Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Jak se žije nadšenci do Porsche: Posedlost, která nezná hranice

Tomáš Hadač
Diskuze (0)

Dvaašedesátiletý Svatopluk Janků z Brna o sobě tvrdí, že je fetišista Porsche. Návštěva jeho bytu nám ukázala, že nepřehání. Proč?

Život dvaašedesátiletého Svatopluka Janků se dá lakonicky shrnout do tří slov: Auta. Sběratelství. Porsche. Jeho příběh však stojí za to rozvinout. „Mezi první slova dětí obvykle patří máma nebo táta. U mě to bylo údajně auto,“ vypráví mezi dveřmi bytu jednoho z brněnských sídlišť nevysoký penzista a rázem slavnostně hlásí: „Račte vstoupit do mého království!“

Lincoln z Holandska

Že se nejedná o klasickou bytovou jednotku, o tom svědčí již předsíň. Do ní Svatopluk zakomponoval první vitrínu s modely autíček ve velikosti 1:18. „Auta a motory všeobecně mě přitahovaly odmalička. K tomu se ještě přidala chuť něco sbírat,“ poznamenává Janků s tím, že zážeh lásky k modýlkům spadá do roku 1964. To když jeho strýc ze socialistického Československa vycestoval na Západ do Holandska a přivezl mu zmenšeninu vozu Lincoln Continental. „Ten už ale nikde nehledejte. Prodal jsem ho jako drtivou většinu angličáků v měřítku jedna ku čtyřiadvaceti, které jsem pečlivě sbíral od konce sedmdesátých let,“ pokračuje vyučený automechanik.

Do ložnice vstup zakázán!

Zato podle pravítka srovnaných párů bot s logem automobilky Porsche nalézáme hned za dveřmi několik. „Ano, Porsche. To je ta třetí láska. Sice nejmladší, ale o to intenzivnější,“ říká Janků a vede nás do obývacího pokoje. I když obývák si kdekdo představuje trochu jinak. „Na jaře 2008 jsme se s manželkou dohodli na tom, že na její přání přetvoříme ložnici. Chytře jsem souhlasil, poněvadž mi slíbila, že si s obývákem posléze můžu hrát, jak chci,“ usmívá se lišácky důchodce. Tak tedy konal: vyházel všechen nábytek, nachystal vitríny, vybavil pokoj příslušnou dekorací. A přijal manželčino striktní pravidlo, že modýlky práh ložnice nikdy nepřekročí. 

Já, byrokrat

Aktuálně čítá Svatoplukova sbírka 1008 autíček a stejný počet krabic, jež mají útočiště především zde – v „obývacím“ pokoji. „Přiznám se,“ spouští tišším hlasem Janků, „že tady mám rovněž řadu ferrari, lamborghini, bavoráků a ostatních značek.“ Vzápětí ovšem (pravděpodobně pro svůj klid v duši) dodává, že Porsche s 310 modely vítězí. Přesných dat a letopočtů vůbec sype vášnivý cyklista spoustu. „Já jsem byrokrat a perfekcionista. K té paměti mi pomáhá speciální databáze v PC. V ní se dočtu, kdy jsem zmenšeninu koupil, kde a za kolik. Potom taky rok výroby a číslo dané série,“ popisuje Janků. Nám bylo hned jasné, že stůl s počítačem nemá ve své síni slávy bezdůvodně.

Růžové prase

Zaskleným skříním dominují vesměs nižší sportovní modely. „Miluji jejich tvary a křivky. Důvod je ale též pragmatický. Na SUV a větší auta ve vitrínách jednoduše nezbývá prostor,“ komentuje šedesátník z jihomoravské metropole s tím, že i tak musel dát tajně pár prázdných škatulí do ložnice. A které kousky se mu zaryly do srdce nejvíc? „Orientuji se na vozidla z čtyřiadvacetihodinového závodu Le Mans. Ta současně patří mezi má nejoblíbenější,“ zdůrazňuje Janků, zatímco si nasazuje bílé rukavičky, aby vyndal nejváženější kvartet. Loajálně sahá po značce Porsche. „Za nejmilovanější platí model 935/78 Moby Dick Martini. Dost mu sekunduje i tohle takzvané Růžové prase – Porsche 911 (991),“ zamýšlí se nahlas bodře naladěný Moravan, jenž si do připojištění domácnosti nechal zahrnout i svá autíčka.  

Šestnáct let bez auta

Byť Svatoplukova zábava působí pro leckoho přinejmenším podivně, on se nás snaží přesvědčit o opaku. Jde na to zejména finanční stránkou věci. „Nákupní cena sbírky činí kolem dvou a půl milionu korun. Ta sběratelská pak o milion víc a pořád roste. Najdu tu mnoho modelů, které jsem pořizoval za pět tisíc, v tenhle moment za ně zájemci v zahraničí nabídnou klidně čtyřicet,“ hodnotí nenasytný trh Janků. Vydobytí téhle komfortní pozice však nebylo vždycky růžové jako barva zmíněného Porsche 911. Svatopluk si po dekády odpíral dovolené, šestnáct let dokonce nevlastnil automobil! To všechno kvůli sběratelskému zápalu a… „Reálnému porsche v měřítku jedna ku jedné. V roce 2014 se mi splnil dávný sen. Pořídil jsem si totiž roadster Porsche Boxster s šestiválcovým motorem,“ rozplývá se radostí drobný Brňan, jako by to bylo včera.  

Tetování k šedesátinám

Řádky výše by mohly být krásným zakončením ságy, jež se dočkala fi nále před oněmi pěti lety. Jenže pan Svatopluk obrazně řečeno dupal na pedál pořád dál. K oslavě šesti křížků si třeba ruku zkrášlil tetováním. Hádejte, o jakou tématiku šlo! Porsche? Správně. „Na jednom srazu jsem viděl mladého kluka, jak má vytetované logo. Fascinovalo mě to natolik, že jsem si ho na stará kolena také udělal,“ odkrývá pyšně levé rameno dvaašedesátiletý muž. Tím to ovšem nekončí. Nynějším cílem je přemluvit ženu na povlečení Porsche, které prý zatím zarytě odmítá. Stejně tak následující meta bude vyžadovat fůru odhodlání. „Uvažuji, že polovinu té sbírky prodám,“ svěřuje se někdejší automechanik zničehonic. Že by toho na něj bylo už moc? Kdepak. Jen chce ukojit další touhu – koupí skutečného Porsche 911. „Teprve potom se ten kruh uzavře nadobro. Co bych to taky byl za fandu, kdybych neměl tuhle legendu aspoň jednou v garáži, že?“ loučí se s námi otázkou Janků.

Časopis Svět motorů si můžete objednat na ikiosek.cz.

Tomáš Hadač
Diskuze (0)

Doporučujeme