Počátky motorismu na Aljašce: Proti letadlům to auta měla těžké

Přivandrovalí hledači drahého kovu časem potřebovali přepravovat sebe i objemný náklad, přelom 18. a 19. století tedy pamatuje imigraci desítek tisíc zlatokopů stavějících silnice, koleje, mosty, přístavy a později přišly na řadu i první přítomné automobily.

Zatímco se Henry Ford na předměstí Detroitu věnoval vývoji ikonických modelů N a T, ve stejné době se tisíce kilometrů severněji honily stejné myšlenky mnohem méně slavnému konstruktérovi úplně prvního osobního automobilu na Aljašce.

Řídce sjízdná část USA „není o přepravě z bodu A do bodu B, ale o tom, co je mezi tím“, píše jeden z mnoha průvodců místními stezkami. Minimum frekventovaných dálnic je napojeno na užší okresky vedoucí až do ospalých městeček bez federálních pravidel, kde tempo každodenního života dramaticky zpomaluje na rychlost blízkou přirozenému střídání ročních období.

Počátky automobilismu na severu USA

Jedna taková zapomenutá osada hraje důležitou roli v rozvoji automobilového průmyslu severně odloučeného státu. První osobní automobil vznikl v dnes druhém největším městě Fairbanks pod rukama mladého mechanika jménem Robert Sheldon. Jednadvacetiletý svůdník přezdívaný Bobby postavil vlastními silami pojízdný vůz už v roce 1905, aby oslnil mladou dámu žijící v ledovcovém údolí severního konce zátoky Lynn Canal.

Dívka z městečka Skagway jistým způsobem zastoupila roli evolučního mezníku aljašské dopravy, protože amatérský konstruktér se s vidinou zvýšení prestiže v očích své lásky nechal vést selským rozumem, ačkoliv pojízdný automobil nikdy předtím osobně neviděl, znal jej z novinových článků. Oslnivé vozítko první generace vzniklo smontováním terénních kol, dvoutaktního lodního motoru a dvou barových židlí. Dokončený prototyp skutečně fungoval, byl schopný dosáhnout maximální rychlosti 24 km/h.

První osobní auto? Tenhle příběh je starší víc než 200 let

Náhrada koňského spřežení byla slabým lákadlem neopětovaných citů, ovšem hotový koncept zaujal autora natolik, že pokračoval v dalších projektech. Sheldon nikdy nezískal dívčiny sympatie, ale naštěstí si auto nechal pro sebe a následně se stal předním aljašským průkopníkem v automobilovém průmyslu.

Dospívající inženýr-samouk se později dostal k Fordu Model T, se kterým jako první překonal trasu Fairbanks-Valdez Trail. Místy zpevněná silnice z vnitrozemí k jižnímu pobřeží více připomínala polní cestu než regulérní komunikaci, i tak byla oddaným motoristou překonána za čtyři dny. Cílevědomý Sheldon byl mužem mnoha charakterů, možná proto dojel do cíle a stal se známou osobností profitující z nabyté popularity.

Přeprava mezi pobřežím a vnitrostátními osadami Aljašky

Zásluhou nešťastně zamilovaného muže byla zjednodušena doprava lidí i majetku mezi vnitrostátním městem Fairbanks a přístavním Valdezem. Dnes stejný úsek měří 363 mil (584 kilometrů) a interaktivní plánovač ukazuje sjízdnost za 6,5 hodiny nejrychlejší trasou.

Byl to Sheldon, kdo ukázal starousedlíkům ve Fairbanks první pokrokový Ford z Detroitu. Progresivní náhrada doma udělaného utahaného prototypu musela projít drobnými úpravami, aby se podvozek přizpůsobil náročným podmínkám. Zručný majitel neměl potíže se zkrácením náprav, což usnadnilo trefení úzkých pneumatik do vyjezděných kolejí trailu od ostatních světoběžníků.

Uznávaný rodák později povýšil do pozice aljašského silničního komisaře, vlivný post využil během lobbování za zlepšení Valdézské stezky spolu s prosazováním modernizace silničního systému po celé Aljašce. Bobby mimo jiné působil v teritoriální legislativě, byl zapojen do správy Fairbanks a sloužil ve Sněmovně reprezentantů. Podílel se na zákonodárství, když byl Aljašce udělen oficiální status členského státu federace.

Škoda Sagitta: Připomeňte si dávného dostupného předchůdce Citigo s dvouválcem

Dobročinný zástupce aljašské divočiny zemřel v roce 1983 ve věku 99 let. Vzpomínky na téměř holohlavého staříka s prořídlým knírkem jsou nejintenzivněji zastoupeny v depozitáři muzea Antique Auto Museum Fountainhead na adrese ​212 Wedgewood Dr ve Fairbanks, kde sídlí budova mapující silniční, respektive automobilový rozmach vyvolaný zamilovaným mladíkem.

