Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu
Volvo
Volvo
Volvo
Volvo
194 Fotogalerie

Kombíky Volvo: Od švédských tanků po stylovky (1. díl – Klasika)

Aleš Dragoun
Volvo nedávno představilo velké kombi V90. Praktická auta s velkým zavazadelníkem mají v dějinách automobilky nezastupitelné místo a jejich historie je předlouhá... Začněme modely s tradiční koncepcí pohonu.

Volva s karoserií kombi se z takřka nezničitelných hranatých „vagónů“ proměnila léty ve stylovky. Jenže původně i jejich designu vládly obliny a navíc hodně půvabné... Nesmíme zapomínat na jeden model, který si rozhodně zaslouží označení „shooting brake“. Na počátku byla však klasická koncepce a vyloženě pracovní auta. První Duett vznikl navíc jako nouzové řešení, protože Volvu zbylo na skladě 1.500 neprodaných podvozků s kabinami. Už on si ale získal obrovskou popularitu mezi skandinávskými obchodníky a živnostníky.

445/210 Duett (1949-1969)

PV445 byl odvozen z prvního Volva se samonosnou karoserií, „hrbatého“ modelu PV444. Jednalo se vlastně o užitkové auto, takže musel dostat pro zpevnění rám a dozadu půleliptická listová pera místo vinutých pružin. Jeho historie začala zkraje léta 1949, kdy Volvo spustilo výrobu samostatných podvozků s kabinami (rozvor činil 2,6 m), které se oblékaly jinde, dokonce i v Brazílii. Na jejich základě vznikla také hrstka kabrioletů. Duett v prosklené i zaplechované verzi se objevil v červenci 1953, název říkal, že může sloužit jak práci, tak rodině. Vyvinul jej tým inženýra Erika Skooga.

Výkon zážehového čtyřválce OHV 1414 cm3 byl z původních 29 kW zvýšen nejprve v říjnu 1950 na 32 (Duett už měl jen tento) a v roce 1956 na konečných 38 kW. V následující sezóně přišel na řadu větší motor 1583 cm3/44 kW. Hydraulické brzdy byly ještě bubnové, převodovka třístupňová mechanické s pákou pod volantem. Modernizovaný Duett P210 se ukázal na podzim 1960 po 45,4 tisících vyrobených PV445. Navázal na „baculky“PV544, sdílel s nimi jednodílné čelní okno, čtyřstupňovou převodovku s řazením na podlaze a novou palubní desku.

Už se ale prakticky vůbec nestavěla samostatná šasi pro pick-upy, sanitky a pohřební vozy, jen kombi a dodávky. Během zimy 1962 došlo k rekonstrukci elektroinstalace na 12V a pod kapotou se objevil motor B18 1778 cm3/55 kW. Dříči a pracanti byli zkrátka v severských zemích tak populární, že je do důchodu neposlal ani nástupce, vyráběli se vedle něj až do února 1969. Přitom se na konci kariéry jednalo o konstrukčně více než čtvrt století stará auta, jen neplnila nové bezpečnostní regule... Zrodilo se dále 60,1 tisíce P210, celkem tedy 105,5 tisíce vozů celé řady včetně zhruba čtyř tisíc podvozků.

P220 Amazon (1962-1969)

Na autosalonu ve Stockholmu 15. února 1962 představilo Volvo kombi P220 řady Amazon (tento název se ale používal jen ve Skandinávii). Přišlo až šest let po debutu prvních sedanů, se kterými sdílelo šasi s rozvorem 2,6 m. 4,49 m dlouhé čtyřdveřové auto (o 4 cm delší než pontonové tudory a sedany) mělo výklopnou zadní stěnu, ale rozdělenou vodorovně na dvě části, inspirovalo se v USA My tento prvek známe i ze soudobých škodovek. Zavazadelník byl objemný a sedadla nepostrádala lůžkovou úpravu, uvnitř se dalo spát. Volvo se stalo průkopníkem tříbodových bezpečnostních pásů, které Amazon dostal spolu s PV544 jako první na světě (už v roce 1959) nejprve dopředu a u posledních exemplářů i dozadu.

Pod kapotami se postupně objevily řadové čtyřválce 1778 cm3/55 a 66 kW, respektive na samém konci produkce větší dvoulitr (1986 cm3/66 kW). Čtyřstupňová převodovka měla řadicí páku opět na podlaze, nový třístupňový automat volič na sloupku řízení. Základní verze se spoléhala ještě na hydraulické bubny, výkonnější osmnáctistovky a pochopitelně i dvoulitry už na přední kotouče.

Do října 1969 vzniklo 73.220 půvabných rodinných kombíků, spolu se sedany je navrhl ještě velmi mladý Jan Wilsgaard. Údaje o počtu kusů se liší i v pramenech samotné automobilky, uvádí také 73.169... Amazony se rodily ještě ve staré továrně Lundby, nové od roku 1964 v Torslandě, belgickém Gentu, kanadském Halifaxu, ale také jihoafrickém Durbanu a v chilské Arice (Divolvo).

