Kontroverzní design: 10 nejdiskutabilnějších vozů posledních let

Kontroverze může být vyvolána mnoha skutečnostmi. V některých případech je předmětem sporu dílčí karosářské řešení, jindy zase samotná koncepce karoserie a její výsledné zpracování. Neobvyklé návrhy – ať už konkrétních karosářských partií či automobilu jako celku – jsou téměř vždy zárukou emocí a názorově jasně vyhraněných reakcí. Své o tom ví například Citroën Ami 6 z let 1961 až 1971, který bývá kritizován kvůli negativnímu sklonu zadního okna a prohlubni na kapotě, jež vozu propůjčuje neobvyklý výraz. Mezi jeho příznivci však najdeme kupříkladu architekta Davida Vávru, který jeden takový exemplář vlastní.

Mezi kontroverzní automobily patří průkopníci a hybatelé vývoje – například Chrysler Airflow z roku 1934, který je považován za první aerodynamický sériový vůz americké provenience. Za svou revoluční karoserií si vysloužil uznalý obdiv a také nejedno pozdvižené obočí. V oblasti vozidel, která sehrála roli polarizátorů společnosti, však najdeme mnoho nezvyklých modelů s atypickým uspořádáním – typickým příkladem je tříkolový vůz Divan Sedan (1948) se čtyřmi místy k sezení v jediné řadě nebo model Aurora z roku 1957, který byl zkonstruován za účelem dosažení maximální bezpečnosti.

Zaměřme se na sériové automobily, z nichž vyberme deset nejkontroverznějších. Jsou však vozidla, o nichž bude řeč, odmítána zaslouženě? Anebo jde o nedoceněné stroje, jež doplácejí na svou výjimečnost, pokrokovost či snahu zbořit dobové mantinely a přijít s něčím novým? Pokusme se z desítky diskutabilních projektů zvolit ten nejkontroverznější. Pokud máte nějaké jiné tipy, podělte se s námi o názor v diskusi!

13 nejošklivějších aut roku 2012 podle magazínu Forbes

Alfa Romeo SZ (1989-1991) – Zjevení

Experimentální kupé SZ (Sprint Zagato) názorně předvedlo šíří možností při navrhování sportovního vozu. Karoserie byla navržena ve spolupráci s Centro Stile Zagato a Centro Stile Fiat – právě u Fiatu tehdy působil designér Robert Opron, jenž je pod tvary Alfy Romeo také podepsán. Vůz v době svého uvedení překvapil minimalizovanou maskou chladiče, šesticí čtvercových světlometů (s postranními výraznými blikači) a černými sloupky, jež zvýrazňovaly vysoký ponton.

Exteriér je velmi objemný – hmotu karoserie odlehčují ostré prolisy. Zatímco příď zaujme futuristickým uskupením světel, zadní partie jsou neobyčejně mohutné a vysoké. Navzdory tomu jsou opatřeny štíhlým světelným pásem a spoilerem.

BMW 5 Gran Turismo (od 2009) – Když osvědčené nestačí

Mezi nejaktivnější experimentátory na poli automobilových karoserií patří v současnosti BMW, jež v případě modelu 5 GT propojilo vlastnosti sedanu, SUV a kategorie GT. Na karoserii se tento kreativní soulad projevuje inspirací u studie CS (2007), majestátní přídí s velkou maskou, dynamickým profilem a zádí, která patří mezi to nejoriginálnější, co společnost BMW kdy zhotovila.

Vozidlo opouští vizuální lehkost sedanu řady 5 a svažující se zádí odkazuje na X6. Na exteriéru vozu najdeme také osobitý znak designu bavorských vozidel, a sice prvek s názvem Hofmeister-Knick, který má kořeny v šedesátých letech minulého století a spočívá ve sklonu hrany oken a jejího zasazení do zadního sloupku. Navzdory vizuální neobvyklosti má záď 5 GT další typický znak BMW, jímž jsou svítilny ve tvaru písmene L.

Fiat Multipla (1998-2010) – Reforma rodinného vozu

Multipla je dlouhodobě jedním z nejkontroverznějších automobilů. Jeho výjimečnost, která polarizuje společnost na dva názorově jasně profilované tábory, je dána hned několika vlastnostmi. Předně jde o unikátní proporční uspořádání vozu, skládající se ze dvou částí – pontonu, který ovlivňuje tvar čelních partií, a horní části, jež v sobě zahrnuje tu část přídě s mlhovými světlomety a logem výrobce. Výsledkem je pozoruhodné členění karoserie, které je patrné zejména při bočním pohledu na exteriér – zde jej zdůrazňuje bohaté prosklení a strmý zadní sloupek, který ohraničuje záď s nezvykle vybouleným zadním oknem a širokými boky.

