TEST Kia Rio 1.0 T-GDI Exclusive – Méně válců, více koní
Design, interiér
Na první pohled vůz vzbuzuje dojem, že je spíše modernizací svého předchůdce než novou generací. Základní tvary totiž mají obě auta takřka stejné a také detaily, jmenovitě maska chladiče, známý „tygří nos“, vypadají velmi podobně. Teprve při bližším pohledu odhalíte četné rozdíly, kdy třeba přední světlomety jsou zcela odlišné. Kia je nabízí ve dvou verzích. Levnější výbava Comfort nabízí klasický halogen bez čočky, zatímco testovaná vyšší výbava Exclusive má namísto nich světlomety projektorového typu (tedy s čočkou), navíc s přisvěcováním do zatáčky. V obou případech jsou ovšem použity halogenové žárovky. Diody našly uplatnění pouze coby světlomety pro denní svícení a navíc pouze ve vyšší verzi světlometů.
Více výbav Rio na českém trhu nenabízí. Rozdíly jsou ovšem v paletě pohonných jednotek. Comfort je tak k mání bez možnosti výběru pouze se čtyřválcem 1.25 CVVT a pětistupňovou převodovkou, oboje známé už z předchůdce. Naopak v testované výbavě Exclusive má zájemce na výběr ze tří motorů. Kromě zmíněného čtyřválce 1.25 CVVT a testovaného, v Riu nového přeplňovaného tříválce 1.0 T-GDI, může zvolit ještě větší čtyřválec 1.4 CVVT, který jako jediný lze kombinovat se samočinnou převodovkou. Zapomeňte na moderní dvouspojkové ústrojí. To sice Kia Motors k dispozici má, ovšem ne pro Rio. V něm si musíte vystačit se čtyřstupňovou planetovou skříní. Kupodivu nabídka na českém trhu nezahrnuje vznětový motor CRDi, který má v riu objem 1,4 litru a ve světě je nabízen ve dvou výkonových verzích. A do budoucna se to dle dobře informovaného zdroje s největší pravděpodobností nezmění, neboť naprostá většina kupujících volí v takovém autě zážehový motor.
Podobná a přesto jiná
Patrně více změn než zvenku odhalíte v kabině. Tady již o podobnosti s předchozí generací nemůže být vůbec řeč. I když některé atributy se zachovat podařilo a je to dobře. Třeba pozice za volantem. Na poměry segmentu se v riu sedí příjemně nízko, skoro jako v autě o dvě třídy větším. Posaz za volantem je tak skoro sportovní, k čemuž přispívá i solidní rozsah jeho nastavení. Navíc má hlavní pracovní nástroj řidiče skvělý tvar, přičemž chválíme, že se dokáže i tak oprostit od dnešní módy dole seříznutých věnců. Bez ohledu na to, kterou z výbav zvolíte, kožený věnec dostanete v základu.
Vůbec výbava ria je veskrze bohatá. V tomhle novinka rozhodně ctí tradice asijských automobilů. Na druhou stranu ale nezahrnuje žádné speciální položky. Klimatizace je tak přítomna vždy, ovšem i v testované vyšší výbavě Exclusive pouze manuální. Její samočinná verze je k dispozici v rámci paketu Premium, který zkoušený vůz neměl. Pokud byste se pro něj rozhodli, tak se pojí pouze s lepší testovanou výbavou, přičemž k základní ceně 349.980 korun musíte přihodit dalších 30.000 korun. Kromě zmíněné samočinné klimatizace za ně získáte navíc 16palcová hliníková kola s pneumatikami 195/55, vyhřívaná přední sedadla spolu s volantem, tempomat s omezovačem rychlosti či přístrojový štít Supervision, u něhož jsou „analogové“ ukazatele zčásti nahrazeny TFT displejem.
Zkoušené rio tak bylo ve zcela standardní specifikaci. Navíc byl jen metalický lak za 13.000 korun. Když přidáte dalších 11.000 korun, bude na palubě integrovaná navigace se 7palcovým barevným dotykovým monitorem a za dalších 14.000 korun získáte balíček pokročilých bezpečnostních prvků, ukrytých pod paketem ADAS. Zahrnuje systém autonomního nouzového brzdění AEB (Autonomous Emergency Braking), což mají i konkurenti. Ovšem v Riu je vůbec poprvé v segmentu B použita pokročilejší verze, která dokáže detekovat také chodce. Za tímto účelem systém kombinuje mikrovlnný radar s kamerou o vysokém rozlišení.
Pokud ohlédneme od výbavy a zaměříme se na kabinu jako takovou, tak zaujme jednak ztvárnění palubní desky, které je svěží a moderní, stejně jako zdařilá ergonomie. Pochvalu zaslouží samostatné tlačítko, kterým si můžete snadno snížit intenzitu podsvícení přístrojového štítu. Naopak pokárání zaslouží estetická úroveň integrovaného audia, respektive jeho dotykové obrazovky, která působí na torzu palubní desky jakoby nepatřičně, navíc plast je dost nízké kvality.
