Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Po 11. etapě Dakaru: Útok Orionu na historii

Michal Štěpanovský Michal Štěpanovský 14. 1. 2021 • 06:54
62
Zobrazit náhledy (62)
Benzina Orlen Team Benzina Orlen Team Benzina Orlen Team Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Tatra Buggyra Racing Jantar Team Jantar Team Jantar Team Jantar Team Jantar Team Jantar Team Jantar Team Jantar Team Jantar Team Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Instaforex Loprais Praga Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Big Shock! Racing Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Orion Moto Racing Group Ultimate Dakar Racing Ultimate Dakar Racing Ultimate Dakar Racing Ultimate Dakar Racing Ultimate Dakar Racing Ultimate Dakar Racing Ultimate Dakar Racing Podmol Dakar Team Podmol Dakar Team Podmol Dakar Team Podmol Dakar Team

Jedenáctá etapa 43. ročníku Rallye Dakar přinesla opět spoustu napínavých momentů. Motorkář Martin Michek má na dosah životní výsledek. Tomáš Enge opět dělal bodyguarda Josefu Macháčkovi. Aleše Lopraise zlobil mezichladič a Martina Macíka zase brzdy. Libor Podmol si dokázal, že na to má.

Nejdelší speciál v soutěži z Al-Uly do Janbu (557 km, 511 km RZ) připravil prostor pro rozhodující zúčtování pro zbývající posádky. Duny jsou po několika dnech zpět, aby oddělily to nejlepší od ostatních v oceánu písku táhnoucího se téměř sto kilometrů. Časové rozdíly mohou být obrovské. Sám ředitel závodu David Castera několikrát upozornil, že právě jedenáctá etapa bude tou vůbec nejtvrdší.

Zmrtvýchvstání Michka

Český tým Orion – Moto Racing Group je na Dakaru blízko senzaci. Díky Martinu Michkovi se na slavné rallye pere o historicky nejlepší český výsledek v kategorii motocyklů. Před poslední etapou drží průběžné 10. místo, které v roce 1998 obsadil Stanislav Zloch. 

Nikdo před ním, ani po něm to lépe nesvedl. „Určitě chceme tu první desítku udržet. Pokud by se to povedlo, byla by to bomba. Všichni jsme napjatí,“ uvedl šéf stáje Ervín Krajčovič. „Je to neuvěřitelné. Po tom všem, co se mi loni stalo, jsem vůbec nečekal, že bych mohl útočit na první dvacítku, natož na desítku. Dám do toho zítra maximum,“ řekl rodák z Českých Budějovic, který dojel v 11. etapě patnáctý.

Před pár měsíci neměl Michek na závodění ani pomyšlení. Jeho život visel po selhání jater na vlásku. Vždyť deset z patnácti lidí na tohle onemocnění zemře a další čtyři musí podstoupit transplantaci. Jen jeden z toho vyjde bez následků. Tohle štěstí měl právě on a teď píše další zázračný příběh. Se svou „kátéemkou“ s českými komponenty ukazuje záda závodníkům na továrních motorkách, kteří mají úplně jiné finanční možnosti.

Ve finiši Dakaru jim bude odolávat. Jedenáctý Matthias Walkner, vítěz soutěže z roku 2018, na něj ztrácí přes 14 minut, dvanáctý Portugalec Joaquim Rodrigues má manko 24 minut. „Jsou to velké dakarské hvězdy. Oba to jsou navíc motokrosaři, takže se dobře známe z jiných závodů. Bože, to bude krásná etapa. Už teď jsem z toho rozsypaný jak čínský čaj. Už mě svrbí zápěstí,“ prozradil Michek, pětinásobný domácí šampion v motokrosu. 

Z dvaatřicetiletého borce odhodlání přímo čiší. „Šance udržet desítku je reálná. Jdu do boje, jdu se odevzdat. Věřím, že všichni fanoušci to se mnou budou prožívat. Budu se o to rvát, možná to teď řeknu trochu bláznivě, ale pojedu přes závit. Nenechám to ležet na zemi,“ zdůraznil Michek, který za devátým Slovákem Štefanem Svitkem zaostává přes 48 minut. „Na Dakaru je možné sice všechno, ale stáhnout tento náskok v jedné etapě bude složité. Musel by podobně jako dneska někdo z favoritů odstoupit, nebo provést velkou chybu. Ale Martin je bojovník a už teď je na zítřek velmi nažhavený. Jsme tu, abychom závodili, nevzdáváme se,“ prohlásil Ervín Krajčovič, šéf českého týmu. 

Deváté místo by bylo historicky nejlepší umístění českého závodníka mezi motocykly na Dakaru. Navíc v kategorii, která má nejvíce továrních týmů, závodníků, a je zde největší konkurence. Historické maximum zatím drží Stanislav Zloch z roku 1998, jenž byl desátý. „Se Standou jsme kamarádi, byli jsme spolu na Dukle, kde jsme strávili asi čtyři roky,“ dodal Krajčovič, který je z Michkova parádního vystoupení nadšený. „Martin jel super. Na začátku etapy přitom trefil kamen a během rychlého pitstopu v servisní zóně jsme museli vyměnit přední kolo a překontrolovat celou motorku. Tým ale zafungoval dobře a povedlo se to.“ 

Macík: Byl to nervák

Dvě předchozí etapová vítězství soukromého sedlčanského týmu Big Shock! Racing potvrdila, že sehraná parta srdcařů, schopnost poradit si za všech okolností a zkušenosti z 19 předchozích Dakarů mají šanci překonat i nesrovnatelně vyšší zázemí a rozpočty továrních posádek. 

Ačkoliv v 11. Etapě čekala na dakarské závodníky jedna z nejnáročnějších etap, posádka týmu Big Shock! Racing – Martin Macík, František Tomášek a David Švanda na start nastoupila plná sil a elánu. Aktuální rychlostní zkouška byla z původních 511 zkrácena na 464 kilometrů, protože část území byla zaplavena. Přesto se závodníci mohli těšit na slušnou porci náročné a hodně tvrdé trati. Kameny, skály, a v závěru zpestření v podobě více než 100 kilometrů dun střední a vysoké obtížnosti. Jen málokdo byl na pochybách, že je tu den, kdy se na Dakaru bude rozhodovat. 

Žlutý kamion v první třetině rychlostní zkoušky opět udával tempo. Pak ale pár odražených kamenů posádce značně zkomplikovalo jízdu. „Každopádně jedna z nejtěžších etap. Na neutralizaci jsme zjistili, že v řečišti nám kámen odstřelil čidlo na diferáku a současně šroub s olejem. To jsme dali dohromady a jelo se dál. Pak přišla pneumatika, opraveno. Letíme až do dun, ty jsou brutálně složité, zvláštně nafoukané, plné kamení. Utrhli jsme hadici na brzdách, takže nebrzdíme. Jak jsme ty duny pálili bez brzd, praskla spojovačka. Máme kola do véčka. Pak jeden z šutrů utrhl čidlo na převodovce a ta se hodila do nouzového režimu. Tím pádem jsme posledních čtyřicet kilometrů dojížděli na trojku. To nevydržel řemen. Kluci mechanici mají zase o zábavu postaráno a můj velký respekt,“ líčil Martin Macík.   

Každopádně, posádka si závod dál užívá a s tratí je spokojená. Dočkala se obtížného Dakaru, který jí vyhovuje. „Trať je super. Je extrémně náročná, tvrdá, občas rychlá, občas technická. V každé etapě se vystřídá několik povrchů, kterým musíš přizpůsobit styl jízdy. Děláš to nejlepší, co umíš, a prostě letíš dál, jak to jde,“ zakončuje Macík.

 

 

Nejtěžší etapa pro Jantar

Etapa startovala přímo z bivaku v Al Ule a kromě úseků ve vyschlých řečištích, čekala na závodníky i 100 kilometrová pasáž s velkými dunami. Po etapě čekalo na závodníky ještě 132 kilometrů přejezdu. Jednalo se o nejdelší a podle mnohých i o nejtěžší etapu 43. ročníku Dakaru.

David Pabiška absolvoval etapu bez sebemenších problémů a vyjel si 33. čas a v celkovém pořadí mu patří 31. příčka. V pořadí Original by Motul (jezdci bez asistence) dojel David etapu na 4. místě a ta mu patří i v celkovém pořadí kategorie. „Všechno šlo opravdu hladce, bez problémů jak navigačních, tak technických. Až jsem byl překvapen. Pořadatel strašil, že bude peklo, ale z mého pohledu se nekonalo. Nespadl jsem a jsem strašně rád, že už nám chybí jen ten poslední krok. I do něj půjdu s pokorou, připravím pořádně motorku, vyberu pneumatiku, která ještě není tak rozervaná a zítra to dotáhneme do konce,“ řekl v cíli etapy David Pabiška.

Rudolf Lhotský dojel na 42. místě a stejná příčka mu patří i v celkovém hodnocení. V pořadí Original by Motul se po 9. místě v etapě nic nezměnilo a i v celkovém pořadí je Ruda devátý. „Opravdu jsem se zapotil. Bylo to hodně dlouhé, vyschlá řečiště byla nekonečná a plná kamení. Navigačně jsem to zvládl, nebloudil jsem a ani duny nebyly tak strašné, jak pořadatel sliboval, protože byl písek tvrdý. Jednou jsem lehce upadl, ale motorka je v pořádku a na poslední den ji připravím, abych si i poslední etapu užil,“ uvedl Rudolf Lhotský.

Macháček sahá po triumfu

Buggyra stojí na prahu historického úspěchu. Kvarteto posádek je v první desítce a Josef Macháček bojuje o titul v kategorii lehkých prototypů. 

Stejně, jako v desáté etapě vsadil tým Buggyra Zero Mileage Racing na taktiku s Tomášem Engem v podobě Macháčkova ochránce. Veterán, zajel šestý nejrychlejší čas. „Nechceme to jen doklouzat do cíle, a tak jsme tahali. Z toho plynul jeden defekt, ale opět se jednalo o rychlou akci. Moc si cením toho, že nám jede Tomáš v zádech a máme takový vnitřní klid, že kdyby se něco dělo, máme tu druhou posádku, která nám pomůže,“ uvedl vedoucí muž průběžného pořadí lehkých prototypů. 

Tomáš Enge, který figuruje po problémech v úvodních etapách na desátém místě, pilně zastává roli hlídače. Přesto zajel devátý nejrychlejší čas. „Musím přiznat, že je mi až líto, že už to končí. Byla to zase velká škola. Využívám toho, že jedu v zádech Pepovi a koukám na stopu, kterou používá v dunách. Každý den se naučím něco nového a těším se, že to budu moci v následujících letech zužitkovat,“ řekl Tomáš Enge. 

Martin Šoltys zajel v kategorii kamiónů sedmý nejrychlejší čas, jeho mechanici pracovali prakticky nonstop. Dnes se jim dostalo patřičné odměny. „Na začátku jsme ztratili hodně času předjížděním pomalejších bugin. Ve druhé polovině jsme už ale, letěli. Jsme spokojení, ale na rozbité trati to byla dřina. Moc děkuji mechanikům, kteří makali až do rána,“ uvedl v cíli Martin Šoltys, který je v průběžném hodnocení devátý. 

Druhá Tatra v rukou Ignacia Casaleho měla hned na začátku technické problémy. Naštěstí se tak stalo asi jen 20 kilometrů před neutralizací, kde čekal kompletní servisní tým Tatra Buggyra Racing. S lehkou ztrátou a vidinou cíle mohla posádka pokračovat dál. „Kluci dali auto do pořádku a my mohli letět dál. Etapa byla pěkná, opět se prolínali řečiště a duny, bylo to pestré. Je to náš první rok a jsem moc rád, že jsme si tady dokázali, že na to máme jako posádka i po technické stránce. Těším se na další společné kroky,“ řekl, Ignacio Casale, který je průběžně desátý.

