Koupil jsem Jaguar XJ za 14 tisíc. A na blind. Přivezli mi tohle...
Také jste měli v Top Gearu nejraději ty díly, kdy si "kluci" za pár stovek koupili nějaká ojetá auta snů a pak zkoušeli, co všechno vydrží? Zkusil jsem něco podobného.
Letošní rok se u mě nesl ve znamení obnovy vozového parku. Původní plán udržet v provozu jedno normální auto – ojetý čtyřkový benzínový Golf – a předstírat před okolím alespoň náznak zdravého rozumu provozováním jednoho relativně normálního dopravního prostředku, vzal za své ve chvíli, kdy navzdory investicím v hodnotě auta vystavilo stáří Volkswagenu definitivní stopku.
Ale nebudu tady hejtovat koncernová auta, za 8 let Golf najelo 50 tisíc kilometrů bez jakýchkoliv poruch a teprve po překročení 200 tisíc na budíku se začal jeho stav hroutit.
Nakonec jsem neodolal lákavé představě, že si před barák postavím další naprostý nesmysl. Když už se člověk má trápit s levnou ojetinou, tak to přece nebude nějaký Passat B5, ne? Během testování novinářských aut jsem u sebe také vypozoroval počínající "páprdovatění" a vzrůstající oblibu luxusnějších sedanů prémiových značek.
A samozřejmě jsem také hledal něco, co zaujme na první pohled a nebude to moc mainstreamové auto.
Proč Jag?
Původně výběr obsahoval i japonské modely jako Honda Legend, Nissan Maxima nebo Lexus LS, se kterými mám z testů různých verzí samé pozitivní zkušenosti. Spolu s nimi jsem ale občas prohlédl i nabídku tradičních vozů od Audi, BMW či Mercedesu, občas jsem koukal i na mimořádné ošklivý první Superb (ovšem jedině s šestiválcem) a dle hesla „každý petrolhead by měl mít jednou Alfu“ prohledával i inzeráty prodávající sedany 164 a 166. Sem tam jsem koukl i po nějaké té velké americe s V8 pod kapotou. A jelikož jsem kvůli častějšímu řízení MG ZR zahořel láskou k britské produkci, sledoval jsem i trh ojetých Roverů 75, MG ZT a Jaguarů S-Type a XJ.
Když jsem po dvou měsících denního ježdění s Miatou náhle přesdl do Golfu, cítil jsem se najednou s předním náhonem nejistě, skoro až nepřirozeně, takže pak z výběru vypadly vlastně všechny předokolky.
Dalším sítem pak byl pocit z těch aut. Proti Mercedesu hovořilo, že bych si připadal jako starý páprda v kombinaci s pasákem. Ne, že by mi to vyloženě vadilo, ale W126 také působí už notně archaicky a "mamut" zase straší v recenzích potencionální zájemce provozními náklady. Rover vypadá celkem fajn, ale mnohem sympatičtější je sportovní verze od MG. Jenže nabídka ojetých je dost omezená a starosti, které máme s imobilizérem u ZR také nejsou zrovna z kategorie těch snadno řešitelných.
Nakonec tedy zbyli dva finalisté – BMW 7 generace E38, která mne nadchla jak reálně, tak svou rolí ve filmech o kurýrovi a Bondovi, a Jaguar XJ, který je prostě skvělý.
Těžká práce
V případě BMW seženete se skormným rozpočtem hlavně šestiválce 728i, které nejsou úplně líné, ale mají většinou chudší výbavu a manuál. Jestli jsem věděl, že něco nechci, tak je to manuální řazení v limuzíně. Lákala mne 735i, ale žádná vhodná se dlouho neobjevovala.
S Jaguarem to bylo podobné, většinou jsem narazil na auto s volantem na britské straně, což jsem pro každý den nechtěl. Sezení na opačné straně mi nevadí a užívám si takové vozy i s manuálem, ale ten každodenní kompromis komplikující předjíždění by mi vážně hodně vadil.
A pak mi náhle kamarád poslal inzerát, který nabízel v Nizozemsku pojízdné XJ V8 za 750 eur, což je asi 19 tisíc korun.
Na fotkách byla vidět nějaká poškození a podle popisu se ozývaly i divné zvuky z řízení, nicméně prodejce nabídl ještě slevu a při té ceně se mi zdálo, že pokud nic, tak alespoň mohu z motoru vyrobit konferenční stolek do domácnosti.
Podle fotek mělo auto řadu důlků, rozbité zadní výdechy klimatizace, zřejmé problém s těsností předního okna a lehce ťuknutý přední roh, kdy to odnesl trochu nárazník a blatník.
