Placené parkování a zóny: Bude hůř a zaplatíme víc!

Odstavit auto kdekoliv, vyřídit si potřebné, třeba návštěvu úřadu, lékaře nebo příbuzných, a znovu vyrazit zpět bez toho, že by se za vůz muselo platit? To už dnes zní jako bajka. Města v Česku vycítila v rostoucí individuální mobilitě další zdroj peněz. A světe div se – rozšiřování zón, i když něco stojí, dál pokračuje. Zůstane to tak nadále, prý není jiné cesty.

Velké peníze Praha, která je pro ostatní města u nás v oblasti placeného odstavení vozidel příkladem a vzorem, loni vybrala na parkovném přes 750 milionů korun. Nejvíce se vybírá v parkovacích automatech, kde to bylo 349,5 milionu, a dále z prodejů parkovacích oprávnění - 273,2 milionu korun. Náklady na provoz zón, mezi něž se počítá výdej parkovacích oprávnění nebo náklady na správu zón, a daně odvedené z výběru peněz dosáhly zhruba 307 milionů korun. Jenže zbývajících více než 440 milionů zůstalo magistrátu a jednotlivým radnicím.

Vybraných tři čtvrtě miliardy je zhruba o sto milionů vyšší suma než v roce 2018. Zón totiž v Praze stále přibývá, rozrostly se naposledy v částech 6 či 10. A končit to jen tak nebude. Například Praha 5 už hlásí, že další zóny se na jejím území objeví už příští rok v lednu.

Jak se kontrolují modré zóny: Bezchybnost není stoprocentní!

Bujení zón placeného stání nijak neztrácí na tempu, přestože s tím místní nesouhlasí, zejména v městských částech dále od centra. Vypsání petic jako například na Praze 8 před dvěma lety se tamní úředníci vysmáli a zóny stejně zavedli (psali jsme v SM 50/2018).

Někdo by mohl říct, máš auto, tak si musíš najít parkování, když nemáš garáž – vždyť třeba v nizozemských městech se parkovací místa kupují a čeká se na ně třeba dva roky. Ale výnosy tam jdou znovu do dopravy a zlepšení parkování.

Tak se snaží chovat i magistrát Prahy, který svoji půlku z vybraného parkovného směřuje zpět do dopravy. Ale ta druhá jde městským částem a je na nich, jak to použijí. „Vybrané prostředky hned převádíme do správy a údržby komunikací. Část z nich míří i do oprav nebo se z nich hradí náklady spojené s provozem zón,“ dušuje se náměstek primátora pro dopravu Adam Scheinherr. A k tomu, aby stejně jako magistrát vracely prostředky do dopravní infrastruktury, vyzývá i jednotlivé městské části. Ale tím to končí. „Můžeme je pouze požádat, nemůžeme jim to přikázat,“ uzavírá Scheinherr.

Svět motorů 48/2020

A něco pro motoristy?

Jednotlivé městské části ale mají finance z parkovného jako neurčený příjem rozpočtu, a tedy zdroj peněz na všechno možné. Je to pro řidiče o to bolestnější zejména v městských částech, kde proti rozšiřování zón místní protestovali. Zpět do dopravy na zlepšení zejména podmínek pro řidiče jde totiž jen menší část vybraných prostředků, a to ještě jen někdy.

„Peníze půjdou například na financování chodu úřadu, škol a školek, či investic do bytového hospodářství,“ říká místostarosta Prahy 3 Ondřej Rut. Jinde jde do dopravy alespoň něco, i když ne všechno ve prospěch motoristů. „Na Praze 5 z nich pravidelně opravujeme chodníky,“ říká mluvčí této městské části Tomáš Kopečný. Na projekty spolupracující s magistrátem zase odkazuje Praha 6 a 7, například přípravu staveb parkovacích domů, parkovišť typu P + R či projekty na rekonstrukce velkých křižovatek – městská část hradí projektovou dokumentaci a přípravu, samotné práce pak má financovat metropole. Takže čistě něco pro motoristy se rýsuje alespoň v budoucnu.

Praha zvažuje zdražení parkování v modrých zónách. Chce donutit dojíždějící parkovat jinde

Někde dokonce byly náklady na parkovací programy vyšší než výnosy – červená čísla hlásí například Praha 9, 13 či 22. Praha 9 má příjmy pouze z prodeje parkovacích karet, ale z parkomatů a virtuálních hodin už ne. Praha 13, 16 a 22 zase nevydává parkovací karty.