Pokud přijde řeč na vnitřní prostor, Kia ihned vybalí, že novinka se může pochlubit rozvorem náprav 2580 mm. V daném segmentu jde o vysoce nadprůměrnou hodnotu, neboť stejný rozvor nabízela třeba druhá generace novodobé octavie.
Prostornost na předních sedadlech je v riu skutečně velmi dobrá, což platí obzvláště v podélném a příčném směru. Na výšku však novinka dle našich měření mírně zaostává za svým předchůdcem, stejně jako na zadních sedadlech. Na vině ale může být větší rozsah nastavení sedadel vpředu. I tak se sem průměrně vzrostlí jedinci poskládají. Pochvalu zaslouží také solidní rozměry sedáků a opěradel.
Motor, jízdní vlastnosti
Zkuste to po dálnici
Zatímco čtyřválce 1.25 CVVT a 1.4 CVVT jsou známy už z předchůdce, testovaný motor 1.0 T-GDI je v riu novinkou. Již před časem jsme jej však vyzkoušeli v inovovaném cee´du, v němž slavil premiéru. V riu je tenhle motor nabízen ve dvou výkonových verzích a sice se 74 a 88 kW. Na českém trhu je však k dispozici pouze ta výkonnější. Základem přeplňovaného tříválce s přímým vstřikováním benzínu je řada agregátů Kappa. U značky Kia jde o třetí tříválec v řadě po vznětovém 1.1 CRDi a atmosférickém zážehovém 1.0 CVVT s nepřímým vstřikováním. Obě výkonové verze vykazují shodné maximum točivého momentu 171,5 N.m při identickém rozsahu otáček od 1500 do 4000 za minutu. Liší se pouze elektronicky, tedy zejména mapou ovládání škrticí klapky.
Motor se vyznačuje koncepcí klikového hřídele „se zalomením“ 120 stupňů. Oproti rovněž používanému 180 stupňovému vykazuje toto dle informací od Kia Motors nižší vibrace. Možná i proto nemusel být použit vyvažovací hřídel, jehož roli supluje kombinace setrvačníku s tlumičem torzních kmitů integrovaného do spodní řemenice pohonu příslušenství.
Že je pod kapotou tříválec, poznáte hned po jeho nastartování. Tříválcové motory obecně vyžadují hmotnější setrvačník. Proto by se měly v porovnání se čtyřválcem o něco pomaleji vytáčet. Při jízdě s Riem 1.0 T-GDI vás však nic takového možná ani nenapadne.
Zajímavé to je s charakteristikou motoru. Maximum točivého momentu je sice k mání už při 1500 otáčkách, ovšem pocit při zrychlování tomu moc neodpovídá. Motor tak potřebuje nějakou chvíli k tomu, aby se nadechl. Přitom turbodmychadlo s elektromotoricky ovládanou klapkou obtoku vzduch stlačuje přes chladič stlačeného vzduchu. Pokud tak budete jezdit přísně defenzivně, budete si možná říkat tak jako my, zda těch 120 koní motor skutečně má. Odpověď vám dá důraznější sešlápnutí pedálu akcelerace a hlavně vytočení motoru do vyšších sfér.
Zatímco v městském provozu jakoby se motor trochu trápil, na dálnici to rozbalí a najednou jede opravdu skvěle. I prudká dálniční stoupání naší D1 tak zdolá s lehkostí, přičemž mu stačí jen trocha plynu. V tu chvíli je už uváděný výkon i točivý moment nezpochybnitelný.
Navíc se jeho chod v otáčkách ztiší, takže celkově převládá akustická pohoda. Verze s 88 kW je na rozdíl od slabší vybavena šestistupňovou převodovkou. První dva převody jsou stejné, od trojky po pětku jsou u „šestivaltu“ lehčí, což je očekávatelné. Celkový nejvyšší převod činí u šestistupňové převodovky 2,707:1 (stálý převod činí 4,059:1). U slabší verze a tedy s „pětikvaltem“ je 2,616:1. Tedy těžší. Důvodem je spojení slabší verze s jakýmsi ECO paketem. V praxi tak bude méně výkonná verze točit při stejné rychlosti na nejvyšší převod nižší otáčky (při použití stejných kol a pneumatik). Slabší varianta motoru však u nás nabízena nebude. Dovozce si ji “schovává” pro novou generaci menšího Picanta, jež se začne prodávat od podzimu letošního roku.
Samotné řazení převodů je lehké a přesné, ovšem stalo se nám několikrát, že jsme namísto jedničky zařadili trojku. Pozice řadicí páky pro oba zmíněné převody by tak mohly být vzájemně výrazněji odlišeny. Přímé vstřikování v kombinaci s přeplňováním by mělo zajistit relativně příznivou spotřebu paliva. Kia udává v kombinovaném režimu slibných 4,7 l na 100 km, v praxi jsme však jezdili za víc. Většinou kolem 7 litrů na sto.
