První osobní auto? Tenhle příběh je starší víc než 200 let

Vánoční dárek připravil sobě a později celému světu těžce zvládnutelný mladík později podepsaný pod monstry přezdívanými „puffing devil“  („bafající ďábel“) nebo „Captain Dick’s puffer“ („kuřák kapitána Dicka“). Ironické narážky na parních stroje se časem proměnily v záplavu uznání z úcty za důmyslné využití sršícího talentu v jiných oborech, než je společenské chování.

Britský excentrik Richard Trevithick alias kapitán Dick nesnášel sezení za školní lavicí, což dával jasně najevo. Neukázněný spolužák se mnohem raději viděl v areálech cínových a měděných dolů, kde jeho otec vykonával roli pokladníka. Ve vedlejší kanceláři sídlil důlní inspektor coby vynálezce parního motoru s kmitajícími písty William Murdock, který předal mnoho praktických postřehů dospívajícímu chlapci pobíhajícímu mezi vytěženou zeminou.

Povinná školní docházka ve městě Camborne byla zanedbávána na úkor samovolného vzdělávání přirozeným vývojem. Jediným předmět se stoprocentním zapojením Trevithicka se stala matematika, proto jeho otec neztrácel naději ve zpovykaného potomka, kterého by rád viděl v řadách jednoho z místních dolů.

10 českých automobilů, které psaly historii

Dospívající introvert vyrůstající v Illogan často asistoval tátovi při vyplácení mzdy horníkům jen proto, aby se podíval zblízka na odfukující důlní čerpadla anglické společnosti Boulton & Watt. Fascinace propracovaným mechanismem vodního pohonu uspíšila navázání kontaktu s Murdockem, který uvítal nadšeného obdivovatele postupně zasvěceného do všech tajů parní využitelnosti. Skotský inženýr svému svěřenci vysvětloval základní principy, odpovídal na zvídavé dotazy, ukazoval sestavení mechanizace, čímž rozdmýchával přirozený zájem mladíka o převratné technologie pomalu formující automobilový svět.

Jednoho dne se dvojice zapovídala do detailů, jež neposedný žák najednou zvládal chápat v souvislostech. Vysoce odborná rozprava zavedla Murdocka k přiznání, že marně vymýšlí způsob zvýšení tlaku páry v osazených kotlech. Neřešitelný úkol zkušeného fyzika dělil od dokončení zázračného vynálezu. Sdělení zakořenilo v hlavě zaujatého posluchače, který se tím nechal brzy ovlivnit v dalším vývoji.

První inženýrské úspěchy nevystudovaného konstruktéra

Richard vyrostl z mladické nerozvážnosti a bývalý darebák veškerou energii ochotně uplatnil v osudovém zalíbení. Uklidněný technik doma vyráběl prototypy důlních vozíků, zkoušel je přímo v bytě či na zahradě. Léta návštěv dolů se poprvé výrazně projevila v roce 1798, kdy vynalezl agregát poháněný tlakem vody. První hmatatelný pokrok předcházel mnohem efektivnějšímu překvapení – už dospělý samorost zvládl sestavit vysokotlaké důlní čerpadlo konkurenceschopné profesionálním produktům značky Boulton & Watt.

Tatra a její nejslavnější nákladní vozidla z minulosti i současnosti

Úspěch čerpadla motivoval autora veledíla do dalších výzev, jedna z největších ležela v hlavě od památného rozhovoru se svým guru. Učenec navázal na nářky Murdocka a okamžitě zahájil vývoj parního vozu. Konstrukční činnost probíhala pod střechou staré dřevěné stodoly ohrožované požárem z ohně ohřívajícího vodu. Technicky zdatný Trevithick raději nahříval železné bloky venku na otevřeném ohništi, poté kouřící předměty házel do kotle naplněného vodou.

Finančně podporovaný syn pokladníka složil funkční parní stroj, ale to mu bylo málo. Fanatický samouk chtěl dopravní prostředek spolehlivý na rovině doplnit vysokým výkonem kvůli jízdě do kopce a po nezpevněném povrchu. Terénní choutky mu někteří rozmlouvali argumentací prokluzováním železných obručí v hrbolatém kopci, proto si umíněný Angličan s kamarádem půjčili koňský povoz, vyjeli do prvního svahu, odpřáhli oje a zkusili vozík tlačit vlastními silami. Kola nehrábla, tudíž nebylo třeba vymýšlet alternativní plán.

Nevystudovaný vynálezce si našel svoje místo na slunci, dílčí zdary podtrhnul v roce 1801 dokončením tak zvané první silniční lokomotivy. Originální pojmenování bylo stručné a pravdivé, kouřící mašina vyrazila do Camborne před zraky místních. Udivené obecenstvo mohlo libovolně nastupovat a vystupovat, v jeden okamžik se na palubě kuckajícího konceptu mačkalo tucet pasažérů.

Značka Tatra se na automobilech z Kopřivnice objevila poprvé před 90 lety

Zkušební jízda se zapsala do historie parního i automobilového oboru, protože Trevithick jako první hrdina podnikl hromadnou přepravu osob regulérním vozidlem hnaným vodní párou. Sláva gradovala demonstrativním výjezdem neobyčejně strmého stoupání do vrchu Beacon Hill dosaženého rychlostí 7 km/h.

Dnešním pohledem hlemýždí tempo, ovšem tehdy to znamenalo průlom v dopravě, jelikož koňská spřežení nahoru nevyjela. Vrchařskou prémii doplnila pětikilometrová jízda bez jediné zastávky a nezvládnutelný školák na svoji stranu získal i učitelský sbor vždy pochybující o zdravém rozumu roztěkaného studenta. Podceňovaný rebel byl ve skutečnosti velmi inteligentní jedinec, jen potřeboval najít vlastní směr správného uplatnění.  

