Krádeže aut jako celospolečenský problém (nejen) na Slovensku. Jsem překvapen, jak celá kauza skončila, říká režisér dokumentu „Autíčkáři“
Ve světě filmu se proslavil především svými cestopisy – za dokument Oymyakon byl dokonce kvalifikovaný na Oscara. Tentokrát však slovenský režisér Dominik Bari přichází do kin se žánrem „true crime“.
Zaměřil se na krádeže aut, které jsou (nejen) na Slovensku velmi ožehavým tématem. Jeho nový dokumentární film z produkce HBO s názvem „Autíčkáři“, který má premiéru na Maxu v neděli 17. listopadu, odhaluje praktiky jednoho ze slovenských gangů a přináší unikátní pohledy na krádeže aut očima zlodějů, jejich obětí i policejních vyšetřovatelů. Sám Dominik Bari si prostřednictvím dokumentu, který vznikal od roku 2019, klade za cíl upozornit na tento celospolečenský problém s mezinárodním přesahem. Zároveň chce také přispět k osvětě v oblasti prevence krádeží aut.
Pokud se podíváme na portfolio vašich dosavadních projektů, jedná se primárně o cestopisy. Proč jste se v tomto případě rozhodl filmově zpracovat právě téma krádeží aut na Slovensku?
Máte pravdu, že doposud jsem se věnoval hlavně cestopisům. Prakticky od začátku vlastní tvorby mě však lákalo zpracovat nějaké akčnější téma. Zhruba před pěti lety naskytla příležitost, když jsem měl možnost oslovit slovenské ministerstvo vnitra. Následně jsme provedli rešerše případů, které by mohly být zajímavé a daly se zpracovat formou dokumentárního filmu. Já osobně vnímám krádeže aut na Slovensku jako opravdu velký celospolečenský problém, jelikož automobilem dnes disponuje prakticky každá rodina. Prostřednictvím dokumentu Autíčkáři chci na tento problém upozornit.
V synopsi k vašemu filmu je uvedeno, že na Slovensku zmizí každou noc v průměru čtyři auta. Čemu vy osobně přisuzujete vysoký počet krádeží aut ve vaší vlasti?
Nutno podotknout, že počet krádeží v posledních letech klesá. Stále je ovšem potřeba mít na paměti, že tento problém v naší společnosti je. Podle mého názoru je klíčová stále vysoká poptávka – ať už po autech jako takových, případně po součástkách. Jde hlavně o byznys.
Jak dlouho jste na dokumentu „Autíčkáři“ se štábem pracovali?
Začali jsme zhruba před pěti lety. Zaměřili jsme se na gang, který fungoval v letech 2017–2019 nejen na Slovensku, ale i za hranicemi. U dokumentu takového typu je zajímavé to, že nikdy nevíte, jak skončí… Nám se postupně podařilo získat nejen informace o fungování tohoto gangu, ale také o jeho následných obchodních praktikách s jednotlivými díly, které prodával přímo na internetu. Nakonec jsme disponovali materiálem snad na deset celovečerních filmů. Ten jsme ve finále sestříhali do 75 minut.
Jedná se o specifický žánr „true crime“. Jak jste přistoupil k tvorbě filmu, abyste dosáhl potřebné míry autentičnosti?
Zásadní byla v tomto ohledu spolupráce se slovenskou policií, které bych chtěl touto cestou ještě jednou poděkovat. Na základě uzavřených smluv nám poskytla například maximální součinnost ve smyslu, že pro naše potřeby vyčlenila speciálně jednoho svého člověka, který nám ukázal, jak správně zpracovat policejní zásahy. Mohu také prozradit, že všichni „kukláči“ ve filmu jsou reální policisté, zároveň zpovídáme samotné pachatele i okradené. Kromě toho jsme při zpracování dokumentu vycházeli ze spisů, do kterých jsme získali přístup právě na základě souhlasu některých lidí, kteří se stali oběťmi této trestné činnosti.