Dalším aspektem vozu, který jej odlišuje od většiny jeho konkurence, je koncepce kabiny se šesti samostatnými sedadly a přístrojovou deskou, jež i po patnácti letech přitahuje pozornost unikátní architekturou. Při navrhování desky se tvůrci inspirovali praktickým rozmístěním jednotlivých produktů (monitoru, klávesnice, šálku kávy, větráku či lampy) na stole, přičemž standardní přístrojové desky se symetricky uspořádanými ovladači přirovnali ke stolu, kde jsou zmíněné předměty seřazeny vedle sebe. Inovativní přístup byl dotvořen pestrým čalouněním a praktickými bočními úchyty na výplních dveří.

Avšak klíčový vliv na poněkud vlažné přijetí designu u majority má uspořádání přídě, které opouští běžný styl – z toho důvodu je Fiat Multipla nepřijatelný pro pozorovatele, kteří na čelní část vozu nahlížejí antropomorfní optikou. To ostatně vedlo k modernizaci (2004), která přinesla sjednocení čtyř světlometů (i s blikači) do jednoho celku a vyrovnala hranici mezi kapotou a spodní hranou čelního skla. Je však otázkou, jak dalece byl tento facelift ohleduplný k profilu, který zůstal prakticky beze změn.

Chevrolet SSR (2003-2006) – Retro-mix

Retro design je záležitostí módy a stylové okázalosti. Většinou je však praktikován v souvislosti s konvenčními karoseriemi zpravidla menších segmentů – i přes výjimky (například Chrysler 300C) se s retrospektivními tvary setkáváme většinou v segmentu malých vozidel. Chevrolet se však pokusil o ztvárnění otevřeného automobilu s karoserií pick-up, opatřeného mohutnými blatníky a s nimi kontrastujícími malými světlomety vpředu i vzadu.

Po tvarové stránce je SSR (Super Sport Roadster) nepřehlédnutelný. Kromě zmíněných blatníků zaujme kulatými předními světly, která jsou energicky protnuta chromovou lištou s logem výrobce – obdobně laděné svítilny najdeme i vzadu, kde jsou zasazeny do blatníků s masivními lemy. Na designu pracoval Andre Hudson.

Nissan Juke (od 2008) – Vstříc nástrahám velkoměsta!

Malý crossover Juke, jehož ideový základ spočívá v ženevské kreaci Qazana z roku 2008, popularizoval to, s čím se v obdobném provedení setkáváme u Citroënu C4 Picasso či Jeepu Cherokee – rozčlenil světlomety na několik samostatných segmentů. V případě crossoveru Juke, který je výsledkem spolupráce londýnského a japonského designérského studia, dochází k členění na ostře řezaná světla, s nimiž kontrastují kulaté lampy uprostřed přídě. Nezaměnitelná kompozice je doplněna uhlazenými bočními panely, nadstandardně velkými lemy blatníků a koncovými světly, inspirovanými u Nissanu 370Z.

Charakteristické rysy konceptu Qazana zůstaly zachovány – až na organicky vyhlížející detaily, jež byly v sériové výrobě nahrazeny sportovními doplňky.

Nissan Murano Cross Cabriolet (od 2010) – Boření posledních tabu

Otevřená varianta vozu Murano dokládá tvořivost japonské automobilky. Po výše uvedeném experimentu v segmentu B přišla s modelem, který propojil dva principiálně protichůdné světy – designovou lehkost kabrioletu s plátěnou střechou a muskulaturní tvary SUV s výraznými blatníky, masivními nárazníky a vysokou zádí. Projekt vyhlíží neobvyklým dojmem zejména při 3/4 zadopohledu, při němž můžeme spatřit unikátní kontrast mezi hmotou karoserie a látkou střechy.

Verze Cross Cabriolet oživila vzhled již dostatečně výrazného Nissanu Murano, jehož druhá generace zaujme futuristickým uspořádáním přídě – všechny užité prvky dosedají na horní linku, což předním partiím propůjčuje harmonii a dojem optické ucelenosti.

Pontiac Aztek (2000-2005) – Od tvůrce Corvetty C7

Americký automobil Aztek od Toma Peterse je typickou ukázkou toho, jak vypadá design s důrazem na členitost. Divoké přechody mezi jednotlivými díly, příď s nekonformním výrazem a mohutné proporce – to vše jsou prvky, jimiž se tento pozoruhodný automobil vyznačuje. V roce 1999 byl představen koncepční předobraz vozu, který měl ucelenější světlomety a tvarově snáze stravitelný vzhled – oproti produkčnímu modelu, jehož světla jsou umístěna poměrně nízko, což kontrastuje s nasávacími otvory a blikači.