Ctí hlavně komfort
Podvozek ria se spoléhá na v daném segmentu osvědčená řešení. Vpředu je tedy použit modifikovaný McPherson s rameny uchycenými do nápravnice, vzadu si vůz vystačí s nápravou se zkrutnou příčkou. Posilovač řízení je elektromechanický. S převodem 14,1:1 ve střední poloze je řízení docela strmé, čemuž odpovídají 2,63 otáčky volantu mezi dorazy. S motorem 1.0 T-GDI se pojí větší přední brzdy s průměrem kotoučů 280 mm, které tato motorizace sdílí s u nás nenabízenou verzí 1.4 CRDi. Zajímavé je, že na zadní nápravě si i při poskytovaném výkonu vůz vystačí s bubny. Na zahraničních trzích však vzadu existují volitelně i kotoučové brzdy.
Neberte to špatně. Rio brzdí solidně, takže absence kotoučových brzd vzadu nikterak nevadí. Bubnové brzdy sice mohou v mnohých vzbuzovat posměch, ovšem když přijde řeč na spolehlivost, tak jsou oproti zadním kotoučům ve výhodě. Se zatuháváním brzdičů vzadu má problém takřka každé starší auto, načež v návaznosti na to pak často nefunguje ani parkovací brzda (pokud není na pomocné bubny, což není moc časté řešení). Rozhodnutí, proč u nás kotouče vzadu nenabízet ani za příplatek, je tak čistě racionální. Dle vyjádření českého dovozce jsou pro zákazníka vozů této třídy lepším řešením. A my s tím souhlasíme.
V otázce nastavení podvozku stačí projet několik zatáček a výmolů abyste odhalili, že konstruktéři vozu se zaměřili spíše na pohodlí než sportovní jízdní projev. I hluboké nerovnosti dokáže šasi vyžehlit s grácií, navíc bez nepříjemných tupých rázů. Lehké klepnutí ale občas slyšitelné je, stejně jako hluk od odvalujících se pneumatik. Zde však musíme uvést, že testovaný vůz ještě obouval zimní pneumatiky, což při okolních teplotách kolem 20 stupňů není zrovna dobrá kombinace. Být na voze již letní obutí, jistě by se podvozek choval tišeji.
A také by přední náprava dokázala déle vzdorovat odstředivým silám v rychle projížděné zatáčce. Vzhledem ke strmému řízení nás trochu překvapila pocitově menší ochota reagovat na pokyny volantu kolem jeho střední polohy. Přitom právě v této oblasti došlo v porovnání s předchůdcem ke zlepšení. Dle údajů výrobce by tak řízení mělo být u novinky o zhruba 5 procent „rychlejší“. Celkově ale řízení pracovalo plynule bez rušivých efektů, byť jeho přesnost byla nanejvýš průměrná.
Závěr
Závěr
Nová generace Ria staví na kvalitách svého předchůdce. Ten v době uvedení nadobro hodil za hlavu předsudky, které vůči tomuto modelu mohli někteří jedinci mít v souvislosti s první a částečně i druhou generací. Naopak třetí Rio se směle zařadilo po boku nejlepších aut svého segmentu.
Čtvrté vydání již takovým skokem není. Přesto v důležitých bodech přináší zlepšení. Auto má vysoce nadprůměrný rozvoru náprav, z kterého ale vzadu sedící cestující vytěží nakonec méně, než by se mohlo zdát. I tak je nabídka vnitřního prostoru štědrá, vpředu doslova královská. Obrovským kladem je také sedmiletá záruka, jejímž limitem je ale proběh 150 000 km. Do tří let je to však bez omezení. Pravdou také je, že velkorysou záruku musí výrobce nějak zaplatit. V praxi tak může být běžný servis o něco dražší než u některých konkurentů. V otázce ceny panuje spokojenost, méně už s nabídkou karosářských verzí či možností individualizace vozu. Na rozdíl od předchůdce si totiž Rio se třemi dveřmi už nekoupíte.
Plusy
- Příznivá cena, velkorysá záruka
- Bohatá výbava už v základu
- Komfortní jízdní projev
- Pozice za volantem
- Vzhled
- Dílenské zpracování
- Skvělý volant
- Prostorná kabina (vpředu vynikající)
Minusy
- Hlučnější od podvozku (ne však tupé rázy)
- Pouze pětidveřová karoserie
- Síla motoru v nízkých otáčkách
- Spotřeba paliva by mohla být o něco nižší
- Velmi omezené možnosti v otázce konfigurace výbavy
- Úroveň plastu okolo integrovaného audia
Foto: Petr Homolka