Juan Manuel Fangio: Tělo pětinásobného mistra světa F1 bude exhumováno

V rodném Balcarce mu nepostaví monumentální mauzoleum, i když by si to „nepřemožitelný“ Argentinec bezesporu zasloužil. Skromnější muzeum zde už má. O exhumaci, která je nařízena na 7. srpna, rozhodl soud a důvody jsou velmi prozaické: analýza DNA. Fangio se nikdy neoženil a oficiálně neměl žádné děti. Dlouho však žil po boku partnerky Andrey Berruet. Právě její syn Oscar Cesar Espinoza se před dvěma lety obrátil na soud kvůli uznání otcovství, muž tvrdí, že je právě i jeho potomkem. Ostatky slavného pilota budou vyzvednuty z místního hřbitova a převezeny k testům do Mar del Plata. Po odebrání vzorků jej samozřejmě navrátí zpět.

Juan Manuel Fangio Déramo spatřil světlo světa 24. června 1911. Závodit začal ve 30. letech minulého věku, ostruhy získával ve vražedných vytrvalostních kláních na argentinských pampách. Tyto podniky měřily většinou několik tisíc kilometrů a startovala v nich monstra se sériovým základem, zpravidla značek Chevrolet a Ford. Už svůj první vůz si postupně upravoval doma v dílně, byl tedy i zručným mechanikem, dokonce kvůli tomu zanechal studií. Původně šlo o taxík (!) modelu A s modrým oválem ve znaku, pozdě jej nahradil silnější V8. Do Evropy přišel po krvavém konfliktu, který strávil prakticky celý doma závoděním (Argentina vyhlásila válku Německu až v roce 1944). Už jako ostřílený borec si podmanil starý kontinent v sezóně 1949, kdy na Maserati a Simce Gordini vyhrál pět Grand Prix, i když šlo až na San Remo a Pau o menší podniky.

Po vzniku světového šampionátu formule 1 se objevil v kokpitu Alfy Romeo Alfetta typů 158 a 159, první titul mu patřil v sezóně 1951. V letech 1954-1957 přidal další čtyři, je jediným šampionem, který během jednoho roku vystřídal auta dvou značek (Maserati a Mercedes-Benz, 1954), ale musel, protože stříbrné šípy W196 nebyly ještě připraveny. „El Maestro“ měl neskutečný cit pro monoposty a věděl, který bude ten rok nejlepší, proto po odchodu trojcípé hvězdy jezdil nejprve za vzpínajícího se koníka z Maranella a poté se vrátil k modenskému trojzubci. K úspěchům přispívalo i jeho nezpochybnitelné jezdecké umění, proslul však také jako geniální taktik, tehdy piloty ještě nevedli šéfové z boxové zídky „za ručičku“ jako dnes... Vyhrál celkem 24 Velkých cen započítávaných do mistrovství světa formule 1, ovšem z pouhých 51 startů! Ač ho ve většině absolutních statistik překonal Michael Schumacher, těm procentním stále vládne...

Za svou dekádu trvající hvězdnou evropskou kariéru měl jednu opravdu vážnou havárii. V červnu 1952 ošklivě boural při nemistrovské Autodrome Grand Prix na Monze, málem zahynul a vážná zranění jej po zbytek roku vyřadila z činnosti. O tři léta později mu jeho stájový kolega od Mercedesu Pierre Levegh v Le Mans mávnutím ruky zachránil život, aby sám o několik okamžiků později zahynul a trosky jeho vozu pokosily diváky na hlavní tribuně...

Fangio skončil se závoděním uprostřed sezóny 1958, ve které se neúspěšně pokusil kvalifikovat i do 500 mil Indianapolis! Později se kromě zastoupení Daimler-Benzu pro Argentinu věnoval manažerské činnosti. Přivedl třeba argentinské vozy IKA Torino na Nürburgring, kde uspěly ve vytrvalostním Marathonu de la Route. Zemřel 17. července 1995 ve svých 84 letech, kulaté výročí se tedy kvapem blíží.