Lotus Esprit – Chapmanova trvalka (2. část)

info: první část je zde

Po náhlé smrti Colina Chapmana v prosinci 1982 se Lotus dostal do finančních potíží a v roce 1986 se nabídlo řešení v podobě prodeje firmy koncernu General Motors. Mohly tak pokračovat práce na projektu M71, Espritu s motorem V8. První vlaštovkou se stala Giugiarova studie Etna (1984), poháněná čtyřlitrovým motorem V8, vyvinutým Lotusem. Etna měla kromě propagace motoru V8 za úkol představit práci speciálního poradenského oddělení Lotus Engineering and Technology, založeného v roce 1980. Studie byla například vybavena radarovým systémem a centrálním počítačem k řízení motorového managementu, aktivního zavěšení kol, klimatizace a ABS.

Znovuzrození Espritu – X180

Pod vedením Petera Stevense došlo v říjnu 1987 k výraznému faceliftu Espritu. Stevens měl již zkušenosti z návrhu modelu Excel (1983) a jeho tým dal Espritu měkčí, zaoblenější tvary. K ještě významnějším změnám však došlo pod povrchem. Esprit X180 byl od základu navržen tak, aby mohl být montován moderním procesem VARI, přičemž jeho nová konstrukce byla mnohem pevnější, trvanlivější a snadněji vyrobitelná. Základní koncepce podvozku a zavěšení kol zůstaly beze změny. Interiér dostal nová sedadla, která svým tvarováním nepatrně zvětšila prostor pro nohy. Nové brzdy dodala Toyota a pětistupňová převodovka pocházela od Renaultu. Motor dostal 5 koní navíc, takže Turbo dokázalo zrychlit až na 255 km/h. V roce 1989 dostaly všechny Esprity vstřikování paliva AC Delco (pobočka GM) s pokročilou mikroelektronikou.

Konečně superauto – Turbo SE

Lotus Esprit Turbo SE byl prvním modelem této řady, který bylo možno bez nadsázky nazvat superautem. Jeho motor byl vyladěn na výkon 197 kW (264 k), takže jeho maximální rychlost se vyšplhala na 267 km/h.

Umožňovaly to nové kované písty, chladič vzduchu přiváděného do motoru a hlavně vstřikování paliva, které starému čtyřválci vdechlo nový život a zařadilo jej mezi nejvýkonnější 16ventilové čtyřválce na světě. Esprit se tak stal plnohodnotným soupeřem vozů Porsche 911 a Ferrari 328. Lotus si tyto parametry nechal dobře zaplatit, cenou 42 500 liber byl o 8 600 liber dražší než standardní Esprit Turbo, který zůstával dál ve výrobě.

V roce 1991 skončila výroba modelů s atmosférickými motory a Lotus se pustil do ambiciózního programu závodních modifikací. Omezená série modelu Esprit Sport 300, představená v Birminghamu 1992, měla výkon 221 kW (300 k). Dva z nich se zúčastnily závodu 24 hodin Le Mans v roce 1993, ale bez úspěchu.

S4

Na jaře 1993 skončil Lotus s výrobou letitého Excelu a jen krátce vyráběného Elanu M100 a tak ve výrobě zůstal jediný model, nesmrtelný Esprit. Dostal jméno S4 (Série 4) a přinesl mírný facelift (menší spoiler, novou kapotu, nárazníky atd.). V interiéru dostal Esprit nové přístroje a volant Nardi. Novinky se daly najít i pod povrchem. Poprvé byl použit posilovač řízení, změny se dotkly předního zavěšení, pružin a tlumičů. Vůz dostal nová, 17palcová pětipaprsková hliníková kola, obutá do pneumatik Goodyear Eagle.

Osvědčený čtyřválec 2,2 litru měl nyní 197 kW (268 k) a za 47 000 liber se dobře prodával. V roce 1994 stoupl prodej o 11 procent, přesto však měl Lotus znovu finanční problémy. Tentokrát měl pomoci prodej Lotusu značce Bugatti, vedené italským investorem Romanem Artiolim a prodej práv na model Elan korejské firmě Kia.

Splněný sen – Esprit V8

Bugatti si příliš Lotusu neužil, v roce 1996 firma zbankrotovala a Artioli postoupil práva na značku Bugatti Volkswagenu. Lotus byl prodán malajské automobilce Proton a svoji životaschopnost prokázal na ženevském autosalonu, kde se pochlubil žhavou novinkou, modelem Esprit V8.

Nový motor Espritu – zážehový vidlicový osmiválec s úhlem rozevření válců 90 stupňů, čtyřmi ventily na válec a zdvihovým objemem 3506 cm3 – byl přeplňován dvěma turbodmychadly Garrett T25 a měl maximální výkon 260 kW (354 k) při 6500 otáčkách za minutu. Motor V8 přinesl výrazné zlepšení dynamiky Espritu: z 0 na 100 km/h zrychlil za 4,5 s a maximální rychlost stoupla na 282 km/h.

Zvnějšku upoutalo na Espritu V8 velké zadní přítlačné křídlo, zvětšené vstupy vzduchu na přídi a šestipaprsková kola z hliníkové slitiny. Novému Espritu přidalo na popularitě, když se objevil v kultovním filmu Základní instinkt. Přes nesporné estetické kvality ale mohl jen těžko konkurovat vnadám Sharon Stoneové. Cena vozu stoupla na 58 750 liber.

Ještě před zahájením série závodů ve třídě GT pro rok 1996 byla na závodním okruhu Paul Ricard představen typ GT1, odlehčený na 900 kg a vybavený šestistupňovou převodovkou. V témže roce se umístil v Silverstone na druhém místě a v černo-zlatém provedení se ukazoval jako zaváděcí vůz na amerických drahách. Řadu osmiválcových Espritů završil typ V8-GT.

Poslední inovace

Na výstavách v Chicagu a Londýně se v roce 1998 představil Esprit V8 Mk 2 s drobnými úpravami v interiéru a vylepšenou spojkou. Vůz byl o 40 kg lehčí než předchůdce. Čtyřválcové modely se dál dodávaly v podobě základního typu GT3, s motorem 1973 cm3 177 kW/240 k. Vůz se prodával až do roku 2000 za 39 450 liber.

Nejdražším Espritem se stala v roce 1999 omezená série 50 kusů modelu Sport 350. Za 65 000 liber dostal zákazník vůz s lehkými magnéziovými koly, velkým zadním spoilerem z uhlíkových kompozitů a brzdami AP Racing. Motor byl standardní 350koňový V8, vylepšený zvýšením točivého momentu v nízkých otáčkách.

Některé prvky série Sport 350 byly v roce 2002 převzaty do posledního faceliftu modelu Esprit. Navíc došlo k přepracování zádě, kde se objevila čtyři kruhová zadní světla (sjednocení s menším modelem Elise). Vůz také dostal nová sportovní sedadla s lepším bočním vedením a odlišně tvarovaná šestnáctipaprsková kola (vpředu 17 a vzadu 18 palců).

Touto poslední modernizací končí dlouhá a bohatá historie Lotusu Esprit. Po postavení posledních 140 kusů, na které měl Lotus závazné objednávky, byla výrobní linka Espritů přestavěna na linku speciálních provedení modelu Elise.

Značka Lotus žije dál a v poslední době se soustřeďuje na další vývoj modelu Exige a nový model Europa S. Úplně nový směr naznačuje studie sportovního crossoveru APX.