Přesto, pořád je to cena, za kterou si z českých bazarů sotva odvezete pojízdnou nákupní tašku. Nejlevnější Jaguary u nás stojí kolem 60 tisíc a jsou v podobném stavu. Jen se to nedozvíte předem z inzerátu, ale až na místě.
Ten risk za to zkrátka stál. I při koupi na blind. Nezbývalo než s napětím čekat, zda prodejce nezatajil ještě něco. Navíc jsem zjistil, že se prodejce spletl a inzeroval model s motorem V8, ačkoliv pod kapotou téhle kočky je řadový šestiválec. Takže by se auto mohlo ještě "reklamovat". A já bych pak blasosklonně souhlasil, že si jej tedy ponechám, když nám ještě něco sleví. A tak se stalo. XJ mě nakonec stálo nějakých 14 tisíc korun.
Peníze z účtu odputovaly pryč a nastalo netrpělivé mučivé čekání. Nizozemcům odhlášení docela trvalo, má nervozita rostla. Nakonec ale jednou v noci na kamionu přijel šedý Jaguar XJ6 3.2 Executive z roku 1997 (uveden do provozu o rok později). Podle dokladů jej prý celou dobu až do své smrti vlastnil jeden majitel. Kamarád, který pomáhal s domlouváním dovozu, přislíbil zajistit i přihlášení a zajištění nezbytného papírování, která vás i s klíčky v ruce dělí od sladkého momentu, kdy skutečně můžete vyrazit.
Auto je doma
Den nato parkuji svůj momentálně pojízdný a potenciálně investičně zajímavý youngtimer (rozuměj Škodu Felicia) vedle nízkého britského sedanu, který na obyčejné návsi jedné české vesnice vypadá dost nepatřičně. Jistě, lehké šrámy tu jsou, těsnění čelního okna přelepené izolačkou také, další nezbytnou pásku nacházím i na zrcátku, ačkoliv o ní nebyla řeč.
To už mám ale klíček s externí dálkou a poprvé odemykám. Blinkry upozorní na splnění příkazu, a já se tak můžu propadnout do interiéru, který vedle stojící zázrak mladoboleslavské automobilky naprosto deklasuje.
Šestiválec se bez otálení probírá k životu, a přístrojovka na začátku vzorně dokáže funkčnost všech kontrolek, které zhasnou a nesimulují vánoční stromeček. Nezbývá tu ani airbag, ani "grilované kuře", z čehož jsem měl obavy.
Elektricky nastavitelná kožená sedadla poslušně jezdí všemi směry, také hlavová opěrka funguje. Světlo na problematickém rohu sice stávkuje, ale druhé poslušně svítí a funguje i naklápění. Také blinkry a mlhovky plní svou funkci a já prostě neodolám, alespoň kratší projížďka je zkrátka nutnost.
Šestiválec poslušně naskakuje a má celkem zdravý zvuk. Při protůrování škube autem, jako starý muscle car. Volič automatu jde hladce a naskakuje na svoje místo, a i když posilovač vydává trochu divné zvuky, já už mám jasno, tohle auto se rozebírat nebude. Stolek se bude hledat jinde.
Ještě si počkám
První projížďka mě nadchla, XJ je tiché, klidné a neskutečně pohodlné. Sakra, tahle si představuju příjemnou jízdu. Když na to ale šlápnete, automat poslušně podřadí, motor zabublá do dvou koncovek výfuku a britská šelma vyrazí vpřed. Citlivost v řízení tady není tak příkladná jako například u starých XJ Series II, ale přesto si docela dovedu představit, co dělají přední kola. O trochu horší je to s brzdami, ty by chtěly asi udělat v blízkém horizontu. Přes to všechno mám jasno, tohle je moje nové auto na každý den.
Musím ale ještě chvíli počkat. Před započetím ostrého provozu Jag musí absolvovat povinné byrokratické kolečko. A docela rád bych také před zahájením provozu vyměnil gumy za zimní.
Jenže druhý den dostávám zprávu, která mě přivedla pomalu do mdlob. Z STK volali, že je auto nabourané. Jedna paní se rozhodla, že by si asi můj nárazník mohla vzít sebou jako suvenýr. To je trochu čára přes rozpočet.
Začátek společného života se tedy musí odložit, dokud se nesežene nový nárazník, světlomet a blatníky. Zpětně ale lituji spíš tu paní. Poznámky mechaniků, že její auto je sice v pořádku, ale že ona by měla na prohlídku, když přehlédne pětimetrového Jaguara, se jistě neposlouchaly příjemně.
Snad to je jen ošemetný začátek, koneckonců, uvedení mojí Miaty do stavu vhodného na jezdění také zabralo pár týdnů.