145 (1967-1974)

Volvo 145 bylo praktickou verzí hranaté stovkové série, předchůdcem nejprodávanějšího vozu značky všech dob, tedy „dvoustovky“. Začalo se vyrábět v září 1967, představeno bylo v listopadu. Švédové poprvé použili trojciferné značení, kde prostřední číslo znamenalo čtyřválec a poslední počet dveří. Čtyřválce OHV 1,78 a 1,99 l převzaté z předchůdce měly několik výkonových verzí, přišlo také vstřikování pro dvoulitr (dával pak 90 kW). Vertikální, už nedělená zadní stěna napomáhala praktičnosti stejně jako rovná podlaha, obří zavazadelník pojal více než 2 m3 bagáže a rovná podlaha byla samozřejmostí... Dnešní kombíky se mohou učit!

Pětidveřové auto bylo postaveno na podvozku s rozvorem 2,6 m a na délku měřilo 4,64 m, oba rozměry se shodovaly se sedany a tříprostorovými dvoudveřovými tudory, to platí i o kotoučových brzdách na všech kolech, které ovládala hydraulika. V období 1971-1973 prodělala řada stylistické změny, ty poslední včetně plastové masky byly největší. Během sedmi let vyjelo do světa 268.317 vozů řady 145, kombík byl tedy na svou dobu extrémně populární. Naopak vzácný Express se zvýšenou střechou se stal nástupcem Duettu. Stovková série vznikala v Torslandě, Gentu, Halifaxu, australském Melbourne a Shah Alamu (Malajsie).

P1800 ES (1971-1973)

ES navázal na příbuzné kupé, ale až na konci jeho kariéry po deseti (!) letech od debutu a ještě jej o rok přežil. Finální slovo ohledně tvarů měl znovu Wilsgaard, prodloužil střechu a přidal prosklenou záď. Podvozek s rozvorem 2,45 m byl shodný s dvoudveřovým modelem stejně jako uspořádání 2+2, 4,38 m na délku dokonce o dva centimetry méně. Pod kapotou se vzhledem ke krátkému životu objevil jediný motor: vstřikovací čtyřválec OHV 1986 cm3/93 kW. Dodávaly se opět čtyřrychlostní přímo řazené převodovky, samočinné měly stále tři stupně. Hydraulické kotoučové brzdy na všech kolech také zůstaly zachovány. Sportovní „kombík“ převážel vzadu spíše golfové hole než víkendové nákupy...

Nádherný třídveřový shooting brake, spolu s kupé z pera Pelleho Pettersona (pracoval pro studio Frua) považovaný za jeden z nejkrásnějších vozů značky v celé její historii, se vyráběl pouhé dva roky (1971-1973). 8.078 v Torslandě postavených kusů z něj činí sběratelskou raritu. Nové americké bezpečnostní předpisy mu vystavily stopku, změny by přišly příliš draho. Řada P1800 proslula dlouhověkostí, na světě existují exempláře s několika miliony najetých kilometrů. Předloni v Ženevě si na něj Volvo vzpomnělo a představilo moderní Concept Estate. Do série ale (zatím) nezamířil, což je obrovská škoda.

řada 200 (1974-1993)

Řada 240/260 byla oficiálně představena v srpnu 1974, a to hned i jako kombi. Vycházela konstrukčně i vzhledově z Wilsgaardovy série 100, designér jí však dopřál zcela novou prodlouženou příď. Dvoubarevné přední boční světlomety se staly typickým znakem většiny velkých volv na dalších 24 let... Kombi řady 240 měřila 4,8-4,9 m podle verze. Vzdálenost mezi nápravami činila 2,64 m, technickou revolucí bylo použití vzpěr McPherson vpředu a rozvod OHC u motorů. Zážehový čtyřválec 2127 cm3 dával 71 kW s karburátorem, se vstřikováním takřka 91 kW. V pětasedmdesátém se objevily šestiválce PRV 2664 cm3/92 a 103 kW. Automaty měly tři a čtyři stupně, manuály čtyři a pět. Kombi existovalo i s prodlouženým rozvorem coby letištní taxi 245T. Na jeho podvozcích se stavěly dokonce pohřební automobily, které nechyběly ani u dvou dalších následníků.

Dvoustovková volva pro americký trh byla vybavena od podzimu 1976 katalyzátorem s lambda sondou. Další světový primát, mimochodem. Do útrob se postupně dostaly benzinové čtyřválce s objemy 1,8, 2,0 a 2,3 l, jakož i poprvé dvoulitrový naftový pětiválec, byť jen pro některé trhy. Šestiválcový diesel 2383 cm3/61 kW od VW se objevil na podzim 1978, koupit šel od srpna 1979. Vznětové turbomotory tuto řadu nikdy nepoháněly. PRV posílil na 2849 cm3 a 114 kW.

