Karel Hanika a Libor Podmol: Je mezi námi několik tydýtů

Bylo několik minut po slavnostním vyhlášení ankety Zlatá řídítka, kterou Karel Hanika vyhrál právě před Liborem Podmolem. Ve společenském oděvu, na nějž nejsou příliš zvyklí, usedli k rozhovoru pro Svět motorů. Mluvili klidně a občas jeden druhému vysekl kompliment.

Co víte o tom druhém?

Hanika: Skáče freestyle jako nejlepší Čech a patří mezi nejúspěšnější na světě. Řekl bych, že špičkovým způsobem reprezentuje naši republiku.

Podmol: Toho borce jsem si rychle všiml. Jezdí pořád první, má bílou přilbu a tím, co na motorce předvádí, mi dokáže zpříjemnit nedělní odpoledne u televize.

Zkusili byste si kamarádovu disciplínu?

Hanika: Přiznávám, že mě ta představa láká a už jsem o tom přemýšlel. Možná bych se pokusil o nějaký lehký skok – samozřejmě do molitanu, jak trénují specialisté.

Podmol: No, já bych na jeho motorku sice usedl, což o to. Jenže místo nějakého závodění bych na trati spíše jenom kroužil a rozhodně to v zatáčkách nenaklápěl.

Co je na vaší disciplíně nejobtížnější?

Hanika: Řekl bych, že nejnáročnější je mít dobrou fyzickou kondici. Závody jedeme přes půl hodiny průměrnou rychlostí kolem sto padesáti, a když při tom neustále přesedáte při náklonu motorky v zatáčkách, bývá člověk na konci závodu dost unavený. Před novou sezonou pracuji především na kondičce, abych byl v závěrečných kolech fit a mohl se soustředit na souboje se soupeři.

Podmol: Nejzásadnější je přesvědčit mozek, aby věřil tomu, co chci dělat, a byl naprosto soustředěný na skok a neudělal banální chybu. Ale to je asi ve všech sportech běžné, že hlava často rozhoduje o tom, co udělá tělo.

Je váš sport nebezpečný?

Hanika: Liborův sport je o trochu nebezpečnější než náš. Na druhou stranu i na silnici došlo v posledních letech k několika vážným událostem, takže netřeba si něco předstírat.

Podmol: Riziko a nebezpečí k motoristickému sportu zkrátka patří, s tím se nedá nic dělat. Bohužel si to čas od času po nějakém maléru musíte připomenout.

Měli jste někdy při svém sportu strach?

Hanika: Jen v začátcích, kdy jsem se učil a neměl spoustu věcí zažitých. Teď už nic podobného necítím a na závodech se snažím jízdou bavit.

Podmol: S tímhle pocitem jsem zatím nikdy moc nebojoval. Občas když jde člověk na trénink a nechce se mu nebo usedne na motorku po dlouhé pauze, musí dávat pozor, aby neudělal hloupost. Ale to není o strachu jako takovém.

Vyplatí se při závodech riskovat?

Hanika: Určitě je hřích nezkusit to v posledním kole na soupeře před sebou, když to jde. Ale musíte poznat, zda už nejste za hranou.

Podmol: Řekl bych, risk je zisk, ale musí to dobře dopadnout.

Dá se zvyknout si na pády?

Hanika: Řekl bych, že je to spíše o zvyku a určitých reflexech. Většinou se všechno odehraje tak rychle, že člověk musí reagovat podvědomě. Vzpomínám si, jak jsem si raději zlomil obě ruce, než abych riskoval pád na hlavu.

Podmol: S reflexem, aby se něco nestalo, se člověk musí narodit. Pokud u freestylu zjistíte, že tenhle skok asi nevyjde, je nutné reagovat naučenými pohyby, aby ta rána a následky byly co nejmenší.

Proháníte motory i ve volném čase?

Hanika: Rád jezdím motokros a dost se mu teď při tréninku ve Španělsku věnuji. Taky se těším, až mi bude osmnáct a budu moci řídit auto.

Podmol: Mám doma harleye, na kterém se rád projedu. A když jsem na horách, nemůžu si nechat ujít příležitost protáhnout se na sněžném skútru.

Sledujete motoristický sport mimo svůj?

Hanika: Když je čas, surfuju po televizních kanálech.

Podmol: Jak už jsem řekl. Pokud mám v neděli volno, dívám se na silniční motorky, na MotoGP, na mladého, ale i jiné disciplíny.

Je těžké dostat se do špičky a udržet se v ní?

Hanika: V mém případě sehrálo důležitou roli štěstí, že jsem se dostal do juniorského seriálu Red Bull Rookies Cup a podařilo se mi ho vyhrát. Teď to bude mnohem obtížnější, když jsem mezi nejlepšími na světě.

