Ojetá Škoda Rapid podle Martina Vaculíka: Nakonec to dopadlo zcela jinak!
Když se rapid v roce 2012 představil, vypadal jako ošizené auto, v němž lze těžko vidět trvalou hodnotu. V průběhu výroby však na sobě velmi zapracoval a svět kolem se pokazil tak, že na něj budeme ještě s láskou vzpomínat.
V letech 2004 až 2012 nabízela Škoda vždy dvě octavie. Novou, dražší, a starou, levnější. Už po roce 2010, kdy tou starou byla druhá generace před modernizací, však technicky šlo o auto, které je třeba prodávat levněji, při jeho výrobě se však moc neušetří. Že od nástupu „trojkové“ octavie po roce 2012, která zjednodušila mechanický základ (slabší verze nově vystačily s vlečenou nápravou, zatímco u dvojky byl vždy víceprvek) by to mohlo být se vzájemným poměrem výrobních nákladů i opačně, bylo škodovákům jasné dlouho dopředu.
Místo starší octavie rapid
Padlo tak rozhodnutí připravit celý nový ekonomický model mezi fabií a octavií – nákladově blízký té první, prostorností té druhé. Půl roku před příchodem platformy MQB, která už širokou variabilitu rozvorů umožnila oficiálně, tak naposledy přišla ke slovu škodovácká kreativita na starých rigidních platformách. Přední náprava a hnací řetězec jsou z PQ26 čili fabia. Zadní ze staré PQ34 čili octavia první generace. Z ní rapid podělil mimochodem luxusní nádrž o udávaném objemu 55 l, do které se však v praxi s trochou trpělivosti snadno vleze i 60 litrů. A jelikož vůz je lehký a aerodynamický, umějí na to diesely najet 1200 km, pozdější benzinové motory 1000 km.
Tento článek je součástí balíčku AUTO+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
