Jak řídí olympijští medailisté: Štěpánka Hilgertová – Jsem obstojná navigátorka se slabostí pro kombíky!

Na olympiádách v Atlantě v roce 1996 a o čtyři roky později v Sydney zabodovala. Česká vodní slalomářka a reprezentantka Štěpánka Hilgertová tehdy mezi brankami strávila nejméně sekund a dopádlovala pro dvě zlata. Krásný sportovní příběh. Jak asi vypadá její motoristický? Naštěstí to za chvíli zjistíme. Dnes dvaapadesátiletá žena otevírá branku pražského domu, na dálku hned poznává červené bundy Světa motorů a míří k nám.

Jaký je váš nejzajímavější motoristický příběh?

Odehrál se v Austrálii s autem z půjčovny. Manžel si od něj nechal klíčky v kapse kalhot, které si zkoušel v obchodním centru. Jenže si je nekoupil. Vlastně si teď říkám, proč je tam vůbec strkal. Hlavní ale bylo, že jsme je ztratili.

Rozhovor s všeumělem Robertem Kubicou: Auto musí být slyšet!

Co jste dělali?

Zavolali jsme do půjčovny, aby nám přivezli náhradní, protože byla sobota večer a v neděli bylo všude zavřeno. Až v pondělí jsme se do centra vrátili a ty klíčky v těch kraťasech našli! Luboš si je pak koupil na památku. Jinak těch tragikomických příhod se událo více. Třeba se nám už dvakrát podařilo natankovat benzin do dieselového auta.

Mluvíte v množném čísle…

Většinou nechávám řídit manžela.

Popište se jako spolujezdec.

Jsem klidná, manželovi do toho nemluvím. Přiznám se ovšem, že občas šlapu na pomyslnou brzdu. Prostě v některých situacích bych brzdila o něco dřív. Ale nechci ho hanit, procestovali jsme spolu během závodní kariéry velkou část zeměkoule a pokaždé mě úspěšně dovezl do cíle. A ze mě se v dobách bez navigací vyklubala obstojná navigátorka.

Svět motorů 10/2021

A za volantem by vaše definice vypadala jak?

Snažím se vždycky jezdit tak, aby moje jízda byla čitelná – a to samé oceňujui i u ostatních. Největší strach mám z bezohlednosti. Úplně alergická jsem na však na to, pokud někdo zírá do mobilu a jede kvůli tomu pomalu.

Když se řeknou auta, jaká vzpomínka se vám vybaví jako první?

Pravděpodobně zápis do první třídy, když jsem mimo jiné úkoly měla namalovat auto. Pustila jsem do náklaďáku a překvapilo mě, že se tomu rodiče i paní učitelky divili. Prý jsem byla jediná ze třídy. Pravděpodobně proto, že jsme doma osobní vůz nevlastnili. To podle všeho představovalo důvod, proč moje první asociace při slově auto byl náklaďák, respektive tatrovka, se kterou děti dováděly na pískovišti.

Překvapovala jste podobně okolí i v autoškole?

Myslím, že jsem byla standardní žákyní. Na cvičišti si zkusila pár rozjezdů a poté mě poslali rovnou do pražského provozu. Trošku jsem v hlavním městě postrádala možnost delších plynulých jízd, kde bych vstřebala více klidu a jistoty. Taky jsme se téměř nevěnovali parkování. S ním trošku bojuju doteď. Vždycky se soustředím, abych v garáži netrefila sousedům květináče, které tu mají.

Jak řídí olympijští medailisté? Šárka Kašpárková: Do kopce se rozjíždím natřikrát

Zápasíte s nějakým šoférským zlozvykem?

Od manžela jsem se nakazila v komentování řidičů. Přistihnu se, že je hodnotím nahlas, i když jedu sama. Spíš v dobrém. Typicky: no ták, strejdo, honem, jedeme.

Pro jaké vozy máte slabost?

