TEST Mazda3 1.6 MZ-CD – Rodinné úspory

Mazda3 se na trhu etablovala se samozřejmostí, kterou jí jistě mohou leckteré konkurenční modely závidět. Počáteční nabídku dvou zážehových agregátů doplnil po čase i moderní turbodiesel 1.6, jehož základem je již mnohokrát oceněný agregát vzniklý za spolupráce skupin PSA a Fordu. Po Fordu, Peugeotu a Citroenu je tedy angažmá pod kapotou Mazdy3 logické a v případě českého trhu i nutné. Jak si tedy vede hatchback s naftovým srdcem?

Na rozdíl od dříve testované a sportovně laděné verze §http://www.auto.cz/?uid=404dd51f68896 sedan s motorem 2,0 je hatchback stavěn s maximálním zřetelem na využitelnost vnitřního prostoru. Už při pohledu z boku upoutá dlouhý rozvor, opticky podpořený řadou nízkých oken. Svažování střechy směrem k zádi je přitom velmi pozvolné a páté dveře tak mohou otevírat dostatečně široký jícen pro zavazadla. Zadní skupinové svítilny kopírují svým tvarem přední světlomety a hatchback tak vypadá „mazdovitěji“ než sedan. Pochvalu si zaslouží i pětiúhelníkové zadní sklo, které umožňuje dostatečný výhled dozadu.

Jestliže jsme u sedanu nešetřili stížnostmi na nešikovné otevírání víka zavazadelníku, musíme hatchbacku přiznat o poznání větší praktičnost. Madlo se nachází až pod dveřmi a cesta k němu vede vybráním v nárazníku. I přes mizerné počasí během testu se jeskyňka držela v přijatelné čistotě, a tak jsme vzali tento netradičně umístěný úchyt na milost (je však nutné se k němu sklonit). Otevřené dveře pak nezpůsobují problémy ani dlouhánům a jejich čalounění je na rozdíl od sedanu velmi dobré. Samotný zavazadlový prostor má základní objem slušných 360 litrů, ale po odkrytí podlahy se objeví pouze dojezdová rezerva. Kladem je nízká nakládací hrana, přimlouvali bychom se naopak za zjednodušení posuvu zadních opěrek hlavy. Po sklopení dělených zadních opěradel pak vznikne dost prostoru na převážení i objemného nákladu.

Interiér v nejnižší výbavě Comfort kombinuje černou a světle šedou barvu, a v našem případě byl obohacen ještě o červenočerné kožené potahy volantu a řadicí páky. Jakkoli nelze materiálům nic vytknout z hlediska kvality zpracování či příjemnosti na dotek, šedá barva se rychleji špiní a v porovnání s vyloženě sexy exteriérem dříve testovaného sedanu je černá přece jen vyváženější volbou. Jsme v praktickém rodinném voze a tak to nepovažujeme za chybu. Oproti sedanu se nám zdál nepatrně horší komfort nastupování zadními dveřmi, po usazení ale panovala u spolucestujících spokojenost. Místa pro kolena tak akorát a ani hlava nestrádá.

Vznětový agregát, který Mazdu3 pohání, je na rozdíl např. od Fordu C-Max (se kterým sdílí Mazda i podvozek) vyloženě ekonomickou volbou. Převody (kromě pátého) jsou o trochu těžší než bychom čekali a rozjezd s pištícími pneumatikami je možný jen za cenu řevu vysokých otáček. Naopak běžnou jízdu zvládá motor za doprovodu jen „zážehového“ hluku a po městě si vystačí s fantastickými 6 litry/100 km. Rodinný vůz ovšem dostává svému charakteru i tady: s řazením nahoru už v nízkých rychlostech si motor sice poradí a návštěvu pumpy o dost oddálí, se zrychlováním ale nepočítejte. Tím ale nechceme říct, že je motor nějaký louda – když jej na dálnici přimějete k ustálené stotřicítce, odmění se pětilitrovou spotřebou a až do Brna si můžete dát na pětku zámek.

Přičteme-li agilní a čitelný podvozek, je pocit z bezpečného a úsporného rodinného vozu dokonán. Cena je vyšší jen zdánlivě: kde jinde se dá pořídit šest airbagů, ABS, klimatizace a autorádio už v nejnižší možné výbavě? Nepropagujeme, jen upozorňujeme. Být rozvážnou hlavou rodiny či šéfem fleetu ve střední firmě, měli bychom o volbu víc.