Ojetý Seat Arona: Španěl bez kudrlinek
Seat Arona je služebně nejstarším a zároveň nejmenším z „koncernových“ crossoverů na platformě MQB-A0. Proti Škodě Kamiq či Volkswagenu T-Cross se více zaměřuje na řidiče a méně na zbytek posádky, s trochou shovívavosti ale zvládne i roli hlavního auta v rodině. Jaké jsou s ním zkušenosti a která verze slibují nejnižší servisní náklady?
Model přišel na trh na podzim 2017 a rovnou se zařadil mezi nejžádanější seaty. Vzhledově připomíná zmenšeninu ateky, technicky jde ale o sourozence ibizy páté generace, která přišla o pár měsíců dříve. Oba vozy využívají základní, kratší variantu „malotřídní“ koncernové platformy MQB-A0 s rozvorem náprav 2,56 metru, tedy stejnou jako dnešní Škoda Fabia IV, Audi A1 či trojice Volkswagenů T-Cross, Taigo a Polo VI.
Naopak s aronou často srovnávaná Škoda Kamiq využívá delší variantu platformy s rozvorem 2,65 metru, takže má výhodu prostornější kabiny. A také 50 l nádrže, s kterou může atakovat dojezd až 1000 km. Seat má jen 40litrovou.
Čtyřsetlitrový základní objem kufru je u arony i kamiqu srovnatelný, otylý VW T-Cross se chlubí až 455 l jen díky triku s posuvnou zadní lavicí.
Pro pořádek připomeňme, že stejně jako většina aut v tomto segmentu je arona výhradně předokolkou. Díky nadprůměrné světlé výšce podvozku 19 cm a kratičkým převisům karoserie ale polní cestu zvládne s prstem v nose a ve městě strčí příď nad jakýkoliv obrubník. Na výlety do hor je už důležitější kvalitní obutí, protože při lehoučké přídi – nejčastější motorizací je tříválec 1.0 TSI – není trakce bůhvíjak zázračná. Na to je potřeba myslet i při případné jízdě s přívěsným vozíkem, tažné zařízení (na maximálně 1200 kg u nejzdatnějších verzí 1.5 TSI a 1.6 TDI s manuálem) se ale u takto malého vozu vyskytuje zřídka.
Střízlivě jednoduchá
Arona nevybočuje z obvyklé role přisouzené seatům vnitrokoncernovou režií. Za sportovnějším výrazem se skrývá jednodušeji pojatý, ale řidičsky přitažlivý vůz bez „extrovností“. Za plné světlomety LED se před faceliftem ještě připlácelo, v interiéru čekají převážně tvrdé plasty, kapku umělohmotně působící potahové látky (čest výjimkám) a jen základní variabilita zadních sedadel. Vnitřní lampička je jen vpředu, na stropních madlech nenajdete jediný háček na kabát ani montérky. Kvalita zpracování je ale solidní, na pazvuky si majitelé nestěžují. Kvalita lakování odpovídá škodovce i volkswagenům, takže pomerančový efekt je už z metru viditelný i na příplatkových metalízách, které jinak tradičně vykazují lepší odolnost než obyčejné uni laky. Sem tam odstává ozdobný pásek na sloupku C, dvanáctileté záruce proti korozi karoserie by ale šlo věřit – dutiny jsou dobře ošetřené a dveřní těsnění je pěkně měkké, takže neprošoupává lak.
Tento článek je součástí balíčku AUTO+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
