Martin Vaculík a kultovní Octavia I: Perspektivní pracant, nebo šrot na vyhození?
Když jsem se v redakci radili, jaké bazarové auto dát do prvního dílu jarní řady televizního Světa motorů na Nova Action, navrhnul jsem tu největší klasiku: Octavii první generace s motorem TDI.
Ve videu vysvětluji, že tyto legendární vozy mají dnes dva klíčové problémy. Zaprvé korozi, která postihuje nejen karoserii, ale i díly podvozku. Kdo se dostatečně nevěnuje kontrole technického stavu na zvedáku, tomu mohou upadnout přední kola kvůli prorezlým ramenům (tato závada už trápí octavie pár let), ale nově i kola zadní, neboť jak ukazuje ve videu technik na STK, tak i zde je slabé místo které koroze po dvaceti letech často kriticky zeslabí.
Kdo není sám zběhlý v kontrole vozidla, tomu poskytne odpověď překvapivě nenáviděná STK - kontrolu na přání zákazníka si může objednat každý a není v republice snad technik, který by nevěděl, kam se u první octavie dívat (často je potřeba zrcátko - přední ramena nejvíc reznou nahoře, kde na ně není vidět). Pustit do provozu auto, z nějž upadnou kola, nechce žádný z nich.
Druhým problémem je kouřivost. Po octavii nikdo nechce jinou, než jaká platila v době jejího vzniku, přičemž už výrobce štítkovou hodnotu získal tak, že ke kouřivosti naměřené novému autu připočítal součinitel 0,5 pro přípustné opotřebení. Jenže souborem i malých opotřebení může kouřivost vyrůst podstatně více a ne vždy je řešitelná nějakou jednou opravou odpovídající zbytkové ceně vozidla, třeba výměnou ventilu EGR. Mnohdy je dramatický nárůst kouřivostí souhrou menších opotřebení a stárnutí podtlakových regulací bez zpětné vazby, kdy by bylo potřeba vyměnit například vačkovou hřídel, turbodmychadlo, zdvihátka, vývěvu a vyčistit sání a nakonec by byla příčinou třeba snížená komprese.
Při dnešní kvalitě náhradních dílů, které výrobce dávno nedodává, by ani výměna všeho nemusela přinést kladný výsledek. Takže moje hlavní rada pro nákup české legendy s TDI pod kapotou tak zní, kupujte dle výsledku emisního měření.