Respektovaný Richard uhranul svého bratrance Andrewa Viviana, se kterým zahájil kompletní montáž dalšího vozidla. Pánům se spolu dařilo, proto přišlo na řadu založení podniku charakterizovaného uznáním patentu vynálezu pístového tepelného stroje schopného pracovat s vysokými hodnotami vnitřního tlaku využitelného například jako zdroj energie pohonu vozu bez potřeby koní.

Oheň se stal dobrým sluhou, ale zlým pánem

Slibně rozjetá kariéra nebyla ušetřena strastiplných etap. Jak už to bývá, tragické okamžiky přicházejí bez ohlášení, tím pádem fatální okamžik nastal během obyčejného obědu. Trevithick konzumoval polední chod, když najatý topič neuhlídal kotel a vznikl ničivý požár. Oheň bleskově pohltil dřevěnou stodolu s veškerým obsahem či vnitřním vybavením.

Kdo je kdo v automobilovém světě, aneb která značka patří do jakého koncernu?

Nejhorší byla ztráta premiérové parní lokomotivy, nicméně Richard jako vždy motivovaný zájmem o věc nezaváhal a s ještě větším odhodláním začal realizovat představy vylepšeného modelu druhé generace. Modernizovaná náhrada by mohla dostat označení „Fénix“, protože z popela dílny se zrodila lepší verze parního automobilu schopného zvládnout celou cestu z Camborne do Londýna, což je dnešními silnicemi asi 271 mil (436 kilometrů). Metropolitní dojezd se stal kulturní událostí doprovázenou připraveným ceremoniálem.

Pradědeček současných aut měl toho času minimum společného s dnešními spalovacími specialitami. Předchůdce moderny se skládal z těžké dřevěné kostry posazené na čtyřech tenkých kolech – ty zadní měly průměr i dva a půl metru. Koncová roztáčená náprava byla napojena na parní strojovnu složenou z vysokotlakého kotle, pohyblivých částí, ohniště, komínu a stupínku pro topiče. Odhalená ozubená kola byla spojena s dávným předchůdcem převodovky.

Cestující měli své místo v uzavřené kabině na nejvyšším bodě parního vozu. Malými dveřmi mohlo projít postupně deset lidí, další se už nevešli. Řidič připomínající koňského vozku seděl samostatně venku na své lavici, odkud ovládal odfukující parník na silnice. Po rovině bylo možné jet rychlostí 16 km/h, do zatáček bylo potřeba zvolnit, aby malá přední kola s pochybnou trakcí mohla lépe zatočit.    

To nejdůležitější v automobilové historii Československa. Hezky od roku 1918!

Zakladatelé společné firmy se odvážili naložit maximum dobrovolníků, sehnali topiče a v plné zátěži odstartovali k prvnímu automobilovému závodu. Jedním ze zkušebních cestujících byl oceňovaný experimentátor Humphrey Davy, který si v cíli oddechl, když vystoupil z „Draka kapitána Trevithicka“ – jak Humphrey nazval obstojnou prvotinu. Výstižný popisek zůstal natrvalo, protože silniční ďábel zpoza neprostupného dýmu vydával děsivé zvuky, šlehal oblaka páry a plival četné jiskry.

Ověřenou techniku bylo potřeba složitě udržovat či dále vylepšovat. Bratrancům nestačilo dosud poznané, a tak se rozhlédli do příbuzného odvětví dopravy. Trevithick zaznamenal pokládku nových ocelových kolejí a vyzkoušel použít parní stroj na dvoukolejné trati. Nebyl důvod k neúspěchu, tudíž se jméno důlního dítěte zapsalo i do historického rozvoje železničního cestování, které dále vyladily poznatky a vynálezy britského projektanta jménem George Stephenson.

Protektorát přinesl jízdu vpravo. První den byly v Praze desítky nehod

Zářivá hvězda jednoho talentu parního průmyslu začala příliš oslňovat dosavadní stálice trhu. Stabilní hráč Boulton & Watt bránil své postavení dokonce u soudu. Ve sporu nízkotlakého stroje proti vysokotlaké technologii administrativně vyhrála mocnější továrna dvou starších osobností, ale Richard se opět nevzdával. Ze života dobře věděl, že si najde svoji cestu úspěchu a vzdal snahy obsadit železniční uzly. Ústup z vlakové scény byl podpořen méně podařenými experimenty, v Pen-y-Darrenu pod nákladní lokomotivou s 50 tunami odtaženého nákladu popraskaly koleje a kopaný tunel pod Temží zavalila voda.  

Místo obsluhy vlakových perónů se zavřel do své oblíbené dílny a zanedlouho vyjel s dalším parním automobilem. Do osudového koníčku neboli celoživotního montování investoval všechen čas, veškeré odhodlání a celý výdělek. Nepotrpěl si na pomíjivé majetky za drahé peníze, v podstatě chudý inovátor vše vkládal zpět do svého snu, za kterým si šel nejlépe z celé třídy zdánlivě schopnějších spolužáků.

Jedním z posledních vzpomínek na ďábla bylo ztroskotání plachetnice při návratu z povedené služební cesty v Peru. Po záchraně zatopených dolů málem nedoputoval do rodné Anglie, kde později zemřel chudý a zlomený dne 22. dubna 1833 ve věku 62 let. Pohřeb do neoznačeného hrobu zajistili bývalí zaměstnanci pamatující nejproduktivnější etapy geniálního samotáře.

Autor: Miroslav Mazal