TEST Opel Corsa OPC Nürburgring Edition: První jízdní dojmy

Marně si vzpomínám, kdy jsem naposledy proháněl auto na brněnském okruhu, takže když přišla pozvánka k podobné kratochvíli od Opelu, nedala se odmítnout. Tím spíš, že se mělo jezdit s nejlepším sporťákem, jaký dneska automobilka z Rüsselsheimu má - Corsou OPC ze speciální edice Nürburgring Edition.

Tovární tuning

Opel se po zkušenostech, získaných na slavné Severní smyčce Nürburgringu, rozhodl zvýšit téhle Corse výkon ze 141 na 154 kW při 5750 otáčkách a točivý moment narostl z 230 Nm (266 při oveboostu) na 250 Nm (280 Nm při oveboostu). Nárůstu bylo dosaženo úpravou turba a výfuku, pochopitelně za asistence upravené elektroniky a auto také požaduje 98oktanový benzin. Zrychlení z nuly na 100 km/h zvládne za 6,5 s, dosáhne nejvyšší rychlosti 230 km/h a poznáte ji podle dvou koncovek výfuku, předního lízátka a nových kovaných kol.

Ještě důležitější ale je, že se na přední nápravě objevuje mechanický diferenciál se zvýšenou svorností a ópécéčko dostává sportovní podvozek Bilstein, jenž snižuje světlost vpředu o 20 mm a vzadu o 15 mm a komplet završuje posílená brzdová soustava Brembo. Je o třetinu lehčí než standard a má o 10 % větší brzdnou plochu. A nové nastavení dostalo též ABS, kontrola trakce a systém jízdní stability.

Elektroniku ale v plánu zkoušet nemám. Jako zázrakem už od rána neprší a poměrně silný vítr naší poslední skupině okruh dokonale vysušil, takže hned poté, co usednu do perfektně tvarovaných recar, vypínám stabilizaci. Systém jízd představuje obvyklý standard podobných akcí – tempo udává instruktor v prvním autě a ve vláčku za ním jede skupinka pisálků. V našem případě jich je pět, což znamená pět ostrých (nebo přinejhorším svižných) kol a jedno až dvě zaváděcí.

Zahříváme

A to není vůbec špatné, když odpadá nutnost učit se trať. Navíc bude docházet na cílovce ke střídání aut na špici a je tu tedy i možnost v jednom kole pěkně přitlačit na safety car. Pokud se tedy nechá. Ale vzhledem k tomu, že nás stejný člověk, tedy závodník a trenér OPC školy Felix Schmitt, vodil i na Hungaroringu při prezentaci Insignie OPC, vůbec o tom nepochybuji.

Záměrně jsem zvolil auto ve druhé polovině vláčku, to už bude safety car v ráži, nejdříve ale budu muset absolvovat několik kol na pohodu, ne každý novinář má totiž závodnické choutky, což je ovšem naprosto v pořádku. Alespoň bude dost času důkladně si „OPiCi“ osahat.

Stojím na pitlane a lehkým ťukáním do plynového pedálu zjišťuji, že bohužel nereaguje rychleji, než u standardního OPC a také kulisa šestistupňového manuálu je stále stejná, což znamená, že v souvislosti s ní není nutné plýtvat výrazem sportovní - má dlouhé dráhy, vůle v kulise a gumové dorazy.

Ale to už se nám vláček se nám pomalinku rozjí... jak pomalinku? Než jsem si stačil natáhnout rukavice, na které jsem nějak při osahávání auta zapomněl, corsa přede mnou už je ve třetině první zatáčky. Ale pohoda, tady stejně není ohledně stopy co řešit. Jak polykáme další desítky a stovky metrů, ujišťuji se, že jsem ještě brněnskou stopu nezapomněl, i když jsem byl zase po klesání do čtvrté zatáčky moc rychlý a následně jsem ji vzal hodně zeširoka. Příjezd před přírodní tribunu C mi ostatně také moc nevychází, nicméně i Felix tam jel během pěti kol nejméně čtyřmi různými stopami.

Více síly, zatáčivý podvozek

Takže teď mám dost času věnovat se autu. Bylo by určitě zajímavé ho projet po normální okresce, abych zjistil, jak dobře je na tom s tlumením rázů. Ty zvládá sériové OPC bravurně a moc se při tom nenaklání, Nürburgring Edition by měl být tvrdší, ale v okruhových zatáčkách se ale dokáže docela dost „vyvěsit“, rozdíl tedy patrně nebude velký.

Čeho si ale není možné nevšimnout, je zlepšení dynamiky auta. Zátah ve středním pásmu otáček je mnohem intenzivnější a turbo má také čilejší reakce na sešlápnutí plynu, ospalost standardní verze je ta tam a malý ho-hatch vyráží vpřed s nesrovnatelně větší chutí. V blízkosti omezovače ve vysokých otáčkách ale už nelze poznat rozdíl bez možnosti bezprostředního srovnání.

Trošku nesnadné je vynášet nějaké soudy ohledně brzd, které už si během dopoledne užily dobře pětadvacet okruhů, možná více. Takže možná jsou Bremba ostrá a kousavá, ale v okamžiku, kdy jsem dostal auto do ruky já, se chovalo jako běžné OPC - pedál byl trošku houbovitý a soustava měla pozvolný nástup, nicméně proti její schopnosti auto zpomalit nelze říci ani popel - byla stejná v posledním, jako v prvním kole. Dá se tedy předpokládat, že se takto chovala i na začátku, takže si rozhodně zaslouží pochvalu za odolnost.

