TEST Nissan Cube – Tato koule je černá

Japonský Nissan se z tuctové asijské značky pomalu stává výrobcem, který vymetá okrajové segmenty. Jak jinak si vysvětlit plejádu hned několika SUV, která zasahují alespoň trochu do většiny kategorií osobních aut, ale na druhou stranu dokáží oslovit zákazníky, kteří chtějí něco víc. Ze zcela jiných soudků jsou sportovní kupé 370Z nebo extrémní GT-R.

Aby toho nebylo málo, začal se letos na jaře do Evropy dovážet excentrický, nebo přesněji řečeno asymetrický Nissan Cube. Díky vstřícnosti společnosti AUTO PALACE Vysočany s.r.o. jsme jej mohli krátce vyzkoušet.

Design, design, design

Firmy, které se zakoupením Smartů chtěly v posledních letech na silnicích zviditelnit, jsou dnes zřejmě zklamány. Třímetrových vozítek už jezdí po silnicích velkoměst tisíce a v některých metropolích Evropy jde spíše o standard než něco výjimečného.

Trendy autem, za kterým se skoro každý otočí, je dnes Nissan Cube. Není to sice žádná žhavá novinka, vždyť aktuální provedení se v Japonsku prodává od roku 2008, ale jeho extrémní odlišnost jej v Evropě odsuzuje k relativně malému odbytu, zajišťujícímu nečekanou exkluzivitu.

nissan testy mpv  

Jeho název je dokonale výstižný. Hranatější než Cube není v roce 2010 žádné jiné auto; sekundovat by mu mohla snad jen Volva z počátku 90. let.

Tento Nissan provokuje kolemjdoucí asymetrickým řešením pravého a levého boku, o které se zasloužil tmavým sklem krytý D-sloupek na pravé straně, plynule navazující na zadní sklo ve výklopné zádi. Ve skutečnosti jsou obě strany téměř rovnocenné. Každý z boků nabízí dvoje boční dveře, pouze levý D-sloupek není prosklený jako ten pravý, což evropským řidičům vlastně vůbec nevadí.

U hatchbacků ani u MPV této velikosti není příliš obvyklé otevírání zadní stěny do strany, Cube však dostal aspoň uchycení na levé straně, takže obsluze nakládající zavazadla vzniká jediný problém, a to jak zajistit dost místa za vozidlem pro úplné zpřístupnění zavazadelníku.

S designovým přístupem Cubu dobře koresponduje kompletní praktická i estetická výbava. Standardem jsou například kola z lehkých slitin se čtyřmi dvojitými loukotěmi, nebo jeden ze dvou metalických laků.

…a zase design

Přísně dvouprostorová karoserie je ve skutečnosti menší, než byste čekali. Necelé čtyři metry délky ale designéři využili perfektně.

Dovnitř se nastupuje celkem velkými a extrémně hranatými dveřmi. Po usednutí na plochá, semišem čalouněná sedadla s opatrným náznakem bočního vedení si uvědomíte dnes již neobvyklou kolmost čelního skla. Podobný vjem zaznamenávají už jen řidiči některých Jeepů a Hummerů.

nissan testy mpv Přístrojová deska, vyrobená z výhradně tvrdých plastů, s dvojitým prohnutím inspirovaným tělem kytary, nás vrací do světa excentricity tohoto Nissanu. Běžné modely tu připomíná jen několik detailů jako vestavěná navigace, řadicí páka nebo ovladače elektrického stahování oken ve dveřích. Středová konzola v podstatě neexistuje, řidič má za to k dispozici rovnou dvě kruhové prohlubně pro nápoje vlevo od volantu. Neobvyklou atmosféru na předních místech dotváří pevné střešní okno, které je možno zaclonit mléčnou folií.

Zadní posuvná lavice uspokojí dospělé cestující jen v tom případě, že je zasunuta zcela vzad. Nad sedáky je slušných 980 mm volného prostoru, sedáky samotné jsou přijatelných 360 mm nad podlahou, takže průměrně rostlým dospělým dobře podpírají stehna.

nissan testy mpv Zavazadelník je u lifestylového auta s podobným duchem nepodstatný, ale přesto tady je. Má slušnou délku 520 mm, výšku 600 mm a šířku 1010 mm – to vše při zadních sedadlech posunutých vzad. Nedůstojné je pouze řešení rolety. Ta sice kryje zavazadelník ve všech polohách sedadel, ale není ani pěkná, ani příliš robustní.

Sklápět lze pouze opěradla, sedáky zůstávají na svém místě. Rozšířená verze zavazadelníku tedy není dvakrát praktická, ve dně zeje obrovský schod.

Známá technika v novém balení

V útrobách tohoto Nissanu jsou komponenty Micry nebo Notu. Známá šestnáctistovka s 81 kW proto stačí na běžnou jízdu a mírně nadprůměrnou dynamiku ve čtyřmetrové kategorii. Ve městě se neztratíte a ani nebudete nikoho zdržovat.

Mimo aglomerace se začnou projevovat nevýhody individualismu. Extrémně hranatá karoserie – byť se zaoblenými rohy – je učebnicovým příkladem nevhodného tvarování z hlediska aerodynamiky. Nejvíce to překáží na dálnici, kde od rychlosti 110 km/h výrazně roste aerodynamický hluk. Převodovka má sice jen pět stupňů, ale převody jsou těžké, takže ve 130 km/h, když už je hluková hladina uvnitř celkem výrazná, točí motor pouhých 3600 min^-1. Když se vzdáte dálničního limitu, zařadíte se do levého pruhu a budete užívat možností motoru s rozvahou, zřejmě se v průměru vejdete do 7 l/100 km.

nissan testy mpv  

Od jednoduchého podvozku pod krabicovitým zevnějškem jsme moc nečekali, ale nakonec to celé nevypadá tak špatně. Odpružení je přiměřeně komfortní, auto sice je vysoké 1670 mm, ale těžiště není příliš vysoko a leccos ze stability zachraňuje šířka 1690 mm. Kvůli necitlivému řízení s chabou zpětnou vazbou, ani kvůli řazení s poněkud gumovým chodem řadičky se toto auto kupovat nebude, a tak je otázkou, zda jde vůbec o negativa.

Individualista za 455 tisíc

Ne, vyloženě levný Cube není, ale když vezmeme v úvahu bohatou standardní výbavu a neoddiskutovatelný Halo efekt, který všude vzbuzuje, je jeho cena plus-mínus přiměřená. Jediný stupeň výbavy obsahuje například automaticky regulovanou klimatizaci, vestavěnou navigaci, Bluetooth a zadní parkovací kameru, 6 airbagů nebo stabilizační systém. Vybírat lze ze dvou odstínů metalických laků a mezi černým a béžovým interiérem.

Z krátkého soužití s Cubem si odnášíme závěr, že proti koncepčně podobnému Renaultu Kangoo Be Bop je Cube menší, ale podvozkově vyzrálejší lapač pozornosti na čtyřech kolech.

nissan testy mpv  

Vozidlo k testu zapůjčila společnost AUTO PALACE Vysočany s.r.o.

Plusy

• Zajímavý poměr cena/individualita
• Bohatá výbava
• Přijatelná spotřeba
• Nezaměnitelný design

Minusy

• Velký aerodynamický hluk na dálnici
• Jednoduché plasty v interiéru
• Řešení rolety zavazadelníku
• Omezená variabilita interiéru