Mýtné po pěti letech - Dojná a hubená

Několik tisíc podnikatelských subjektů v Česku drsně soupeří o zakázky na silniční transport. Ceny za něj během posledních deseti let stagnovaly,

či dokonce klesaly. Doba hojnosti a přebytků se během tří let změnila v boj o holé přežití. Důvod? Hůře než ekonomická recese dopadl na dopravce

přechod ze známek na mýto.

Například v letech 1995-1997 stálo nákladní vozidlo roční používání téměř 414 km dálnic jen 1000/2000 korun v závislosti na celkové hmotnosti (hranice 12 tun). Poplatek kamionu za roční používání (nájezd 50 000 km) jednoho kilometru dálnice činil 4,83 Kč.

O pět let později, na přelomu tisíciletí, se na tuzemském území nacházely dálnice o celkové délce 499 km, což je více než dvě třetiny současné délky v Česku. V roce 2000 však dopravci za vozidlo nad dvanáct tun zaplatili roční paušál 12 000 korun a mohli jezdit 365 dní v roce, známka pro 3,5 až 12 tun stála 6000 korun. Roční „operativní pronájem“ jednoho kilometru dálnice vyšel kamion na 24,05 koruny.

Za dalších pět roků do roku 2005 přibylo 28 km dálnic, poplatky pro užitková vozidla stouply o šestinu. Velký zvrat nastal od začátku roku 2007, kdy vozidla a soupravy nad dvanáct tun začaly platit mýto. Na celkové délce necelých tisíc kilometrů zpoplatněných úseků dopravci platili sazbu za každý ujetý kilometr. Ve velmi střízlivém nájezdu kamionové soupravy 50 000 km ročně po zpoplatněných silnicích to při nejpříznivější sazbě určené pro vozidla Euro 3 a vyšší znamenalo skok na 210 000 korun ročně. Tehdy však ještě nebyla výjimkou vozidla Euro 2, pro která byla odpovídající roční platba za použití dálnic a rychlostních komunikací v hodnotě 270 000 korun téměř infarktová.

Dopravci zažili obrovský šok, ale značná poptávka po transportu zboží dovolila zvýšenou tvorbu cen za dopravní služby. Z vybrané částky však do státní kasy a potažmo fondu rozvoje dopravní infrastruktury přešel skromný objem, protože stát během čtyřletého období až do roku 2010 splácel náklady na vybudování mýtného systému hodnotě 4,751 mld. Kč.

Již v lednu 1997 vydalo Ředitelství silnic a dálnic zprávu o tom, že za prvních šestnáct dnů mýto „vydělalo“ 200 milionů korun. V dané větě však

chyběl předmět. Přesnější informace by zněla, že mýtný systém od dopravců vybral 200 milionů korun. Splátky státu za vybudování mýtného systému (viz tabulka) a jeho provozování (viz tabulka) vyšly na 10,499 miliard, zbytek činil 13,327 mld. korun. Teprve loňský rok byl očištěn od splátek za výstavbu, ale přesto odhad 2,2 miliardy korun za technický provoz systému v loňském roce z celkově vybraných osmi miliard

tvoří více než čtvrtinu.

Desetiletá smlouva státu s firmou Kapsch na vybudování a provozování mýtného systému po dobu deseti let na částku 22 miliard znamená při nákladech na výstavbu cca 3 mld. korun částku za provozování 19 mld. korun. Tato hodnota je úměrná počtu mýtných bran, palubních OBU jednotek, distribučních míst atd. Společnost Kapsch tedy musí část z předpokládané průměrné roční utržené částky 1,9 mld. korun předat na subdodavatele – telekomunikační sítě atd. Přesto se průměrný roční poplatek za technické provozování systému nejeví jako minoritní částka, protože průměrná roční vybraná částka během prvních let činí 6,4 mld. korun.

V roce 2011 česká státní kasa po zaplacení poplatku za provozování mýta utržila z něj přibližně o dvě miliardy více než předloni. Přesto si vláda před veřejností obhájila své nařízení 354/2011 Sb., čímž navýšila mýtné poplatky většinou o 25 procent. Obrovské peníze proudící do státní kasy se projevily paradoxně také tím, že hlavní dálniční tepna D1 byla u Ostravy postavena na skládce.

Zdá se, že množství skutečného přínosu z mýta nemá velký vliv na rozvoj dopravní infrastruktury, ale ve velké míře jde spíše o záplatování nedostatku státních financí a využití hojně podporované nevole vůči nákladní dopravě. Na ní jsme však všichni závislí co do přístupu k produktům. Také však tím, že zvýšené náklady za transport se musejí pomalu či rychleji odrážet v cenách výrobků, které kupují příznivci i odpůrci nákladní dopravy. Ti první platí za své služby, druzí doplácejí na to, že se nechávají zneužívat.

Pro všechny motoristy je však varující přibližně tisícinásobný nárůst poplatku kamionů za použití dálnice při přechodu ze známek na elektronické mýtné. Je jasné, že v segmentu osobních automobilů tak drastickou změnu nelze politicky provést, ale je vidět, že sneseme až příliš mnoho.