Plošné sledování dostalo u amerického soudu zelenou. V Česku vesele běží už roky
Systém 200 kamer sledujících ulice v americkém Norfolku není porušením čtvrtého dodatku ústavy, rozhodl tamní soud. V Praze takové kamery pracují už skoro 30 let a dnes jich je celkem přes 4500.
Město Norfolk v americké Virginii provozuje soustavu kamer, kterými sleduje dění na silnicích. Celkem zhruba dvě stovky kamer, umístěných na křižovatkách či nájezdech na dálnice, ale také na hlavních vjezdech a výjezdech do města, zvládají číst registrační značky projíždějících vozidel.
Podle toho se dá celkem snadno zjistit, kde a kdy se konkrétní vozidlo pohybovalo. Dva místní občané právě rozpoznávání značek považovali za „nezákonné plošné sledování“ a věc dali k soudu. Situace podle nich porušuje čtvrtý dodatek americké ústavy, který občany chrání před prohlídkami bez soudního příkazu a zabavováním věcí ze strany úřadů či represivních orgánů.
Soudce Mark Davis však rozhodl v neprospěch žalobců s tím, že fotografování registračních značek a uchovávání těchto dat v databázi, v níž jde vyhledávat, nespadá pod definici prohlídky bez soudního příkazu (orig. „warrantless search“).
Jeho argumentace je poměrně blízko slovům společnosti Flock, která kamerový systém dodala. Firma už nějakou dobu tvrdí, že registrační značka je státem vydaná věc určená k identifikaci vozidla a její princip je, aby byla veřejně vidět. Zaznamenávání značek také podle ní není rozdílné od situace, kdy by policista spatřil projíždějící vozidlo na ulici. S tím lze nesouhlasit, protože pohled člověka na registrační značku je něco jiného než systematická tvorba databáze značek, v níž lze vyhledávat.
Toto rozhodnutí ovšem neznamená, že by všechny podobné systémy byly plně legální. Jednotlivě se posuzují nikoliv samotné obrázky aut s čitelnými registračními značkami a záznam ze strojového přečtení té značky, nýbrž zda dlouhodobé sbírání těchto dat ve velkém může být použito k rekonstrukci „celku fyzického pohybu osob“.
V některých případech se soudy přiklonily na stranu žalujících, protože „masové sbírání dat může odhalit intimní vzorce života, i když jsou jednotlivé záznamy provedeny na veřejných místech“, píše web Carscoops, který zprávu přináší.
V Česku už roky
Realita českých silnic je, že jsou – zejména ve velkých městech – nonstop pod dohledem v lepších případech stovek, v Praze však několika tisíců kamer. Ty sledují i stav silnic a hustotu provozu, také např. v tunelech hlídají, zda nedošlo k nehodě či někde nestojí odstavené vozidlo.
Některé z nich jsou však schopné i číst registrační značky. Data se následně uchovávají až půl roku v závislosti na kraji. Podle starších informací slouží toto plošné sledování např. při vyhledávání kradených vozidel. Ve spojení s obličejem řidiče může posloužit také k prokázání, že dotyčná osoba řídila navzdory vyslovenému zákazu.
Systém v řadě českých měst funguje už od konce 90. let; konkrétně v Praze od roku 1997 a dnes je do něj zapojeno více než 4500 kamer. Do tohoto počtu se však zahrnují i kamery ve stanicích metra, které se silničním provozem pochopitelně nesouvisejí. Magistrát dostává ročně stovky žádostí. „Od roku 2019 jsme na území města vybudovali 131 kamer z našich zdrojů na 44 stanovištích,“ uvedl v březnu 2025 mluvčí magistrátu Vít Hofman pro web Echo24.