Na Praze 13, kde na placeném parkování dokonce prodělávají, doutná jiskřička rozumu. „Zóny placeného stání u nás nejsou prioritně zaměřené na výnos z jejich zavedení, ale mají lidem mířícím na Úřad Prahy 13 a pacientům směřujícím do polikliniky umožnit krátkodobě zdarma zaparkovat,“ říká mluvčí tamního úřadu Lucie Steinerová. Kéž by se tímto názorem řídily nejen další pražské čtvrti, ale i další města.

Čtyři otázky pro Petra Horského, předsedu Parkovací asociace

Mají motoristé nějaká parkovací práva?

Ústava nezaručuje občanům nárok na parkování před domem, jak se mnoho lidí domnívá. Říká ale, že pokud město potřebuje něco omezovat, musí to být výhradně skrze zákonné nástroje. Těmi jsou i placené parkování a „modré zóny“ - města jimi limitují zejména dlouhodobé parkování zaměstnanců v atraktivních lokalitách a naopak zajišťují parkování občanům s trvalým pobytem.

Jsou zóny proti automatům levnější?

Provoz parkovacích zón také není zdarma. Záleží na výnosech. Parkovací hodiny jsou vhodným nástrojem jen v místech koncentrovaného návštěvnického parkování. U nás je plně zastupují parkovací automaty. Vysouvací pilíře sice jsou vhodným prvkem pro konkrétní ulice v pěších zónách, ale už ne pro regulaci uličního parkování. Jejich plošné užití je navíc ekonomicky i technicky supernáročné. Provozovat parkovací dům bez regulace uličního parkování v okolí zase znamená, že tam bude málo aut – proč odstavovat vůz do garáže za peníze, když na ulici hned vedle je parkování zdarma?

Jak odstranit auta, která překážejí? Startuje akce Vrak

Mají zóny odradit od vjezdu?

Placené parkování do určité míry opravdu omezuje vjezd do města. Kapacita aglomerace není nekonečná. V každé části najdeme však i spoustu parkovacích míst mimo místní komunikace – dvory, garáže či parkovací domy. Jen na území Prahy 1 je 3760 takových míst v parkovacích domech a dalších 8600 přímo na ulici.

Proč jsou zóny v místech, kde není regulace potřeba?

Někdy zaznívají připomínky, že zóny jsou moc veliké a mimo místa největšího zatížení. Zkušenosti ale ukazují, že jistou docházkovou vzdálenost jsou lidé ochotni akceptovat, když parkují za hranicemi regulované oblasti. Tak se problém posouvá dál od středu města. Proto je při zřizování zón nutné hledat logické hranice jako řeka, železnice či park, aby k dalšímu posunu vozů za regulovanou oblast již nedocházelo.

Nevyslyšeno

Povídání, že městům nejde o peníze, příliš neobstojí. V době čínské chřipky byla na jaře platnost parkovacích zón pozastavena a parkování bylo volné. S podzimním nástupem druhého kola by se dala očekávat stejná reakce, ovšem ani magistrát, ani městské části se k tomuto kroku neodhodlaly. Prý vláda nevyhlásila úplné, ale jen částečné uzavření ekonomiky. Nevyslyšen tak zůstal hlas řidičů, kterých se zastal i ministr zahraničí Tomáš Petříček. Ten na pozastavení platnosti placeného parkování ve městě apeloval na začátku listopadu, ale bezvýsledně.

Rok s nenáviděnými zónami: Jak funguje modrý stroj na peníze

Z historie parkování

Prapůvod „regulace parkování“ sahá do 18. století, kdy císařovna Marie Terezie vydala dekret nařizující povinné noční ustájení koní a povozů mimo veřejný prostor. V novodobé historii se pak první placené parkování objevilo ve 30. letech 20. století v USA. Ovšem masivní urbanizace a nadšení pro automobilismus přinesly výstavbu extrémně rozsáhlých dálničních sítí, a to i v centrech měst. Dnes tam není ani přes naprosto běžné placení parkovného často kde vůz odstavit. Velká města třeba v Japonsku neumožní registraci auta, pokud majitel vozu neprokáže, že má kde parkovat. Velká evropská města jsou z tohoto světového pohledu se svojí regulací parkování někde uprostřed. U nás byla první Praha, kde první regulace parkování začala v 80. letech 20. století fungovat v Praze 1. Takzvané modré zóny byly poprvé zavedeny v roce 1996 v části Prahy 1. Následně byly postupně rozšířeny do dalších částí metropole. Letos je zavedla na části území poprvé také Praha 10.

