Meteor V12 Special: Novostavba klasického sporťáku s tankovým motorem za dva miliony

Po Velké válce zůstala spousta vyřazených leteckých motorů. Co s nimi? Mnoho z nich skončilo v automobilových podvozcích, tato monstra se proháněla hlavně po dráze v Brooklands. S Fiatem Mephistopheles (či italsky Mefistofele) dokonce překonal v roce 1924 Ernest Eldridge světový rychlostní rekord. A pozdější Napier-Railton Johna Cobba z roku 1933 také nebyl ničím jiným než leteckým agregátem W12 na čtyřech kolech, jenom obaleným závodní jednomístnou karoserií.

Na tuhle módu si občas nějaký správný blázen vzpomněl i po druhém celosvětovém krvavém konfliktu, i když dráha v Brooklands už nefungovala. Každý z těchto strojů by vydal na samostatný článek. Určitě kdekoho napadne německý Brutus s dvanáctiválcem BMW, ten je hodně známý a jeho stavbu dokončilo známé muzeum v Sinsheimu v roce 2006.

Merlin a Meteor

Ano, i moderní doba přeje takovým experimentům. Jeden se nyní objevil na prodej u Historic Auctioneers. Jeho tvůrce, jehož jméno zůstává utajeno, se zhlédl v projektu Handlye Special Robina Beeche ze Sussexu s motorem Rolls-Royce Merlin V12, oba muži se osobně znají. Znalci historie letectví vědí, že za druhé světové války tento agregát s objemem 27 litrů poháněl známé stíhačky Supermarine Spitfire, Hawker Hurricane, dokonce i North American P-51 D Mustang, protože licenci koupil americký Packard, ve víceúčelovém de Havillandu Mosquito byly dva a v těžkých bombardérech Handley Page Halifax a Avro Lancaster dokonce čtyři.

Projekt odstartoval v jihoafrickém Kapském Městě na počátku nového milénia. V roce 2002 byl v Johannesburgu nalezen vhodný agregát – dvanáctiválec Rolls-Royce Meteor z tanku Centurion, který byl poslán na jih černého kontinentu před půlstoletím. Meteor je prakticky totožný s Merlinem, jen postrádá mechanické přeplňování. Vyráběl se v období 1941-1964, podle verze dával 410-485 kW (557-659 koní) a přes 1966 Nm točivého momentu a byl opravdu spolehlivý. Pro použití v těžkých obrněných vozidlech prostě ideál.

Náhoda

Vývoj vedl už za války W. A. Robotham. Ten si nakonec vybral coby základ právě Merlin V12, protože byl modernější a výkonnější než starší Kestrel s objemem 21 l,ten se zrodil už v roce 1926. Rolls-Royce navíc sbíral agregáty Merlin z havarovaných letadel, pokud to šlo a renovoval je. Jejich výroba byla totiž obtížná a finančně nákladná. Takže Meteor vznikl… vlastně náhodou. Robotham si uvědomil, že odladěná verze bez dopingu by byla vhodná pro použití v tancích. Ty nejvýkonnější měly v té době kolem 500 koní.

Malý tým tvořili inženýři dvou R i Leylandu, kompresor šel pryč, odstředivé přeplňování přišlo vhod ve velkých výškách, na silnicích i nezpevněném povrchu bylo zbytečným luxusem. Pohonná jednotka byla zjednodušena. Navíc se zde daly použít zásoby dílů, které nebyly vhodné pro Merlin, porucha motoru ve vzduchu prakticky vždy znamená rozsudek smrti pro pilota či posádku, na zemi to tak dramatické být nemusí.

Nejdříve se testoval v Crusaderech, oproti původním pohonným jednotkám (Liberty L-12) měl vlastně dvojnásobek výkonu při totožném objemu 27 l. Což znamenalo instalaci dodatečného pancéřování tím pádem i víc bezpečí pro vojáky uvnitř. Navíc se Meteory ukázaly jako spolehlivější a úspornější. Kromě výše jmenovaných poháněly mnoho dalších tanků: Cromwell, Challenger, Avenger, Comet, Charioteer, experimentální útočný Tortoise, výcvikový Caernarvon a Conqueror. Finanční tajemník britského ministerstva války Duncan Sandys se za druhé světové nechal slyšet: „Motor Meteor považuji za absolutní bod obratu v historii britských tanků.“

Díly z kočky

Ale zpět do nedávné minulosti. Zatímco Beechova retrostavba spočívá na předválečném podvozku Phantomu II, tady se vhodné šasi patřičné značky (případně sesterského Bentleye) nalézt nepodařilo. Tvůrce tak svařil vlastní žebřinový rám se středovou křížovou výztuhou. Ten doplnilo zavěšení z dvanáctiválcového Jaguaru XJ (pravděpodobně Series 2 nebo 3) s odvrtávanými kotoučovými brzdami a posilovačem řízení. Moderní brzdový systém se určitě hodí, řízení bez serva by asi bylo autentičtější, když má výsledek vypadat jako poválečný, či spíše meziválečný sporťák. Jenže ono auto váží asi 2,2 tuny… Rozložení hmotnosti na obě nápravy se blíží ideálním 50:50. O to se snaží všichni malí i velcí výrobci vozů se sportovními geny, ale když jste dostatečně šikovní, docílíte ho i při stavbě vlastního čtyřkolového snu doma v dílně.

V roce 2016 se tvůrce přestěhoval i s autem do Británie. Na motor se mrkli specialisté Flight Engineers z Leedsu a hlavně – otestovali jej na dynamometru. Výsledek? 471 kW (640 k) a 1965 Nm. Sedmadvacetilitrový dvanáctiválec pochopitelně nejezdí za čtyři na sto, spotřeba se odhaduje někde mezi 28 a 57 l/100 km, ale koho to vlastně zajímá? Dobře, palivová nádrž v zádi má 114 l, takže v extrému vyschne po 200 kilometrech, v opačném případě po dvojnásobku..

Ze staršího XJ 12 pochází i třístupňová samočinná skříň GM TH400, jen modifikovaná „závodními“ vnitřnostmi. Volič je umístěn vlevo. Působí trochu jako pěst na oko, ale archaický automat eliminuje potřebu spojkového pedálu, který by šel hodně ztuha… a poradí si snadno s obrovským přívalem newtonmetrů. Zpřevodování umožňuje maximální rychlost 328 km/h, ale to je samozřejmě jen teoretický výpočet. Jedenadvacetipalcová disková kola představují zakázkovou práci, obouvají pneumatiky Blockley, které mají maximum 217 km/h… No, i tohle tempo si je docela těžké představit, ale asi jej stroj dosáhne, jestli to vůbec jeho tvůrce zkoušel.

Hliník a ocel

Celek je zabalen do úhledné hliníkové karoserie, coby inspirace sloužila karosárna Touring se svou metodou Superleggera. Jednotlivé plechy jsou opracovány ručně a přimontovány na ocelový trubkový rám. Tvary spíše evokují počátek 30. let minulého věku než o dvě dekády mladší dobu, ke které je datována pohonná jednotka. Je to takový mix stylů různých období, ale vypadá perfektně. Dveře chybějí, po obou stranách vedou dozadu výfuky. Nástup dovnitř tedy chce určitě trochu akrobacie. A nespálit se.

Řidič, no, spíše pilot má výhodu, že sedí centrálně za čtyřramenným volantem s dřevěným věncem. Meteor (dostal název podle jména motoru) ale není monopostem, za něj se totiž vejdou ještě další dva cestující a mohou se k sobě třeba i tulit. K ideálnímu vozu pro tříčlennou rodinu má samozřejmě daleko… Připomíná vám to McLaren F1? Ale tohle srovnání se sem moc nehodí… Výhled má určitě dokonalý, čelní sklo supluje decentní průhledný větrný štítek, jak se na sporťák ze staré školy sluší. Výhodou je také to, že nesejde na tom, po které straně silnice zrovna jede, zda vlevo jako ve Spojeném království, nebo vpravo jako na starém kontinentu.

Unikát v pohybu

Pokud člověk cestuje sám, zbylá místa může opatřit černým koženým krytem s patentkami. Jako v Le Mans ve dvacátých letech… Plátěná střecha zcela chybí. Že na Ostrovech často prší? No a? Čalounění vnitřku včetně přístrojové desky je zase decentně vínové. Pochopitelně opět v ručně zpracované kůži.

Auto doopravdy jezdí. Prý se ovládá stejně snadno jako onen jaguar, ze kterého má část střev. V únoru 2018 ze účastnil natáčení propagačního videa pro akci Saunton Sands Golden Mile. Pláž se nachází na jihozápadním pobřeží Anglie v Devonu. Závodu se mimochodem účastní auta a motorky vyrobené do roku 1955. Trať měří takřka 11,3 km a Meteor tady dosáhl rychlosti 129 km/h na první rychlostní stupeň! Kanadská pobočka Discovery Channel o něm později natočila dokument, kterak šplhá po strmé silnici v Devonu. Objevil se i na Bristol & Bath Show a diváky zaujal.

Dražby

Meteor je nyní na prodej, potřebuje ještě dokončit a karoserii nastříkat, nejlépe stříbrným lakem. Je k němu pochopitelně kompletní dokumentace ze stavby, popis samotné konstrukce a hodí se i pár náhradních dílů… Třeba vačkové hřídele, olejové čerpadlo a dvě vodní, dále rezerva, baterie a drobné nářadí.

Případný nový majitel s ním nebude muset jet po ose, protože k tomuhle skvostu dostane i přívěs, který je na fotkách. To všechno za vyvolávací cenu 75-95 tisíc liber, tedy 2,12-2,68 milionu korun. Už se dražil jednou. Síň Bonhams jej nabídla 5. září 2021 při aukci ve slavném National Motor Museu v Beaulieu, ale za 150-200 tisíc liber (4,44-5,92 milionu korun) kupce nenašel. Jistě, poptávaná částka byla příliš vysoká

Zdroje: Wikipedia, Historic Auctioneers, Silodrome, Bonhams, The Drive

Foto: Historic Auctioneers, Bonhams