Ojetá Škoda 110 R v testu Martina Vaculíka – Touha, jež nás neopouští
Do deprese sedmdesátých let, kdy bylo jasné, že okupační sovětská vojska jen tak neodtáhnou a za železnou oponu se nepodíváme, uvedla Škodovka krásné kupé 110 R. Pro pracující lid jich moc nezbylo, mířila hlavně na export. Vznikla touha, kterou si mnozí uspokojí až dnes. Za milion korun.
Zatímco své občany centrálně plánované hospodářství komunistického Československa před západním zbožím chránilo, tak stále méně konkurenceschopné tuzemské zboží na Západ vyváželo ze všech sil. Zahraniční měnu totiž potřebovalo na nákup věcí, které jsme si sami vyrobit nedokázali (a jichž také s nedostatkem peněz na investice stále přibývalo).
Spíš hezčí než lepší
Od nástupu Škody 1000 MB hledala domácí automobilka tak úspěšný vývozní artikl, jakým býval kabriolet Felicia. Mělo to být i dvoudveřové kupé MBX z let 1966 až 1969, které je dnes bez diskuzí nejdražším veteránem značky Škoda. Automobilce ale tehdy žádný obchodní úspěch nepřineslo. Zákazníky nebylo považováno za výrazně hezčí než sedan a jízdní vlastnosti mělo spíš horší. Celkem vzniklo pouhých 2517 kusů.
Velký facelift modelu 1000 MB, tedy Škoda 100 a 110, přišel v roce 1969. K němu bylo rovnou navrženo o čtyři centimetry nižší kupé s výrazně skloněným čelním sklem. Také nemělo žádné zázračné vlastnosti – držení stopy v zatáčkách limitovaly tuhé výkyvné polonápravy vzadu, bezrámové dveře málokdy dokonale těsnily, takže v zimě byl problém vůz vytopit a rozměrná skla se mlžila (na to zadní byl v roce 1973 doplněn ofuk). V létě se interiér silně zahříval a hluk coby zásadní nevýhoda už výchozích sedanů dovnitř pronikal ještě více. Panty zadní kapoty totiž čněly do vnitřního prostoru zakryty jen černými plastovými výlisky, takže kvílení ventilátoru a zvuk motoru si snadno našly cestu. Motor s vyšší kompresí a dvojicí trubek mezi svody a tlumičem výfuku měl navíc naštvanější zvuk i sám o sobě.
Tento článek je součástí balíčku AUTO+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