Slepé uličky

Evropská řešení, která se stala inspirací pro Prahu a další česká města, se ale nevyhnula přešlapům. Například region Brusel se skládá z několika menších měst a každé z nich si řeší svoji politiku parkování zvlášť – každá parkovací oblast v Bruselu (regionu) tak má jiné dopravní značení, jiné značení na zemi, jiné parkovací automaty, jiné ceny a jiná pravidla.

V některých městech v Nizozemsku či Dánsku zase musíte pokutu za špatné parkování najít za stěračem. Za moderními monitorovacími vozidly tak musí jet někdo na skútru a přestupcům dávat za stěrač pokutu. Kocourkov tak není vždy jen u nás.

Elektromobily, hybridy a parkovací zóny: Kdy můžete zaparkovat na modré?

Kolik kde zaplatíte za parkování? Za šedesát, ale i zadarmo

Parkování v centrech měst stojí vždycky nejvíc. Pokud tam taky sídlí úřady, kam byste rádi dojeli autem, připravte se na dlouhé hledání místa a nejednotné způsoby placení.

Úřady často leží v místech, kam se autem obtížně dostává. Jako zákon schválnosti to platí zrovna pro odbory, kam chodí motoristé přepisovat vozidla, prodlužovat profesní průkazy nebo měnit řidičáky. Podívali jsme se na to, kolik stojí pohodlí, když občan nechce ztrácet čas chůzí ze vzdálenějších parkovišť.

Prověřili jsme parkoviště před magistráty třinácti krajských měst (Praha i pro Středočeský kraj) a zajímali se o možnosti nejjednoduššího odstavení auta. Každý přece občas musí něco zařídit na úřadě. Pro sjednocení jsme se zaměřili vždy na hlavní budovu, byť má magistrát odbory rozeseté na víc místech.

Jak obce ničí řidiče: Když se dočasné dopravní omezení změní na trvalé

V Praze s návodem

Pražáci dobře vědí, že do centra města nemá smysl zajíždět jinak než tramvají nebo metrem. Z krátkého průzkumu v redakci vychází, že systém čtyřbarevných parkovacích zón (modrá rezidentní/smíšená fialová/návštěvnická oranžová/dlouhodobá zelená) dostatečně nechápou ani motoristé, kteří se po městě pohybují na čtyřech kolech. Prostě najdou místo a zaplatí podle požadavku. Jenže částky se liší na základě zóny pro dny a hodiny. Podstatné je, že i v modrých rezidentních zónách už dnes může parkovat kdokoliv po uhrazení příslušného poplatku. A platí to i pro centrum města. Jenom je potřeba vybavit se větším obnosem – přímo u magistrátu na Mariánském náměstí uhradíte 60 Kč za hodinu, a to musíte mít pořádné štěstí, abyste vůbec nějaké místo našli!

Také Brno zavedlo nedávno vlastní systém a v uživatelské přívětivosti si nezadá s Prahou. Při návštěvě magistrátu sice můžete využít možnosti parkovat na ulici prvních 60 minut zdarma, ale musíte vybrat správnou zónu. Skvěle to vystihla jedna motoristka na facebooku skupiny Brno autem: „Jedna ulice tak, druhá jinak. Jedna se platí přes den, druhá v noci, třetí pořád. Jedna je drahá, druhá levná. A modré zóny jsou u všech, možná s nějakou cedulkou, která se ale během jízdy nedá číst.“

Víte, co znamenají parkovací značky? Kdy můžete dostat pokutu? A jak je to s modrými zónami?

Motoristům vstříc

Jako motoristický balzám působí situace před magistrátem v Hradci Králové. Přímo před vstupem do budovy zaplatíte jen pět korun za čtvrthodinu! A za rohem leží další obrovské parkoviště, které zeje v těchto dnech kvůli koronavirové situaci prázdnotou. Ovšem dlužno podotknout, že tam magistrát neleží v historickém centru…

Závidět mohou obyvatelé sousedních Pardubic (ale neříkejte to v „Koněpůlkách“ nahlas kvůli vzájemné řevnivosti s „Mechováky“), kde leží magistrát na radnici v centru a za parkování zaplatí 50 Kč, a to dokonce včetně soboty a neděle, vždy od 7 do 20 hodin. Aspoň ale Pardubičtí mohou k úřadu přijet, což neplatí třeba v Ústí nad Labem, kam to neznalým ani nedoporučujeme. Sice za první hodinu zaplatí jen dvacetikorunu, ale další už je za padesát. Ne nadarmo všichni nechávají auta v blízkém obchodním domě Forum a dojdou pěšky. Mimochodem fi lozofi i první zvýhodněné hodiny razí i Liberec, kde druhá a další hodina stojí 40 Kč místo třiceti za tu první.

