Ohlasy po 10. dakarské etapě: Nahoru a dolů

Smůlu měl naopak Martin Kolomý, který musel opravovat téměř čtyři hodiny.

Loprais se pral, Kolomý montoval

Aleš Loprais neodjel desátou etapu bez problémů, ale jeho posádka se poprala se všemi nástrahami na výbornou a byl z toho nakonec pátý nejrychlejší čas a posun do první desítky. „Začátek byl super, naprosto ideální pro podvozek Tatra. Chtěl jsem to dnes dojet na pódiovém umístění, což se dařilo, ale pak co čert nechtěl, přišel opět problém se servem. Tentokrát nám ale kámen ustřelil hadici a museli jsme dvanáct až patnáct minut spravovat. Nakonec páté místo, takže spokojenost. Jen škoda, že se toho neodejelo více, už s tím budeme něco těžko dělat,“ řekl Aleš Loprais.

Naprosto odlišně vstoupili do desáté etapy Martin Kolomý a bratři Kilianové. Ti museli téměř čtyři hodiny opravovat chlazení motoru a v celkové klasifikaci, kdy už to vypadalo na slušný výsledek mezi nejlepší osmičkou, se propadli na šestnácté místo. „Ze začátku nám to hodně vyhovovalo, ale pak se nám zastavilo auto. Měli jsme problém se zadřeným ložiskem šponováku řemenice. Odstavilo nás to na dlouho, protože jsme museli vyměnit ložiska a stáli jsme skoro čtyři hodiny, než se to zchladilo a dali jsme to dohromady. Pak jsme se snažili dál, trať byla na Tatru ideální a šlo to dobře,“ neskrýval Martin Kolomý v bivaku své zklamání.

„Dojezd jsme pojali už jako testování na příští rok. Pořadatel přitvrdil v navigaci, a i dnes jsem objevil jednu chybu v roadbooku. Podle toho, jak to bylo v jednom údolí vyježděné, se tam asi děly věci. My jsme ale vše zvládli bez problému. Otestovali slušně i auto, protože Martin za to opravdu vzal a rád bych viděl čas z této části,“ řekl navigátor René Kilian. Martin Kolomý dosáhl po opravě ve dvou úsecích nejrychlejší časy a v dalším pokračování etapy se dosahovanými výsledky neustále pohyboval mezi nejlepším i pěti.

Chvíle zklamání prožíval také celý tým Tatra Buggyra Racing, který měl za sebou nonstop dvoudenní cestování s najetými dvou a půl tisíci kilometry. „Pro nás je to hodně smutný, protože na tom celý rok dřeme, a když už si myslíme, že se konečně posouváme dopředu, tak přijde takováto rána. A to je nepříjemný. Na druhou stranu Aleš zabojoval a posouvá se dopředu. Jsou to dvojí pocity,“ uvedl unaveným hlasem šéfkonstruktér David Vršecký.

Sto kilometrů na defektu

Osmé místo obsadila v desáté etapě posádka Big Shock teamu ve složení Martin Macík, František Tomášek a Martin Mrkva v kabině kamionu Liaz.

„Trať byla jak v první, tak i v druhé polovině velmi rozbitá. Neustále jsme jeli přes 100 km/h a auto doslova létalo vzduchem. Na začátku jsme se párkrát ztratili, stejně jako asi dalších dvacet posádek. Bohužel přišel v totálně rozbitém řečišti defekt a kolo bylo nutné vyměnit,“ shrnul Macík své postřehy od volantu. Jím vedená posádka je na 12. místě průběžného pořadí kamionů.

Etapa z Chilecita do San Juanu měřila závratných 751 km, z toho bylo 449 kilometrů závodních. Pořadatelé upozorňovali na obtížnou navigaci a nuance, které mohou stát drahocenné minuty nebo dokonce penalizace. Měřená část byla navíc rozdělena relativně dlouhou neutralizací. Kontrolní body se hledaly špatně všem posádkám.

„Na startu nás pustili mezi auta a ještě jsme relativně brzy dohnali motorky. Což nebyla vůbec jednoduchá situace,“ zmiňuje navigátor František Tomášek. „Všichni totiž hrozně prášili a my kromě navigace museli ještě hlídat, abychom někoho nesrazili.“

Náročná trať způsobila defekt na jedné pneumatice. „Martin jel dál a nakonec ujel ještě asi 100 kilometrů,“ líčí zápal boje palubní mechanik Michal Mrkva. „Neustále jsme dofukovali, ale po sto kilometrech se celá roztrhla, takže přišla na řadu výměna.“ Neplánovaná zastávka stála Big Shock Racing zhruba dvanáct minut ztráty.

Druhá polovina etapy měřila zhruba 180 kilometrů a byla ještě víc rozbitá než ta první. Mechaniky čeká v bivaku zevrubná kontrola Franty (jméno kamionu). „Na podvozek se musíme podívat opravdu důkladně, protože jsem mu dal hrozně zabrat,“ hlásí Macík. „Před námi jsou ještě dvě etapy a budeme stahovat dál. Rozhodně útočíme na pořadí v nejlepší desítce,“ nevzdává se Martin Macík.

Prokop je úplně dobitý

Ve včerejší královské etapě jihoamerického Dakaru se česko-rakouská posádka Martin Prokop a Ilka Minor (Ford Raptor) umístila na vynikajícím devátém místě a v celkovém pořadí kategorie automobilů si polepšila o jednu příčku na místo třinácté. Od nejlepší desítky je nyní dělí pouhých patnáct minut, nicméně letošní Dakar se blíží ke svému konci, když má na programu dnešní 759 kilometrů dlouhou etapu a závěrečný sobotní sprint o délce 39 kilometrů.

O nástrahách čtvrteční náročné etapy hovořil Martin Prokop již v předchozím zpravodajství, a tak nabízíme výtah z jeho dojmů.

„Jsem fyzicky na dně i Shrek (název auta) je slušně dobitej, ale zvládl to na jedničku. Začali jsme hned dramaticky, když jsme v řečišti dojeli Naniho Romu, který nás nechtěl pustit ani po několika signálech a zcela nás ignoroval. Později jsme ve skupině zabloudili do slepého kaňonu, kde bylo nutné se otočit. Když se povedlo najít cestu ven, tak začal další očistec ve formě extrémně rozbité trati. Byl to úplný nesmysl. Museli jsme dlouho hledat jeden průjezdní bod, abychom nedostali další penalizaci.

Auto přežilo neskutečné věci, ale dokáže jet svižně v každém terénu! Mechanici si střihli další noční směnu a my se zkusili trochu vyspat. Děkuju všem za podporu!“

Engel se těší na rampu

K etapě do San Juanu se vrátil také motorkář Milan Engel z týmu MRG Racing. „Bylo to neskutečné. Jelo se pořád při teplotách kolem pětačtyřiceti stupňů a posledních padesát kilometrů už si ani pořádně nepamatuju. V cíli jsem měl mžitky před očima. Netrefil jsem dva průjezdní body, za což schytám asi nějakou penalizaci. Hluboce smekám před výkonem Ondry Klymčiwa, který našel všechny kontroly a ještě byl devátý v etapě. Mám před sebou vidinu cílové rampy a chci na ní dojet za každou cenu,“ poznamenal Milan Engel.