohl vyplout a poznat svět zase z jiné perspektivy.

Za zajímavou perspektivu platí také to, že v každém státě zavítáte mezi záchranáře. Kde disponují nejlepším vozovým parkem?

V Česku si nevedeme vůbec špatně. Ve světě bych vybral Japonsko, Jižní Koreu, a zejména Austrálii. Ta byla celkově jeden velký adrenalin.

V čem?

Na úvod bych začal všudypřítomnými klokany. Řidiči včetně sanitek jsou proti srážkám s těmito vačnatci vybaveni speciálními ochrannými rámy. Pro mě ovšem bylo nejsložitější, že se tam stovky kilometrů nemění krajina, čili z toho člověk může zešílet. Pískal jsem si, zpíval, poslouchal písničky. Zvlášť přejezd po Great Central Road, kde jsem celý den nepotkal jediné auto, označuji za extrémní zkoušku psychiky. Ke klidu mi nepřidávaly ani desítky vraků, které tam děsivě lemují cestu.

Následně jste se přesunul na Nový Zéland. Tam jste si odpočinul?

Ano, tato země je ideální pro život v dodávce! Přestavěl jsem si Toyotu Hiace a strávil v autě úžasných dvanáct měsíců. Jen je zapotřebí si dát pozor na pár věcí.

Například?

Dost lidí se vydává na legendární Ninety Mile Beach – oficiální cestu, která vede přímo po písku pláže. Spousta vozidel tady uvízla. Aby toho nebylo málo, tak jim příliv auto zničil jednou provždy. Za dalšího strašáka platí záludně schované radary. Ty bývají ukryté do civilních odstavených dodávek, takže se pak nestačíte divit, když přijde tučná pokuta. A konečně radím lidem, ať si při návštěvě Zélandu opatří certifikaci Self-Contained.

Co to je?

Jedná se v podstatě o soubor předpokladů, které váš van splňuje: dřez s tekoucí vodou, chemickou toaletu, nádobu pro skladování odpadu a další standardy. Díky této certifikaci pak můžete parkovat na velkém množství vládou vyhrazených míst, což cestování v zemi Pána prstenů značně usnadní.

Potýkal jste se s nějakou vyloženě krizovou situací?

To už nebylo na Zélandu, ale v Evropě. Na jihu Francie mi na motorce odešla vodní pumpa a stihl jsem udělat rýhu do válce. Týden jsem žil jako bezdomovec, abych měl na opravu. V Íránu mě zase přepadli v autě. Nicméně žiju, čili to tak strašné nebylo.

Jak vypadají vaše aktuální plány?

Momentálně dokončuji přestavbu dodávky na obytný vůz u sebe doma. S ní plánuju na léto evropskou cestu, než se vypravím opět mimo kontinent. Táhne mě to do Ameriky. Uvidíme…

Související články

Témata

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku