Mototest Moto Guzzi V7 Stone Ten: Na počest guzzinářů
Nová Moto Guzzi V7 Stone Ten připomíná deset let existence oficiální komunity majitelů a fanoušků značky s orlem ve znaku, Moto Guzzi The Clan, založené v roce 2014.
Motorkáři jsou zvláštní skupinou motoristů i proto, že často bývají věrni jedné značce celý svůj život. A také se setkávají při různých příležitostech, na výletech a na početných srazech, kde dokážou dlouze diskutovat o jakékoliv části svého stroje. Pospolitost motorkářů tak stojí za vznikem řady klubů a jednotlivé značky tyto projevy věrnosti samozřejmě podporují.
Nechybí mezi nimi ani Moto Guzzi, které stálo za vznikem společenství fanoušků značky The Clan v roce 2014. Být součástí rodiny „guzzinářů“ přináší řadu výhod a neustále rostoucí komunita má nyní přes padesát tisíc členů roztroušených po celém světě. Deset let této organizace nyní oslavuje nová edice italského retro roadsteru V7 Stone Ten.
Něco navíc
Italové vědí, že jedinečné atraktivní kousky a speciální edice táhnou pozornost. Loni tak Moto Guzzi představilo „závodní“ V7 Stone Corsa s kapotáží kolem předního světla a nyní před námi stojí Stone Ten s atraktivním lakováním. Pravou polovinu horní části nádrže zdobí černobílý šachovnicový pruh inspirovaný logem klanu. Levá část je černá a celé to lemuje červená linka. Na bocích je nádrž vyvedena v lesklé pastelově bílé, která kontrastuje s černou barvou bočních panelů.
Sportovní styl dále podtrhují červeně lakované pružiny tlumičů a červené prošívání na sedle. Červený je také nezaměnitelný orel na bocích nádrže a nápis Moto Guzzi na obou ráfcích. Speciální edici označuje plaketa na středu řídítek.
Ve výbavě nechybí ani zrcátka v koncích řídítek, která dodávají modelu Stone Ten ještě dynamičtější profil. Zajímavé je také černé eloxované víčko palivové nádrže z hliníku, jež se jako u starých strojů musí vyšroubovat. Odlišné je také lakování vidlicového dvouválce. Hlavy válců dostaly grafitový lak a kryty škrticích klapek jsou z černého eloxovaného hliníku.
Styl italským strojům rozhodně není cizí, a tak i tahle Italka nosí líbivé šperky. Hlavně v podobě letícího orla na světlometu nebo na kulatém přístrojovém ukazateli. Monumentální vzhled podtrhují výfuky Arrow, které jsou v nabídce jako originální příslušenství i pro ostatní Moto Guzzi V7. Vypadají skvěle a prý přidají kilowatt na výkonu.
Vlastní charakter
Díky sportovním výfukům tak V7 lehce posílilo. Podélně uložený vzduchem chlazený vidlicový dvouválec 850 má dvouventilovou techniku, rozvody OHV a pod nádrží modelu V7 se objevil před dvěma roky. V provedení Stone Ten má výkon 49 kW při 6700 min-1 a maximum točivého momentu 75 Nm dostupného při 4900 min-1 (běžné verze se musejí spokojit s výkonem 48 kW a silou 73 Nm). Při jízdě vyšší výkon až tak znát není, ale obě roury vydávají překrásný hluboký a brumlavý zvuk. Ten se k retro stroji vyloženě hodí, stejně jako charakteristika motoru. Po nastartování se studený dvouválec rozklepe, ale po chvilce se jeho chod ustálí v pravidelném rytmu. Přesto jsou vibrace putující do rámu a řídítek výrazné, což nám v tomto případě nevadí. Alespoň mezi nohama cítíme, jak srdce guzziny bije. A při přidání plynu se projeví kinetika motoru, který motorku lehce naklápí doprava.
Agregát zvládá široké spektrum otáček. Slušně zabírá už od dvou tisíc a i v tomto tempu po otočení plynu vyrazí se slušnou razancí vpřed. To pravé ořechové ale přichází od čtyř tisíc, kdy se v něm projeví rozvášněná Italka. Točit ho nad 6500 min-1 nemá smysl a vlastně to ani nejde, protože v sedmi tisících zasáhne omezovač – rozbliká se orel na přístrojovém displeji. Lepší je využívat sílu ve středním pásmu a kochat se krajinou. My jsme jezdili s průměrem 5,2 l/100 km, což v případě 21litrové nádrže vystačí na velmi dlouhý výlet.
Škoda jen, že řazení jde hodně ztuha. Jednička zapadne se slyšitelným cvaknutím a často musíme při změně rychlostí používat hrubou sílu. Najít neutrál chce chvilkové zkoušení.
Široký záběr
Za řídítky se cítíme ležérně a chválíme uvolněnou jízdní pozici i jednoduché ovládání. Elektronická výbava V7 totiž obsahuje jen kontrolu trakce, kterou lze zcela vypnout nebo nastavit do dvou úrovní mokro/sucho. Stejným tlačítkem potom lze listovat palubním počítačem. Jízdně se guzzina cítí nejlépe při poklidném cestování a pozorování okolní krajiny i díky vyváženě naladěnému odpružení. Na rozbitých českých okreskách by sice mohl být podvozek komfortnější, ale když se do jízdy položíme, V7 zvládne i razantnější zacházení a pořádnou divočinu. V rychlejším tempu ukáže stabilní jízdní vlastnosti a až nadprůměrnou jistotu v zatáčkách. Jenže limitující pro ni je účinnost brzd. Na 218 kg vážící stroj je jeden přední brzdový kotouč, do nějž se zakusuje čtyřpístková čelist Brembo, málo a jeho výkon není kdovíjak zázračný.
Moto Guzzi V7 je sama o sobě zajímavým a charakterním strojem, který chlapci v Mandellu ještě vyšperkovali atraktivním lakováním a detaily. Ani proto nepřekvapí, že s cenou 255.900 jde o nejdražší V7, kterou můžete mít.
Plusy
- Charakteristika motoru
- Atraktivní design
- Bezúdržbový kardan
- Pohodlná jízdní pozice
Minusy
- Tuhé řazení
- Nižší účinnost brzdy
| Moto Guzzi V7 Stone Ten | |
| Motor | čtyřtaktní vidlicový dvouválec OHV uložený podélně |
| Chlazení | vzduchem |
| Zdvihový objem (cm3) | 853 |
| Vrtání a zdvih (mm) | 84 x 77 |
| Kompresní poměr | 10,5:1 |
| Výkon (kW/min-1) | 49/6700 |
| Točivý moment (Nm/min-1) | 75/4900 |
| Převodovka | manuální, 6° |
| Stálý převod | kloubový hřídel |
| Startování | elektrické |
| Brzda přední | čtyřpístková, jeden kotouč 320 mm |
| Brzda zadní | kotoučová 260 mm |
| Pneumatiky P a Z | 100/90 R18 a 150/70 R17 |
| Výška sedla (mm) | 780 |
| Pohotovostní hmotnost (kg) | 218 |
| Objem nádrže (l) | 21 |
| Spotřeba (l/100 km) | 4,9 |
| Základní cena | 255 900 Kč |