Má na starosti pražskou dopravu: Jak to bude s barrandovským mostem?

V Ostravě se dá parkovat přímo před magistrátem 90 minut zdarma, stačí nastavit kotouč. Mimochodem od Nového roku se chystá velká změna – doteď bylo zvykem na delší čas odstavit auto za řekou Ostravicí v ulici Zámostní nebo Sazečské a dojít do centra během deseti minut pěšky. Jenže místní neměli kde parkovat. Takže i tam vznikne zóna pro abonenty jako blíž k centru. Město už mimochodem připravuje chytrý systém parkování, který bude sledovat aktuální vytížení a radit, kde zaparkovat. Podobný systém se postupně šíří do řady dalších měst.

Parkování v zahraničí: Před cestou se informujte!

Pokuty za nesprávné parkování jsou v zahraničí obvykle o dost vyšší než v Česku. Proto se před cestou vybavte informacemi! Dobrý přehled dávají oficiální městské weby, překvapivě často i v češtině. Něco najdete i na evropské stránce car-parking.eu, ale informace nejsou tak aktuální.

Rakousko: Ve Vídni se v pracovním týdnu vůbec nevyplatí zajíždět blíž centru, protože se smí parkovat stejně nejvíc dvě hodiny. Každý tak nechává auto raději v parkovacích domech Park&Ride na okrajích. Za celý den zaplatíte v přepočtu stovku. Ovšem o víkendu a svátcích se v rakouské metropoli nemusíte držet zpátky, protože je odstavení auta zdarma.

Slovensko: Bratislavané mají parkovací zóny, za které lze dokonce platit jednoduše prostřednictvím SMS na číslo 2200. Ale jen v době od 8 do 18 hod, jinak jsou zdarma.

Polsko: Podobně jako v Bratislavě to chodí i v polské metropoli Varšavě (pondělí-pátek od 8 do 18 hod za v přepočtu 15 Kč na hodinu).

Německo: V Berlíně by do přeplněného centra jel jen naprostý masochista – podle lokace je odlišně zpoplatněné částkami v přepočtu až 80 Kč/hod. Zadarmo se dá kupodivu stát nejen na daleké periferii, ale i v relativním centru města a informace lze najít i jednoduše před cestou na Google Maps včetně rozkreslení zón. Naším tipem jsou parkoviště P + R blízko S-Bahn a U-Bahn, které vycházejí třeba jen na desetikoruny za celý den.

Proč odtáhnou jenom někoho? Lísteček, nebo odtah?

V Dánsku zdarma, ale hlídejte si čas

Parkování v městských centrech je vždy regulované, ale ne vždy placené. Třeba i na parkovišti u malého supermarketu typu lidlu někde na vesnici je vždy potřeba nastavit parkovací hodiny. Obvykle je stání zdarma na dvě hodiny. Ale běda, když zapomenete. Parkoviště kontroluje soukromá firma a hned vytiskne účtenku na 795 DKK – asi 3000 Kč. Jednou už jsem platil. Když jsem se po asi 10 minutách v jysku vracel k autu a za stěračem viděl oranžový lísteček, myslel jsem, že mě trefí šlak. Pán, co mi jej vytiskl, stál o kus vedle a nebyla s ním nejmenší diskuse. Jak vůz jednou vyfotil a zadal do systému, už s tím nic neudělá. I proto zde lidé běžně mají na autech samočinné parkovací hodiny, které poznají, že vůz zastavil, a samy se nastaví. Ve větších městech jsou standardem „modré“ zóny pro místní – modrá čára se tu ale nepoužívá. V Kodani je to podobné jako při parkování v Praze – pokud zastavíte na místech pro rezidenty, je cena podstatně vyšší než na návštěvnických. Některá jsou třeba na 15 minut zdarma.

V nitru metropole vyjde hodinová odstávka v přepočtu asi na 100 Kč, neplatí se ale večer a v neděli. Na běžných parkovištích je největším rozdílem, že se obvykle neplatí předem, ale až po odjezdu. Po příjezdu na parkoviště se do automatu zadá registrační značka a vloží platební karta. Automat už obvykle ví, kdy auto přesně přijelo. Před odjezdem se pak znovu vsune karta. Tím se parkování ukončí a zaplatí. V nemocnici pak lze dokonce při platbě také naskenovat kartičku pojištění, systém ověří, že měl pacient schůzku, a stání je zadarmo. Když náhodou zapomenete zaplatit, lze se také přihlásit do parkovacího systému zadáním registrační značky a do 24 hodin zaplatit zpětně. V opačném případě přijde automaticky pokuta.

Matouš Jelínek, spolupracovník z Dánska