Lotus Elan: Příběh malého sportovce z Hethelu

Malá britská firma Lotus, založená Colinem Chapmanem (1928–1982), se proslavila hlavně svými závodními speciály, ze světa Formule 1. Nicméně i při stavbě cestovních automobilů prokázal Chapman svůj nesporný konstruktérský talent. Lotus začal prodávat automobily ve formě stavebnic. Tím se vyhnul dani z hotových výrobků a mohl tak vozy nabízet za nízkou cenu. Na londýnském autosalonu 1957 vzbudily velký zájem sportovní roadster Seven a kupé Elite. Seven se vyráběl až do roku 1972, kdy byla licenční práva prodána firmě Caterham, která jej vyrábí dodnes. Elite s laminátovou karoserií se vyráběl do roku 1962 a prodalo se 990 kusů v cestovním i závodním provedení. Jeho nástupcem se stal otevřený dvoumístný Elan.

Jak dostat superauto do bondovky? Připomeňte si jedinečný příběh Lotusu Esprit

Otevřené Elite? Kdeže...

Malý roadster Lotus Elan první série (S1, respektive interně Type 26) se v říjnu 1962 představil na autosalonu v Londýně a byl zpočátku považován za otevřenou verzi kupé Elite. Podrobnější prohlídka ale ukázala, že se jedná o moderně řešený automobil s laminátovou karoserií a skříňovým páteřovým rámem svařeným z ocelových plechů. Na obou koncích byl tento rám rozvidlený, vpředu pro uložení motoru a přední nápravy a vzadu pro poháněnou zadní nápravu s pérováním. Nezávislé zavěšení všech kol přispělo k vynikajícím jízdním vlastnostem.

K pohonu Elanu sloužil upravený čtyřválec Ford s dvouvačkovou hlavou, vyvinutou konstruktérem Lotusu Harrym Mundayem. Motor se zdvihovým objemem 1588 cm3 měl při stupni komprese 9,5 výkon 106 koní (78 kW). Palivo dodávaly dva dvojité spádové karburátory Weber nebo Stromberg. Stejný motor používal Lotus i v závodním voze typu 23, kde se plně osvědčil. Přenos síly agregátu na zadní kola zprostředkovala plně synchronizovaná čtyřrychlostní manuální převodovka. Všechna čtyři kola měla kotoučové brzdy.

Elegantní karoserii Elanu ze skelného laminátu navrhl Ron Hickman. Vůz měl kompaktní rozměry s rozvorem náprav 2134 mm, délkou 3683 mm, šířkou 1422 mm a výškou pouhých 1156 mm. Vpředu měl výraznou lištu nárazníku a pod ní otvor pro vstup vzduchu do chladiče. Hlavní světlomety byly umístěny pod kryty ovládanými podtlakovým systémem. Hladký boční profil vozu byl narušen jen neobvyklým výřezem dveří, zasahujícím vpředu až k podběhům předních kol. Zadní části vévodila dvojice sdružených koncových světel, nárazník bez svislých sloupků (stejně jako vpředu) a do středu umístěná koncovka výfuku. Plátěná skládací střecha měla vzadu rozměrné třídílné okno z průhledného plastu.

Lotus Esprit – Chapmanova trvalka (1. část)

Postupné vylepšování

V listopadu 1964 se objevil Elan S2 (Series 2) s elektrickým stahováním oken a silnějšími brzdami. Výraznější změny přinesl v roce 1965 Lotus Elan S3, dodávaný jako kupé (Type 36 – Fixed Head Coupe) s elektricky ovládanými bočními okny a na přání převodovkou s nižším převodovým poměrem. Otevřený model S2 se přitom dodával až do července 1966, kdy jej nahradil otevřený Type 45 (Drop Head Coupe) ve verzi S3 a Elan S4, dodávaný rovněž v tehdy módní dvoubarevné kombinaci.

Na přání se dodával model Elan S/E S4 s výkonnějším motorem (116 k/85 kW). Proti standardními S4 se zvýšila maximální rychlost ze 180 na 192 km/h a čas potřebný k zrychlení z klidu na 100 km/h se zkrátil z 8,2 s na 7 s. Za vyšší výkon však bylo nutné připlatit 155 liber. Nejvýkonnější (a mezi sběrateli nejvyhledávanější) verzí byl Elan Sprint s výkonem 126 k (93 kW). Elany dodávané do USA byly vybaveny povinnými postranními směrovými světly v nárazníku. Ke konci výroby Elanů se v nabídce objevila i pětistupňová převodovka, boční lišty a mírně pozměněná přístrojová deska, bohatě vykládaná ušlechtilým dřevem.

Přichází kupé 2+2

V roce 1967 slavil premiéru Lotus Elan +2 (Plus Two) s typovým označením 50. Vůz měl o 30 cm prodloužený rozvor a délka narostla o celých 60 cm, takže dozadu se vešla dvě dětská sedadla. Pohledná karoserie kupé 2+2 měla pozměněnou příď s výraznými směrovými světly v rozích a odlišnou konstrukcí výklopných světlometů. Proti původnímu Elanu se o 18 cm zvětšila i šířka, takže vůz poskytoval posádce více pohodlí.