Podmol: Ve srovnání s Karlem mám snadnější pozici, protože freestyle nedělá tolik lidí jako silnici, ať už z respektu ke sportu nebo jiných důvodů. Když se ovšem chcete i v užší špičce prosadit, stojí to spoustu bolesti a odříkání.

Karel Hanika

• Narozen: 17. 4. 1996
• Bydliště: Brno
• Výška/ váha: 172/62
• Motocykl: KTM 250
• Největší úspěchy: vítěz Red Bull Rookies Cupu (2013); mistr Evropy (2013); 3. v Red Bull Rookies Cupu (2012); 1. v mistrovství ČR 125 GP (2010 a 11); 1. v mistrovství ČR GP Junior (2010 a 2011); 1. v Mistrovství Rakouska 125 (2010 a 2011); 1. v Alpe Adria 125 GP (2010); tři tituly v mistrovství ČR Minimoto a dva v mistrovství Rakouska Minimoto.

Mohou vás soupeři k něčemu inspirovat?

Hanika: V každém případě. Například loni jsem sledoval závodníky kategorie Moto3, která je nejblíže Red Bull Rookies Cupu. Zajímalo mě, jaké jezdí časy a jak s motorkou zacházejí v místech okruhu, která jsem považoval za důležitá.

Podmol: Nikdy neumíte tolik, abyste mohli umět ještě víc. Snažím se od kluků kolem okoukat všechno, co jde třeba i v přípravě. Naše závodnická komunita je malá a vztahy když ne vyloženě přátelské, tak určitě kamarádské.

Může mít člověk ve vašem sportu kamarády?

Hanika: Dobré vztahy se dají udržovat, alespoň mám zatím takové zkušenosti. Na trati samozřejmě jdeme po sobě, ale to neznamená, že si nemůžeme po závodě popovídat.

Podmol: U nás se najde pár „tydýtů“, kteří se nesnesou nikdy a s nikým. Většinou jsme dobrá parta kluků, kteří jdou občas spolu po závodě na párty.

Jak zvládáte práci s médii?

Hanika: Patří to k mému závodění, stejně jako řízení motorky nebo práce s týmem. Myslím, že nemám s novináři problém.

Podmol: V každém rozhovoru se snažím bojovat nejenom za sebe, ale celou „naši“ disciplínu. Média jí v posledních letech hodně pomohla a lidé už teď mají větší povědomí o tom, co je freestyle motokros.

Komu byste dali Zlatá řídítka za rok 2013?

Hanika: Liborovi, to je jasný.

Podmol: Když pominu sebe, tak si myslím, že jsou ve správných rukou.

Komu vděčíte za to, čeho jste dosud dosáhli?

Hanika: V první řadě bych jmenoval rodiče, kteří mě podporují od začátků. Pak se k tomu přidali lidé kolem motoristického sportu a týmů, kde jsem zejména minulý rok působil. Nechtěl bych na někoho zapomenout, ale dotyční vědí, o kom mluvím.

Podmol: Nejdříve bych rozhodně jmenoval tátu, který patřil ke špičkovým československým jezdcům endura a díky němuž jsem si poprvé sedl na motorku. A našel bych řadu lidí, kteří mi třeba půjčili na gumy nebo na benzin, když jsem byl dole a nedařilo se.

Jakou pozici má český motoristický sport ve světě?

Hanika: Diváci určitě znají závod Grand Prix v Brně. A nejenom to. Když si vezmete, jak jsme malá země, dokážeme vyprodukovat hodně úspěšných závodníků budících ve světě respekt.

Podmol: Říká se zlaté české ručičky a ono to svým způsobem platí. Vždyť jsme země, kde je půl roku teplo – a hrajeme nejlepší hokej na světě. V motoristickém sportu máme na dvou nebo čtyřech kolech spoustu kluků, kteří za to umějí vzít a soupeři je musí vzít na vědomí.

Co by vám udělalo radost v roce 2014?

Hanika: Kdybych se nezranil a dokázal dojíždět na bodovaných pozicích. A čím výše, tím lépe.

Podmol: Pojedu mistrovství světa i Evropy a k tomu závody Red Bull X-Fighters, což je seriál minimálně na úrovni světového šampionátu. Rád bych tohle všechno odskákal ve zdraví. Myslím, že se mi k tomu podaří i pár dobrých výsledků.

Libor Podmol

• Narozen: 1. 6. 1984
• Bydliště: Znosin u Vlašimi
• Výška/váha: 172/65
• Motocykl: Yamaha 250
• Největší úspěchy: mistr světa ve freestyle motokrosu (2010); vicemistr světa (2006, 2007, 2008, 2012, 2013); 3. (2009); vítěz závodu Red Bull X-Fighters (2013); aktuálně číslo 1 na světovém žebříčku ve freestyle motokrosu a vedoucí jezdec ME 2014.