La Temporada: Jak špička F1 putovala na předsezónní testy do Argentiny
Lokální okruhy na jihu vítaly slavná jména. Stát podporoval jezdce i pořádání závodů, ale dotované podniky skončily a s tím i prezidentova automobilová reklama Argentiny.
Mistrovství světa jezdců Formule 1 začalo závodem v Silverstone a po dobu 71 let trvajícího kolotoče týmy navštívily už 75 okruhů po celém světě. Dříve si závodníci vybírali destinace podle počasí, což dnes nepřichází v úvahu. Minulé generace pilotů putovaly za teplem, během evropské zimy se někteří jedinci přesouvali například do Jižní Ameriky, kde v zimní pauze probíhaly okruhové soutěže zařazené mimo oficiální automobilové šampionáty.
Poklesem teplot na severu řidičská špička migrovala za sluncem na jih, proto se v neobvyklých regionech kumulovali nejlepší jezdci soupeřící několik týdnů pod volnějšími předpisy. Organizovanější podoba svébytných závodů La Temporada začala fungovat po druhé světové válce díky největší argentinské automobilové asociaci Automóvil Club Argentino (ACA), která s vládní podporou uspořádala zkraje roku 1947 sérii čtyř závodů.
Dva podniky se konaly v metropoli Buenos Aires, zbytek hostila města Rosario a Rafaela v provincii Santa Fe. Vznikly tři kategorie nominovaných jezdců, rozdělení podle úrovně vyšlo na mezinárodní hvězdy evropských stájí, nejlepší argentinské zástupce v evropských strojích financovaných ACA a třetí skupinu tvořili místní jezdci z Argentiny či Brazílie usazeni v domácích závodních speciálech poháněných americkými motory.
Úvodní sezóna neměla totožné následování, protože počet závodů další rok klesl a La Temporada se jela už jen v Buenos Aires na počest prezidenta Juana Peróna a jeho manželky Evy. Nacionálně založený Perón miloval motoristické akce. Chtěl své zemi dopřát motoristické svátky, zároveň věřil v dobrou reklamu vlasti pomocí kumulování a vychovávání konkurenceschopných závodníků. Nejšikovnější domácí jezdci měli možnost získat místa v lokálních závodech a největší motivací byla šance dostat se do Formule 1 pomocí státní podpory od ACA a YPF (státní energetický gigant). Důkazem poskytování vládní podpory se stal pětinásobný mistr světa Juan Manuel Fangio.
Argentinské okruhové soutěže předcházely hlavní sezóně Formule 1. I když vítězové na jihu Ameriky nestřádali body do světového šampionátu, docházelo k velmi užitečnému testování týmů i techniky před primárním použitím v F1. Do Argentiny vyrazily i tři kusy ještě předválečných Mercedesů, ale vývoj byl natolik pokročilý, že více než deset let staré speciály nebyly dostatečně rychlé ani v rukou státem podporovaného Fangia. Oba závody vyhrál opět dotovaný José Froilán González ve Ferrari, dobrou přípravu v teple později zužitkoval při vítězné Grand Prix v Silverstone a také v Le Mans.
La Temporada kromě jiného rozšiřovala působnost evropských značek na kontinent plný přistěhovalců a jejich potomků obdivujících motorsport. Fangio – vnuk italského dědečka – spojil své automobilové působení s Mercedesem. Němce zastupoval jako dealer nových vozidel, poté i jako závodník a za zásluhy byl v roce 1974 jmenován prezidentem odnože Mercedes-Benz Argentina S.A.
Oficiální Velká cena Argentiny se poprvé konala v roce 1953, vysněný motoristický svátek FIA zastínil regionální akci La Temporada, která upadala. Prestiž prezidentova závodu se začala definitivně vytrácet s Fangiovým odchodem do důchodu v roce 1958. Jihoamerická série vydržela existovat do 60. let jako lákadlo hvězd už „jen“ juniorských kategorií, ale ani talentované předjížděcí manévry nezabránily úplnému konci.