Kombíky, to je moje! Ať už to byly Citroën Xantia, Škoda Octavia, Ford Mondeo nebo tahle fabia, o niž se dělíme se synem. Velikost kufru pro mě holt vždycky byla klíčová. A stejně tak požadavek na snadné navazování kajaku na zahrádku vozu mezi tréninky.

Všechno je jinak

Štěpánka Hilgertová zachycená při své zlaté jízdě v Atlantě v roce 1996 – navíc symbolicky s číslem jedna. Jenže to bylo všechno trošku jinak… Své si k tomu řekne autor snímku a nynější fotograf Světa motorů Jiří Pekárek i slavná vodní slalomářka. „V Českém domě nás tehdy zdrželi, neměli pro nás připravené auto,“ startuje své povídání Jirka. „Museli jsme na to pořádně šlápnout, abychom Štěpánčin závod stihli.“ Sedmdesát kilometrů dlouhou trasu na kanál tak chtěli spěšně sfouknout. Proti však byla místní policie. „Poprvé jsem se cítil jak v americkém filmu. Hlavou opřený o kapotu, vystrašený, s rukama za zády. Chtěli nám s kolegou vzít akreditační doklady a dořešit situaci na stanici. Když viděli, jak se hroutím, nakonec se slitovali, udělali ty ty ty a my naštěstí pádili,“ shrnuje prekérnosti Pekárek.

Jak řídí olympijští medailisté: Ladislav Vízek - V kulečníku jsem vyhrál mercedes

V tu dobu už měla Hilgertová zlatý sjezd za sebou. „Zaplaťpánbůh jsem stihl zaznamenat alespoň medailový ceremoniál. Jenže v akci na vodě mi u Štěpánky svítilo nulové skóre. Ale byla tak hodná a kvůli nám prolétla brankami ještě jednou. Kvapně jsem nadrtil snímky a odvrátil blamáž,“ doplňuje Jiří s tím, že to paměť české reprezentantky už nejspíš vypustila. Nikoliv. „Moc dobře si to pamatuju! Tehdy ze závodu nebyla ani jedna fotka, a tak jsem kvůli vám musela zpátky do kajaku,“ vrací se zpátky v čase Hilgertová. Startovní číslo už leželo na ubytovně, půjčovala si je od mužských kolegů. „Nezvítězila jsem tedy s číslem jedna, nýbrž s fialovou trojkou. Na trojky jsem byla ujetá. Při triumfu v Sydney jsem si zase oblékla třicet trojku,“ upřesňuje Štěpánka. Pravda tak po letech vyplavala na povrch.

Jaromír Jágr slaví 50 let! Jaký je to řidič?

Štěpánka Hilgertová

• Bývalá česká vodní slalomářka se narodila 10. dubna 1968 v Praze.
• Vodnímu slalomu se začala věnovat v roce 1980. Na první medaili z velké mezinárodní akce dosáhla v roce 1989, kdy v závodě družstev na mistrovství světa pomohla k zisku bronzu. Stříbrnou medaili ze závodu hlídek si pak přivezla ze světového šampionátu 1991 ve Slovinsku.
• V dalších letech své kariéry brala na mistrovstvích světa sedm zlatých, čtyři stříbrné a jeden bronzový kov. Na evropských šampionátech vybojovala mezi lety 1996 a 2014 celkem patnáct cenných medailí. V letech 1992 a 1998 vyhrála celkové pořadí Světového poháru v závodech K1. 
• Letních olympijských her se zúčastnila celkem šestkrát. Na hrách v letech 1996 v Atlantě a 2000 v Sydney získala zlaté medaile. V Athénách 2004 byla pátá, v Pekingu v roce 2008, kde byla rovněž vlajkonoškou české výpravy na zahajovacím ceremoniálu, dojela devátá. V Londýně 2012 skončila na čtvrté příčce. 
• Po sezoně 2017 ohlásila konec své profesionální sportovní kariéry.
• Nyní působí v České národní bance, kde má na starosti pořádání společenských akcí. S manželem Lubošem Hilgertem, též bývalým kajakářem a několikanásobným medailistou z mistrovství světa, má syna Luboše.