Lotus Esprit – Chapmanova trvalka (2. část)

Původní Elan se stal vzorem malého sportovního vozu pro japonskou Mazdu. Při vývoji typu MX-5 (v USA známému pod jménem Miata) byly dva Elany podrobeny detailnímu zkoumání a výsledkem byl vůz, který se svému vzoru dosti podobal a stal se nejprodávanějším dvoumístným roadsterem historie. Výroba Elanů skončila v roce 1973 na čísle 9150, přičemž Elany +2 se vyráběly o dva roky déle a dosáhly celkového počtu kolem 5200 vyrobených vo­zů.

Smutné logo

Historie loga značky Lotus se v jednom zajímavém detailu váže i k modelu Elan. Chapman zvolil kruhové logo s oválným trojúhelníkem, ve kterém je nápis Lotus a stylizované iniciály jeho celého jména (ACBC, Anthony Colin Bruce Chapman). Logo mělo obvykle žlutozelené zbarvení, ale v roce 1968, kdy tragicky zahynul jezdec Lotusu Jim Clark, byly všechny vozy Lotus dodány s logem v černé barvě. Naposledy se černé logo objevilo na vozech Lotus ročníku 1983, po smrti Colina Chapmana (zemřel 16. prosince 1982).

Druhé vydání

V roce 1989 použil Lotus jméno Elan znovu, když uvedl dvoumístný roadster Elan (M100, podle interního značení). Jeho designem byl pověřen Peter Stevens, pozdější autor McLarenu F1, a týmu konstruktérů se podařilo vytvořit kompaktní automobil s mimořádně tuhým podvozkem. Využili přitom bohaté zkušenosti divize Lotus Engineering s laděním jiných vozů. Elan M100 se stal prvním vozem Lotus s předním pohonem. Poháněl jej vpředu napříč uložený 1,6litrový čtyřválec Isuzu (používaný v modelu Gemini) s maximálním výkonem 132 k (97 kW). V modelu Elan S/E byl tento motor přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem a dosahoval výkonu 167 k (123 kW).

Poměrně vysoká cena typu Elan M100 spolu s globální ekonomickou krizí na začátku devadesátých let vedla už v roce 1992 k ukončení výroby. Vyrobilo se tak jen 3855 vozů. Rozhodl se k tomu tehdejší vlastník Lotusu, General Motors, aby snížil ztráty (kolem 36 milionů liber) vzniklé během vývoje a výroby modelu Elan M100.

Pod vedením nového vlastníka Romana Artioliho (krátce vlastnil i značku Bugatti) došlo v období červen 1994 až září 1995 k obnovení výroby omezené série 800 vozů typu Elan M100 série 2 (S2). Důvodem bylo pravděpodobně to, že po ukončení výroby zůstal značný počet motorů Isuzu nevyužit. Výkony vozů této druhé série byly ve srovnání s první sérií nepatrně nižší, patrně v důsledku montáže povinného katalytického konvertoru. Po skončení výroby Elanů byla celá výrobní linka prodána jihokorejské firmě Kia, kde se mírně upravené verze Elanu vyráběly dál pod názvem Kia Elan Roadster.

Potřetí to nevyšlo

Na pařížském autosalonu v roce 2010 představil Lotus koncept supersportovního 2+2místného kupé Elan, a tak se zdálo, že se toto označení do nabídky malovýrobce z Hethelu vrátí, byť v jiné podobě než originál.

Automobil měl být poháněný čtyřlitrovým přeplňovaným motorem V6 od Toyoty, umístěným před zadní nápravou. Vůz s hmotností 1295 kg měl díky silnému motoru dosahovat maximální rychlosti 310 km/h, ke které mu má prý pomoci systém KERS, známý z vozů Formule 1.

Plánované zahájení výroby v roce 2013 bylo nejprve odloženo na rok 2017, aby následně z něj sešlo. Za projektem stál ambiciózní tehdejší šéf Lotusu Dany Bahar, který si neuvědomil finanční sílu automobilky (tedy spíše slabost). Chtěl výrazně rozšířit její portfolio, oživit supersport Esprit nebo nabídnout sportovně střižený sedan, aby se Lotus stal jakýmsi britským Ferrari. Jenže automobilka na to jednoduše neměla zdroje, a tak byl Bahar v roce 2012 odejit. Z expanze sešlo, kvůli nedostatku financí firma spíše udržovala své portfolio, než aby jej rozšiřovala. Lotus nicméně mezitím přešel pod křídla čínského Geely, které už na expanzi finance mít může. Zatím dokončuje elektrický hypersport Evija a chystá SUV, třeba se ale jednou dočkáme i oživení Elanu. Byli byste pro?