Navštívili jsme muzeum šlapacích autíček v Praze: U Karlova mostu to šlape

Ničit přísně zakázáno, něžně hladit dovoleno. Tak zní první pravidlo nového muzea šlapacích autíček, jež se v červnu otevřelo na dohled Karlova mostu v Cihelné ulici. Projekt Pedal Planet se řadí mezi největší celosvětové sbírky. Na pražské návštěvníky čeká více než 100 unikátních exponátů z celého světa! „Přesný počet neřeknu, protože pořád přibývají, jindy se zase nějaký kus vyřadí. Zrovna včera jich ale bylo sto šest,“ říká náš průvodce Tomáš Novysedlák.

900 součástek s výsadou

Na hosty v tomto šlapacím hájemství čekají dvě oblasti: přízemí a první patro. Dolní část patří historii šlapacích aut, formuli 1, a hlavně nejsložitějšímu exponátu: Auto Union Typ C. „Ten vyrobila automobilka Audi v roce 2007 v limitované sérii 999 kusů v měřítku 1:2,“ vypráví Novysedlák. Téměř dva metry dlouhé „autíčko“ se pyšní sedmistupňovou převodovkou, kotoučovými brzdami a skládá se z více než devíti set součástek. Zde vystavovaný auto union má vyryté pořadové číslo 100 a za sebou minimální nájezd. „Jen pár metrů. Privilegiem svézt se v něm disponuje pouze majitelova dcera,“ pokračuje v komentáři průvodce.

Jak se vyrábí šlapací autíčka: Česká autíčka jezdí po celém světě!

Dominantní ferrari

Samostatným rajonem se zde chlubí svět F1. „Třeba tady,“ ukazuje Novysedlák, „můžete vidět naši nejstarší šlapací formuli – červený monopost Alfa Romeo 158. Věrnou kopii vozu, který získal historicky první titul mistra světa ve formuli 1 v roce 1950 s Giuseppem „Ninem“ Farinou za volantem.“ A věděli jste, že vůbec nejrozšířenější šlapací formulí je ferrari? Teď už ano: doutníkový tvar modelu 500, vítěze šampionátu v letech 1952 a 1953, použilo hned několik výrobců šlapacích autíček.

Svět motorů 33/2021

Zlatá padesátá léta

V přízemí stojí za zmínku rovněž sekce materiálů. Základ tvoří tři: dřevo, kov a plast. „Všimněte si dřevěného kočáru Chariot, jenž vznikl počátkem minulého století. Vidíte ten perfektní původní stav, který je důkazem řemeslné zručnosti výrobců a vysoké kvality použitých materiálů?“ ptá se správce šlapacího bohatství. Vidíme a v duchu prvního pravidla muzea kočár něžně hladíme.

Po Velké válce se o slovo přihlásila sériová výroba a dřevo uvolnilo pozice kovovým karoseriím. „Za zlatou éru jsou považována padesátá léta, což dokládá například tento kovový Renault 4 od francouzské firmy MFA z roku 1956,“ ponořuje se do historických vod Novysedlák a navazuje: „Zlom v evoluci šlapacích aut nastal koncem šedesátých let s razantním nástupem plastů –- umožnil přesnější kopírování vzhledu reálných vozů, nabobtnala produkce a tím pádem klesly ceny a současně vzrostla dostupnost.“

Bugatti Baby II je asi nejlepší hračka, jakou můžete dítěti koupit. Ale ta cena...

Fantomas a podlahy

První patro poté patří rozdělení šlapacích autíček druhé poloviny 20. století podle jednotlivých zemí, vše navíc doplněné o povedenou grafiku, jež v kombinaci s příjemným prostředím dodává pravý zážitek. Podkrovní expozice startuje Itálií. Zvlášť roztomile působí šlapací skútry Vespa, oči potěší také krásný Fiat 2100 od firmy Rosca: ostatně jedno z mála šlapacích aut oblečené do metalizovaného laku. Ze státu pizzy se rázem přesouváme do země galského kohouta. Z dílny firmy Guerineau se před námi zjevuje fešácký bleděmodrý Citroën DS, známý z filmů o Fantomasovi. Kousek vedle pod zmenšeninou Eiffelovy věže zase parkuje Citroën Méhari od šikulů z Toys-Toys, služebák četníků ze Saint-Tropez. Ladně přeskakujeme do Německa, jež bylo typické důrazem na bezpečnost. „Jako jediní vytvářeli šlapací autíčka s podlahou, aby si caparti při šoférování nezranili nohy,“ vypichuje Tomáš Novysedlák.

Svět Škodovek otevírá. Koukněte na speciály, které nemají ani v továrním muzeu značky

Stezka napodobování

V prvním patře muzea Pedal Planet nezapomněli ani na tehdejší východní blok. „V Sovětském svazu bez zábran kopírovali autíčka ze Západu. Skútr Kroška je ruskou interpretací italské vespy, šlapací moskvič představoval kopii italského modelu Giordani Grand Prix, raduga se zase až příliš podobala francouzskému Renaultu 16,“ konstatuje znalý průvodce. Mimochodem autíčka ruské provenience vykazují i další specifika: jsou extrémně těžká, nadto se holedbají pevnou a odolnou konstrukcí. „Pokud tedy italské autíčko vážilo deset až dvanáct kil a šlo snadno ovládat, ruské bylo dvojnásobně tučnější a na manipulaci bylo víc než složité…,“ vysvětluje Novysedlák. A v cuku letu navazuje: „Za sovětskou tradici též platilo, že registrační značky označovaly rok jejich výroby.“

Rozkvět s podporou horníků

Svůj koutek, byť skrovný, si vysloužila i československá produkce. Mezi reprezentanty patří plastová formule a modernější červená Škoda Octavia. Zastoupení si ale vybojovalo moře dalších zemí od Bulharska přes Polsko až po Velkou Británii. „Ke Spojenému království se váže pozoruhodný příběh šlapacích autíček Austin J40. K jejich rozšíření došlo po druhém globálním konfliktu, když Sir Leonard Lord dostal nápad, jak pomoci nezaměstnaným a zdravotně postiženým horníkům v Jižním Walesu: v červenci 1949 vybudoval továrnu. Ta právě chrlila šlapací model J40, konkrétně více než dvaatřicet tisíc kusů, až do uzavření fabriky v roce 1971,“ povídá zaníceně Novysedlák.

Kam až může sbírka autíček přerůst: Navštívili jsme MiniGarage Brno

Nakrmit se vydatně

A to jsme vám dali ochutnat chudý veganský předkrm, co muzeum skýtá. Dále kupříkladu gentlemanskou jeskyni ve stylu Art Deco z třicátých let minulého století, ikonický automobil Praga Baby, šlapací autíčko Aero 30 či kultovní americký motocykl Indian Scout, jenž připlul do expozice z USA. Čili až při návštěvě nakrmíte chuťové buňky pořádným hlavním chodem ve stylu steaků.

Jenže taková sbírka holt něco stojí, a proto není vstup úplně laciný. „Všichni ti, kteří donesou poklici z kola šlapací octavie, která se v devadesátých letech dala sehnat u dealerů Škodovky, mají vstup gratis. Jinak čtyřčlenná rodina za okomentovanou prohlídku zaplatí šest set korun,“ loučí se s námi sympatický průvodce.

Víte, že…

… první šlapací vozidla vznikla koncem 19. století ze dřeva a měla tvar kočárů?