S poškozenou poloosou do cíle

Posádka Ultimate Dakar Racing týmu bojovala v jedenácté etapě Rallye Dakar v Saudské Arábii o udržení svého snu dojet do cíle soutěže. Dvě poškozené poloosy ji málem vyřadily. Modlící se pilot Tomáš Ouředníček ale na jedné z nich dokázal projet náročným dunovým polem. 

Předposlední dakarský den nezačal pro Tomáše s Davidem vůbec špatně. „Po startu se opět pekelně prášilo, takže se nedalo dobře předjíždět. Ale dostali jsme se do tempa a předběhli pomalejší buginy a trať se nám díky bloudění posádek vyčistila,“ zasnil se navigátor David Křípal. 

„Když jsme asi na 120. kilometru vyjížděli na kulatou dunu z měkkého písku, motor zařval a vylítl do vysokých otáček. Auto se zastavilo. A hádejte, co se stalo? Ano, zase praskla poloosa! Bylo to kousíček od plánovaného servisu na trati, kde čekali naši mechanici. Jenže jak zabíralo jenom jedno kolo, dunu nešlo ani sjet dolů, natož vyjet. Potřebovali jsme, aby nás někdo vzal na kurtu a odtáhl. David si kleknul a čekali jsme na pomoc,“ doplnil Ouředníček.

Posádce se vyplatila pomoc, kterou dali v deváté etapě závodníkovi ze Saudské Arábie, který jede s Hummerem Robbyho Gordona. „Když viděl klečícího Davida s kurtou, otočil se a cuknul s námi, abychom se dostali z duny trochu dolů. Tím nás zachránil, protože tam už jsme poloosu mohli vyměnit. David to na písku zvládl a mohli jsme pokračovat. Ale báli jsme se, co bude dál, když nám osa vydrží jen sto kilometrů.“ 

Na servisním místě David s Tomášem mechanikům odevzdali poškozenou poloosu a dostali od nich poslední náhradní z celé sady pro Rallye Dakar. „S velkými obavami jsme pokračovali dál opatrnou jízdou. A začali jsme počítat čas. David přišel s tím, že za světla nejsme schopní projet velké dunové pole. Před dunami byla časová neutralizace a David vymyslel geniální trik. Že nebudeme čekat i za cenu penalizace v neutralizaci na svůj startovní čas, ale hned pojedeme dál, abychom se do dun dostali za světla. Vyměňovat prasklou poloosu v noci v poušti je divočina. Zakutálí se vám šroub a jste nahraní,“ uvědomoval si Tomáš.

Jenže po vjezdu do dun se znovu ozvaly velké rány. A posádce bylo jasné, že je utržená další poloosa. „Psychika byla úplně dole. Já se modlil, ať to v dunách vydrží. Všechny sjezdy i výjezdy jsem jel šíleně opatrně, abych ji ušetřil. Jenže v dunách potřebujete dynamiku. Takže ty bylo na palici, šetřit techniku, ale nezapadnout. Zrovna zapadalo slunce, byly to nádherné duny, ale já místo užívání si té scenérie měl nervy na pochodu. Ale ta poloosa nakonec vydržela až do cíle. Byl to zázrak, kterému jsme nevěřili,“ dodal Tomáš Ouředníček. 

Podmol: Mám na to!

Motocyklista Libor Podmol na Dakaru zraje jako víno. Přestože už dlouho bojuje se namoženými šlachami v rukách, prakticky každý den se zlepšuje. V předposlední královské etapě obsadil skvělé 21. místo. „Bylo to hodně náročné, fyzicky asi zatím nejtěžší. Zatnul jsem zuby a dojel to v tempu, které jsme nasadili. Nakonec z toho je můj nejlepší výsledek,“ uvedl šéf Podmol Dakar Teamu.