Vzpomínky už jen v muzeu

Výstava zhruba stovky automobilů vrací čas do platnosti zákonů silnějšího během fanatického rýžování zlata. Dějinná expozice nesmí být ochuzena o originál vozítka s lodním motorem a barovými židličkami. Sheldon daroval svoji prvotinu do depozitáře už v roce 1934, poté se unikát podíval do několika dalších měst, aby se obloukem vrátil zpět do Fairbanks vybaven neoriginálním agregátem.

Vedení muzea plánuje kompletní očistu a konzervaci prvního automobilu na Aljašce. Pověření historici nechtějí provádět renovaci celého stroje, rádi by ošetřili veškeré části tak, aby v původním stavu vydržely ukazovat počátky motorismu ještě několik let. „Máme v plánu zajistit uchování, dokud je ještě tady,“ řekla odpovědná pracovnice Nancy DeWitt o vzácném artefaktu a dodala, že samozřejmě existuje snaha sloučit exemplář s původním pohonem mořské bárky.

Lada slaví 50 let od zahájení výroby. Prohlédněte si unikátní fotografie a videa z tehdejší doby

Nancy pamatuje, že to byl bostonský automobil Pope-Toledo, který v září 1908 poprvé přijel do Fairbanks. Slavnostně vítaný veterán Davida Lahtiho o výkonu asi 80 koní pomohl motorizovat Aljašku převážením lidi mezi těžebními tábory. Za Toledem dojely například i newyorský Franklin, clevelandský White Steamer nebo buffalský Pierce-Arrow. Nejslabší typ REO z Michiganu o výkonu asi 20 koní se ani nevylodil a byl poslán po moři zpět do Seattlu.

Automobily nepatřily mezi opěvované atrakce, proto se o nich moc neví, i když si částečnou pozornost také užily. Samostatné obyvatelstvo mezi temnými lesy mnohem více spoléhalo na leteckou přepravu. DeWitt vysvětlila odvěké uznání pilotů místo řidičů. „Jakmile letadlo dorazilo, okamžitě převládlo,“ připomněla priority aljašské populace v dobách dávno minulých. „Jen velmi málo lidí ví, kdo byl Bobby Sheldon, ale mnoho se napsalo o leteckých pionýrech,“ uzavřela povídání členka otevřeného muzea, které se snaží zviditelnit automobilový vývoj hornatého poloostrova.     

Kromě letadel občany zaujal Ford Model A

Kromě výše popsaných zjevů se v roce 1908 na Aljašce objevily první produkční automobily importované námořníky. Starší usedlíci vnímali moderní stroje jako převratné vynálezy poskytující mnoho vzrušení a zábavy. Většina nových majitelů nikdy předtím neřídila auto, proto rostl počet dopravních nehod a někteří vyděšení spolucestující skoro vyskakovali za jízdy po několika mílích neohrožené jízdy po rozbitých cestách.

Extrémně chladné podnebí, žalostné podmínky na silnici a absence opraváren znamenaly, že aljašští motoristé překypovali obrovskou vynalézavostí během řízení i úprav sériových modelů. Ví se o umění navigace pomocí ledovcových potoků, lavinových skluzů a extrémně hlubokého sněhu. Osobní dopravu lidí doplnily lovecké výpravy, nákladní přesuny zboží, rozvoz pošty, časem začaly první závody, turistika či poznávání neprobádaného území. Od četného využití se odvíjí některé modifikace s přídavnými pásy, sněhovými ližinami, utěsněnými kabinami apod.

Laurin & Klement E Černá Hora: Předchůdce trambusů vozil poštu, armádu i pomoc

Na aljašském poloostrově se obecně ujal například Ford Model A. Nástupce modelu T vznikal mezi léty 1927–1931, celkem se vyrobilo přes 4,8 milionu kusů aut konečně osazených třemi pedály, bezpečnostním čelním sklem a řadicí pákou třírychlostní převodovky. Na trojku se dalo jet rychlostí 104 km/h se spotřebou 8 až 9 litrů benzínu na 100 kilometrů. Čtyřicetikoňový motor byl umístěn vepředu v protaženém motorovém prostoru s výklopným krytem z obou stran.

Jeden příkladný kus vystavuje výše zmíněné Antique Auto Museum. Naleštěná ukázka je součástí zátiší s první benzínovou pumpou společnosti Tokheim na Aljašce, replikou motorestu Sourdough Roadhouse a motorem Fairbanks-Morse pohánějícího první telegraf v zemi.

Autor: Miroslav Mazal