Ojetá Škoda Octavia IV podle Martina Vaculíka: Doba hájení skončila!
Tři roky po uvedení na trh už není namístě omlouvat chyby čtvrté generace Škody Octavia mládím, uspěchaným příchodem ani revoluční elektronikou. Pojďme si bez zbytečných emocí říct vše, co by měl zájemce o tento vůz vědět.
Čtvrtá Škoda Octavia se mechanickým základem neliší od předchozí, třetí generace. Postavena je tedy na mechanickém základu MQB s rozvorem náprav 2667 až 2680 mm, to podle světlé výšky konkrétního kusu. Dílčích novinek je však tolik, že máte pocit zcela jiného auta.
Letí jako šíp
Začněme těmi příjemnými. Obrovská péče byla věnována aerodynamice. Před chladiči se objevily elektricky ovládané žaluzie (zajímavé je, že třeba superb o ně při modernizaci půl roku před uvedením octavie naopak přišel), na podvozku mnoho nových aerodynamických krytů. Svůj plastový „deklík“ mají nyní i přední ramena. Vše dohromady ještě o další kus posunulo již dříve vyhlášenou schopnost octavií krájet vzduch na dlouhých dálničních cestách. Pokud jste se zatím při jízdě z kopce nenaučili vyřazovat, rozhodně to vyzkoušejte. Zejména liftback plachtí takovým způsobem, že i v běžných českých dálničních klesáních překračuje maximální povolenou rychlost. Pokud si koupíte vůz s automatickou převodovkou DSG, bude vyřazovat sám, a to i v případě, že se při jeho objednání zapomnělo na volič jízdních režimů, a chybí tedy mód Eco. V případě motorizací 1.0 TSI (81 kW) a 1.5 TSI (110 kW) je pak s automatickou převodovkou vždy spojen 48voltový mild-hybrid, který při jízdě z kopce i vypne motor. Výsledkem mnoha malých věcí je překvapivě velký pokrok ve spotřebě paliva, kdy taková Octavia 1.5 TSI (110 kW) jezdí za 6,5 l i s úplným řidičským tatarem za volantem. Řidič, který se dívá daleko před sebe, do zatáček nebrzdí a z kopců plachtí, sníží apetit této benzinové verze i pod pět litrů – zejména jestliže najde společnou řeč s kontroverzním, dvouválcovým režimem. Motor se v něm chvěje, ale zavřením dvou prostředních válců a výraznějším otevřením škrticí klapky se opravdu hodně zlepšuje účinnost při nízkém zatížení, odvěký problém zážehových agregátů.
Naftu spíš vyrábějí
Naprosto neskutečné pak jsou po stránce spotřeby zásadně zmodernizované diesely 2.0 TDI (85 či 110 kW) z řady EA 288 Evo. Dvojité vstřikování močoviny do výfuku jim umožňuje nebrat při spalování zřetel na oxidy dusíku a pracovat s účinností legendárního prvního TDI. Máme hned několik čtenářů, kteří Octavií IV 2.0 TDI jezdí trvale za čtyři litry na sto kilometrů, přičemž na dálnici se k tomu není třeba plazit stovkou, ale lze svištět i kolem 120 km/h. Auto s lepším poměrem rychlosti a spotřeby paliva na trhu ještě nebylo.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.