Podmol už se v průběžném pořadí dostal na třicátou příčku. Podle svých slov za to vděčí hlavně tomu, že jede poslední dny více hlavou. „Více o všem přemýšlím a přináší to kýžené ovoce,“ řekl v cíli jedenácté etapy, která byla o 50 kilometrů zkrácena kvůli rozvodněným řekám.

Dvěma drobným zaváháním se ovšem nevyhnul ani tentokrát. „Jednu dunu jsem nedal úplně nejlíp. Skočil jsem a letěl z ní dolů asi dva a půl metru. Trochu jsem si při dopadu narazil kotníky, snad až do zadku, a taky mi trochu křuplo v ramenu. V dunách jsem pak jel asi patnáct minut v bolestech,“ popsal. „A taky škoda, že jsem se vracel pro jeden waypoint. Jinak by to mohlo být ještě lepší. Jsem však nadšený, že to má stále vzestupnou tendenci.“

Poslední výkony bývalého mistra světa ve freestyle motokrosu nabíjejí energií. „Mám za sebou dvanáct závodních dnů, zítra už to chci dotáhnout. Jsem rád, že výsledky jdou nahoru. Říkám si, že je dobře, že to není obráceně. Kdyby se mi zkraje dařilo a na konci prožíval to, co na začátku, to by byla bída. Takhle mě to baví,“ prohlásil. „Myslím, že jsem tímhle jednadvacátým místem v nejtěžší etapě všem ukázal, že na to mám. Kdyby nepřišly ty problémy na začátku, mohl jsem celkově bojovat možná i o dvacáté místo. Ale na kdyby se nehraje. Máme ještě jeden den před sebou. Když budu celkově do třicítky, bude to super,“ dodal Podmol.

 

 

Nepříjemné déjà vu Lopraise

Před rokem nastupovala posádka Aleše Lopraise do předposlední etapy ze čtvrtého místa a v dunách se chtěla pokusit o atak medailových pozic. Technické problémy její záměry zhatily. Také letos byla Praga V4S DKR průběžně čtvrtá, znovu byly na programu duny a ani tentokrát Instaforex Loprais Praga Team neztrácel odhodlání poprat se o pódium. Jenže scénář se nepříjemně opakoval i v dalších bodech.

„Opět bylo hrozně kamení a dunové pole mě zklamalo svou jednoduchostí. Je vidět, že pořádné duny zkrátka v Saúdské Arábii nejsou. Začátek byl stejný jako včera. Opět jsme jeli v prachu za kamazem. Dávali jsme mu signál sentinelem, ale nebylo to k ničemu, předjet se nám ho nepodařilo,“ popisuje Aleš Loprais, jehož na dalších kilometrech přibrzdily technické problémy.

„Utřepal se nám držák trubky intercooleru, která s sebou bohužel strhla i hadici k mezichladiči. Zastavili jsme a provizorně to opravili, ale situace se opakovala, dokud jsme hadici nepřikurtovali k rámu. Bylo to docela napínavé, protože nakonec nám už zbývala jediná spona k jejímu uchycení,“ pokračuje frenštátský závodník. „V dunách jsme pak dojeli pár kamionů, které se před nás dostaly během opravy, ale nic víc se už s výsledkem dělat nedalo.“

Posádka Aleš Loprais, Khalid Alkendi a Petr Pokora strávila na trati o 26 minut více než nejrychlejší Rus Anton Šibalov (Kamaz) a v průběžném pořadí klesli o jednu příčku. Před závěrečným dnem jsou o šest minut a dvacet sekund pátí.

Poslední etapa Dakaru z Janbu do Džiddy (452 km, 225 km RZ) nemusí být nutně nejjednodušší. Všem hrozí dunová pole, kde bude snadné uvíznout a přijít o sladkou vidinu úspěchu. Cílová rampa na břehu Rudého moře přináší některým závodníkům vzpomínky na Růžové jezeru v Dakaru, kde končila původní trasa africké části soutěže.

 

Související články

Témata

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerátZobrazit nabídku
Články odjinud