O rok později následoval model 245 GLT Turbo (2,13 l, 103 kW. V další sezóně přišlo nejrychlejší kombi světa v té době s prostinkým názvem Turbo (114 kW). Tehdy byl vzhled 240 a 260 sjednocen a zmizela pětka z názvu. Poslední z 35 tisíc benzinových šestiválců druhé jmenované se odporoučel v polovině osmdesátých let, kdy přišel na řadu druhý facelift. Tehdy také konečně začala stoupat kvalita výroby, do té doby překvapivě nikterak valná... Dvoustovka přežila o necelý rok i svého plánovaného nástupce, řadu 700. Během devatenácti let se zrodilo na 994 tisíc kombíků, jejich podíl na celé sérii činil skoro 35 %. Poslední opustil Torslandu 5. května 1993. Kromě tohoto závodu se vyráběly také v Kalmaru na břehu Baltského moře, belgickém Gentu, Kanadě, Austrálii a Malajsii.

řada 700 (1985-1992)

Období plné hran pro Volvo začalo řadou 700, která zachránila finančními problémy zmítaného výrobce. Investice do projektu si i tak vyžádaly 3,5 miliardy švédských korun. Ostré, ale sympatické tvary 4,8 m dlouhých karoserií byly znovu dílem dlouholetého šéfdesignéra značky Jana Wilsgaarda. Musely se redukovat náklady, na druhou stranu zase bylo z aut díky obřím oknům dobře vidět. Podvozek disponoval rozvorem 2,77 m.

Na kombíky si veřejnost musela počkat tři léta od prezentace základních tříprostorových variant 760, až do úvodu roku 1985, přišly krátce po levnějších sedanech 740. Ty měly zážehové čtyřválce 2,3 l včetně dopovaných (103-127 kW), leckam se vyvážely i dvoulitry, také buď atmosférické, nebo přeplňované. Turbodiesel (konečně!) VW 2,4 l/81 kW disponoval šesti válci a takto motorizovaný vůz nedokázal žádný jiný naftový konkurent předjet... Výhradně pro 760 byl kromě ABS a kontroly trakce určen benzinový PRV V6 2,85 l/115 kW

Právě 760 prošla faceliftem a revizí palubní desky na podzim 1987, kdy se na zadní nápravě objevilo konečně nezávislé víceprvkové zavěšení. 740 obdržela po dalším roce černou plastovou masku a motory se čtyřventilovou technikou. V srpnu 1990 byl její vzhled uzpůsoben do podoby nástupnické série 900, dostala aerodynamičtější příď, přišla i nová turba a vstřikování. Zatímco modely s šedesátkou skončily, ona pokračovala dál jako levnější alternativa devítistovek ještě celé dva roky, až do října 1992. Celkem vzniklo v Kalmaru, Ghentu, Halifaxu a Melbourne 359 tisíc kombi 740, 760 se stejnou karoserií vyjelo jen necelých 37,5 tisíce.

řada 900/V90 (1991-1998)

Řada 940/960 byla poslední v životopisu švédské automobilky, která vyznávala klasickou koncepci. O design se postaral Peter Horbury, ale auto do značné míry vycházelo z předchůdce. Kombíky přišly v květnu 1991, měřily stejně jako sedany 4,87 m, rozvor zůstal shodný jako u 740/760. Zavazadelník byl bezednou dírou s až 2,2 m3 pro náklad. 940 začínaly s benzinovými čtyřválci 1986 a 2316 cm3 s turbem či bez, vzadu bychom u nich našli tuhou zadní nápravu. Diesel 2383 cm3 pocházel zase z vývoje VW, měl rovněž atmosférickou (jen 60kW) i přeplňovanou verzi. 960 poháněly řadové šestiválce 2922 cm3/150 kW od Porsche, PRV V6 2,85 l se už nabízel pouze v Japonsku a Austrálii. Převodovky byly ještě čtyř- a pětistupňové.

Standard představovalo ABS i tříbodové pásy na všech sedadlech, postupně tuhla karoserie a rozšiřoval se počet airbagů na dva, vzadu mohla být integrovaná dětská sedačka. Švédská produkce se v roce 1994 přestěhovala z Kalmaru do Torslandy, ta belgická zůstala v Gentu a severoamerická v Halifaxu. Montovalo se i Thajsku. Luxusnější 960 byly v červnu téhož roku od 940 vzhledově odlišeny a dostaly i menší šestiválec 2473 cm3. Víceprvkové nápravy příčně zpevnilo a zklidnilo kompozitové listové pero, podvozek mohl mít také samočinné udržování světlosti.

Další vizuální změny zvenčí a hlavně uvnitř následovaly v listopadu 1996, kdy se objevil název V90, ke kterému se aktuálně vrátila také horká novinka. 960 tudíž skončila, a to se skoro 42 tisíci kombi na kontě. Produkce pětidveřové V90 se v únoru 1998 zastavila jen na 9 tisících exemplářích, 940 bylo celkem vyrobeno skoro 232 tisíc, což svědčí o její mimořádné oblibě. Všechna tři čísla dávají dohromady přes 283 tisíc exemplářů.