Zmínil jste, že dokument je unikátní především zpovědí pachatelů a okradených. Jak tyto dvě skupiny reagovaly, když jste je oslovili s cílem natočit film?
Nebylo to vůbec jednoduché. Základem bylo vždy vybudování naší vzájemné důvěry, což se u převážné většiny podařilo. Zatímco u obětí bylo následně velmi důležité, že samy chtěly o tomto celospolečenském tématu hovořit, pachatele jsme museli mnohokrát motivovat i finančně. Navíc bylo podmínkou, že budou natáčet pod skrytou identitou.
Můžete prozradit, kdo vás nasměroval na pachatele?
Tohle je otázka, na kterou se mě novináři často ptají. V tomto případě nám pomohli námi najatí soukromí detektivové, z nichž někteří byli shodou okolností i z Prahy.
Potkaly vás během natáčení nějaké další překážky, které jste museli se štábem překonat?
Největší překážkou, se kterou jsem musel od začátku pracovat, byly mé prakticky nulové zkušenosti s tímto druhem filmu. Všechno jsme dávali dohromady za pochodu. Ať už se jednalo o spoustu doprovodných hraných scén – zapojení vrtulníku nebo výbuchy. Zároveň se na filmu podílely stovky lidí včetně komparzistů, což není na slovenské poměry úplně běžné. Naštěstí jsem měl kolem sebe spoustu úžasných lidí, kteří mi pomohli přetavit mojí vizi na filmové plátno.
Co vás při natáčení nejvíce překvapilo?
Nechci moc prozrazovat, ale nejvíce mě překvapilo to, jak celá kauza skončila…
Na Slovensku už premiéra filmu proběhla na začátku října. Jaké jsou dosavadní reakce?
Jsem rád, že dosavadní reakci široké veřejnosti jsou velmi pozitivní. Už samotná účast na veřejné premiéře, kdy se nám za jednu noc podařilo třikrát po sobě vyprodat legendární košické kino Úsměv, nám udělala obrovskou radost. A to samé platí o ohlasech slovenských diváků, kteří již dokument viděli.
Jaké reakce na premiéru filmu očekáváte v České republice?
Přiznám se, že jsem na to velmi zvědavý, protože celá kauza má přesah i do České republiky.
Čeho chcete s dokumentárním filmem „Autíčkáři“ dosáhnout? A co všechno by si měli diváci odnést?
Primárním cílem je upozornit na toto celospolečenské téma, které má bezesporu značný mezinárodní přesah. Zároveň chci, aby se lidé dozvěděli, jak tyto organizované skupiny fungují a jaký má jejich trestná činnost dopad. A v neposlední řadě věřím, že dokument přispěje k osvětě v rámci prevence a pomůže řadě lidí se efektivněji bránit proti zlodějům aut.
Dá se proti zlodějům aut vůbec nějakým způsobem bránit?
Je pravda, že gangy používají v dnešní době různé vychytávky, proti kterým je často velmi složité se ubránit. O to důležitější je, aby lidé měli svá auta pojištěna, protože u řady obětí z našeho dokumentu tomu tak nebylo.
Hodláte se nějakým dalším způsobem dále angažovat v rámci prevence proti krádežím aut?
Ano, na Slovensku máme s policií od počátku dohodu o promítání filmu na středních školách, jehož součástí je následně debata žáků s kriminalisty. Prevence jakékoliv kriminality má podle mého názoru velký smysl, proto určitě budeme v těchto přednáškách a debatách nadále pokračovat.
Jaké jsou vaše další plány ohledně filmové tvorby?
Momentálně opět chystám cestopisný dokument. Týká se obyvatel malého tichomořského ostrova Palmerston, za kterými jsem se vypravil a mapoval měsíc a půl jejich život. Unikátnost příběhu spočívá v tom, že na ostrově momentálně žije dohromady asi osmadvacet lidí a všichni jsou potomky rybáře, který na ostrově ztroskotal před 137 lety.