Okruh není okreska a dodnes si vybavuji své rozčarování z Focusu ST, jenž poskytne skvělé zážitky na okresce, ale v Brně se hodně trápil, proto jsem byl zvědavý, jak na silničkách neskutečně mrštná a současně stabilní corsa na Masarykáči uspěje. Nezklamala...

Ačkoli v těchto extrémních podmínkách už neutajila, která z náprav je ta poháněná, míra nedotáčivosti byla stále velmi malá, což potvrzovaly i pneumatiky, které pískaly opravdu jen sporadicky. Podvozek příkladně drží stopu a není nutné provádět žádné korekce volantem. Chtělo by to sice asi přímé porovnání, ale měl jsem dojem, že se corse zklidnila zadní náprava, což trochu ubírá autu na hravosti a znesnadňuje zmírnění nedotáčivosti polevením tlaku na plyn.

Na druhou stranu se ale postará o větší jistotu podvozku i řidiče, zejména v krizových situacích nebo při překlápění ze zatáčky do zatáčky. A co si budeme povídat - když už na okruhu musíte v zatáčce ubírat plyn a krotit nedotáčivost (a nejste zrovna uprostřed závodní vřavy), už jste prostě najeli do zatáčky špatně, tedy moc rychle.

S předokolkou jedině na LSD :- )

Vůbec nejlepší na Corse OPC Nürburgring Edition je ale její mechanický samosvor. Ten má opravdu velkou svornost a když k tomu připočítáte fakt, že jej opravdu má co svírat (280 Nm), je zdrojem opravdového řidičského zážitku. Už dost vousatá hláška říká, že jakmile jednou zkusíte předokolku se samosvorem, už nikdy nebudete chtít auto bez něj a OPC vám tenhle fakt oživí v opravdu zářivých barvách.

Prostě před apexem zadupnu pedál plynu do podlahy a aniž bych musel pohnout volantem, auto se začne stáčet k vnitřnímu okraji, s nadšením mě vytáhne ze zatáčky a s chutí vypálí na následující rovinku. Tu trochu nedotáčivosti tedy má corsa pouze v nájezdu do zatáčky a jakmile je auto pod plynem, vzniká dojem, že jsou poháněna zadní kola.

Navíc Nürburgring Edition nepřišla o přesnost řízení standardního OPC a malý německý hot-hatch se tak znamenitě ovládá. Rychle a precizně reaguje na sebemenší pohyb volantem, takže nemám trauma z toho, že *mechanická* zpětná vazby v poměrně lehlém řízení chybí.

Přede mnou někdo právě vypochodoval do kačírku (věřte nebo ne, ale kamínky se v kolech udržely ještě dva ostré okruhy a za tu doby perfektně zvládly opískovat lak na vnitřku disků), takže příští kolo je jen moje a Felixovo, teď se ukáže výhoda domácího prostředí, muhehe. Jen s menšími obavami hledím na palivoměr, jenž v minulém kole pouze svítil a teď už provokativně bliká. Jestli mi na trati dojde v ostrém kole benzin, budu fakt ...smutný.

Závod!

Věším se mu na zadek hned za cílovkou, aby bylo jasné, že v tomhle kole brzdy nevychladnou. Pochopil… V první zatáčce jde na vnitřek trošku dřív, zatímco já trefuji apex lépe a na rovince před prvním esíčkem je mezi námi rozestup tak nanejvýš metr a půl. Tentokrát si už nenechává při brzdění „fóra“, ale trošku jsem „vyměknul“ já a ze série zatáček si tak odváží asi metrový náskok.

Brzdění z kopečka před další zatáčkou jsme oba zvládli na jedničku, stejně tak průjezd zatáčkou, v té další se ale zadíval do zrcátka déle, než bylo vhodně a vzal ji pěkně zeširoka, takže jsem mu zase dýchal za zadní okno. To mě trošku přemotivovalo a moje „krizová“ zatáčka zase nevyšla úplně ideálně a mezera mezi námi se zase o kus zvětšila.

V další esíčku jsem ovšem zazářil a opět to bylo nárazník na nárazník, stejně tak na následné rovince. Jenže poslední zatáčku před stoupáním netrefuji úplně ideálně a Felix mi ve stoupání ujel dobře o tři délky. Je to prostě machr. Rychlým pohledem do zrcátka zjišťuji, že další auto za námi je o rovinku pozadu. V dalším esíčku jsem něco ukrojil, zatímco v rádiu probíhá komunikace na téma hladových očí. Jsem v klidu, moje auto na mě potměšile mrká už jedno kolo a tohle do cíle určitě dám.

Poslední esíčko před cílovkou už zpomalujeme, aby nás zbytek pole dojel. Jedu na jeho úroveň a dávám palcem najevo, že to bylo super. Je stejného názoru. Ba co víc, moje na páry jedoucí Corsa OPC zvládla ještě jedno kolo ve výrazně klidnějším tempu, aniž by škytla někde za obrubníkem. Byl to sice trošku risk, ale vzdejte se dobrovolně jednoho kola v Brně za volantem tak povedeného auta.

Skvělé, skvělé, skvělé. Corsu OPC jsem měl rád, ještě když to byla jankovitá tvrdá koza. Jakmile ji v rámci faceliftu v Rüsselsheimu zkulturnili, líbila se mi ještě víc a když prohlásím, že OPC Nürburgring Edition je možná nejlepší malý hot-hatch současnosti, mohl bych tak vyvolat zajímavou diskuzi, ale určitě ne významné ťukání na čelo. Je skoro škoda, že se jich vyrobí jen 500.