Na karoserii se setkáváme se svažující se střechou a podběhy kol, jejichž tvar opouští klasický půlkruhový výřez a experimentuje s motivem čtverce se zaoblenými rohy. Vůz zdaleka neoslovil každého – někteří mohou kritizovat přílišnou statičnost designu s absencí dynamických rysů, jiní zase nepoměr mezi mohutností a výše uvedenou členitostí. Aztek byl v roce 2005 nahrazen modelem Torrent s rysy klasického SUV.

Renault Avantime (2001-2003) – Začátek nové éry

Mezi diskutabilní návrhy nepochybně patří francouzský Avantime – iniciátor nové éry designu své značky, pro nějž byl typický odklon od etablovaných kategorií a pokus o výrazné změny nejen v oblasti stylingu, ale také na poli samotného pojetí karoserie. Avantime je ojedinělým návrhem, který vzešel ze snahy nabídnout člověku 21. století automobil, který odráží životní styl nového milénia – tvůrci kladli zřetel na prostorný interiér (při použití velkosériových komponentů z MPV Espace) a reprezentativní tvary, které jsou součástí jedinečného karosářského konceptu.

Vůz propojuje zdánlivě neslučitelné karoserie – kupé a velkoprostorový automobil. Ve skutečnosti jde o pozoruhodný projekt, jehož prostřednictvím byla společnosti položena důležitá (a stále aktuální) otázka – musí mít reprezentativní vůz nutně tříprostorovou karoserii? Designéři ignorovali konvence a představili vizi, jež patří mezi nejprogresivnější počiny přelomu tisíciletí.

Seat Toledo 5P (2004-2009) – Radikální změna diskurzu

Druhá generace modelu Toledo vychází z konceptu Prototipo, který byl uveden v roce 2004 v Madridu. Odvážně tvarovaný automobil upoutal pozornost především konvexně klenutým zadním oknem, které je neodmyslitelně spjato s Renaultem Vel Satis – přesto jej tvůrci španělského vozu zpracovali tak, aby plně korespondovalo s emocionálními křivkami profilu a prolisem, jehož intenzita byla u prototypu zvýrazněna užitím dvoubarevného uspořádání. Tvarový základ pochází z modelu Altea – průkopníka nové designové éry značky – s čímž souvisí originální přední světlomety, zaoblená maska chladiče a odklon od klasických karoserií.

Kreativně řešené Toledo je patrně nejodvážnějším Seatem všech dob, což mělo za následek rozporuplné dojmy pozorovatelů. Přesto se však jedná o vozidlo, které poukázalo na estetický potenciál zmíněného automobilu Altea. Toledo také doplňovalo dvojici kompaktních vozidel koncernu VW – konzervativní Golf a prakticky založenou Octavii – o alternativně laděný vůz s akcentem na atraktivní, sportovní design.

SsangYong Actyon (od 2005) – První svého druhu

Automobily jihokorejské značky jsou známé svým atypickým zevnějškem. Ve většině případů ale nevynikají neobvyklou formou karoserie, jako spíše nezvykle pojatými designovými doplňky. To se však netýká modelu Actyon, který je prvním sportovně-užitkovým kupé vůbec. Unikátnost vozu je dána střešní linií, která má neobvykle dynamický spád a navazuje na takřka kolmou záď, což je znázorněno ostrou hranou. Mezi charakteristické znaky modelu patří také provedení přídě, která – na rozdíl od většiny konkurence – pracuje s prostorovým uspořádáním jednotlivých komponentů. Ze zaobleného čela se světlomety, jejichž kryty jsou zajímavým střetnutím dvou diametrálně odlišných geometrických útvarů, vybíhá šípovitá kapota s maskou – předek tak opouští vše, co jsme dosud viděli.

Nejen čelní, ale také zadní část zaujme dynamickými přechody mezi plochami a zpestřením ve formě svítilen, které nezasahují do pátých dveří. Po estetické stránce je Actyon typickým SsangYongem – nehledí na trendy a pracuje s tvary, které jsou pro něj typické. Největší zásluhou vozidla je však výrazná modifikace karoserie SUV, jež prolomila pomyslné ledy a vytvořila podmínky pro příchod BMW X6. Vůz prošel modernizací, která opustila zešpičatělou masku a vrátila se k tradičnějšímu vzhledu.