Škoda Sagitta: Připomeňte si dávného dostupného předchůdce Citigo s dvouválcem

Škoda 420, později známá jako Popular, se v meziválečném období stala nejúspěšnějším automobilem mladoboleslavské automobilky, která jí pomohla se postupně stát nejžádanější značkou v Československu. V průběhu let však Popular rostl, a tak pod ním vznikl prostor pro další model. Ten Škoda chtěla vyplnit, a tak v druhé polovině třicátých let vznikl prototyp Sagitta, který se měl stát předobrazem takového automobilu.

Sagitta měla hrát roli ryze dostupného automobilu pro co nejširší masu zákazníků. Jestliže tak Popular postupem doby narostl k čtyřmetrové délce, Sagitta se stala 3,4 metru dlouhým vozem. Dnes o něm Škoda mluví jako o minivozu, a tak se svým způsobem dá považovat za dávného předchůdce dnešního Citigo. Rozvor činil pouhých 2,1 metru, auto pak bylo široké 1,32 metru a vysoké 1,42 metru.

Reportáž: Měsíční dobrodružství se Škodou Popular Roadster (1937)

Podvozek byl tehdy osvědčené škodovácké koncepce s páteřovým rámem a nezávislým zavěšením všech kol, odpružených napříč uloženými půleliptickými listovými pery. Třístupňová převodovka tvořila podobně jako u modelu Popular montážní celek s rozvodovkou zadní nápravy, jednalo se tudíž o tzv. řešení transaxle, prosazené až o mnoho let později, hlavně u sportovních aut.

V případě prototypu Sagitta (jméno z latinského výrazu pro „Střelu“ odkazovalo na šíp ve znaku výrobce) poskytlo více prostoru pro nohy spolujezdce a zlepšilo těžiště, což pomohlo i trakci. Řízení bylo hřebenové, autu pak kvůli snížení ceně chyběl diferenciál – na tehdejších prašných cestách to ale i díky úzkému rozchodu 1,05 metru ničemu nevadilo.  

Staré Škodovky dnes stojí nekřesťanské peníze: Embéčko milion, hromada šrotu statisíce

O pohon se staral pod přední kapotou podélně uložený čtyřdobý vidlicový dvouválec SV o objemu 844 cm³ a výkonu 15 k (11 kW) při 3000 otáčkách, který měl pro Škodu neobvyklé chlazení vzduchem. Nechyběl proto čtyřlopatkový ventilátor z hliníkové slitiny, původní karburátor Zenith 26 VEH pak nahradil modernější Solex BFRH, se vzduchovým filtrem s vložkou v podobě drátěnky zvlhčené olejem. Startování usnadňovalo předehřívání sacího potrubí výfukovými plyny.

V průběhu let 1936 až 1938 vzniklo hned několik exemplářů tohoto prototypu. Úvodní podvozek byl osazen v dubnu 1936, přičemž ani archivní materiály automobilky neuvádějí, jaký typ karoserie použil. Později každopádně následovaly dva kabriolety, čtyři kupé, lišící se mimo jiné posuvnými (pro více prostoru uvnitř) nebo spouštěcími skly ve dveřích, a jeden tudor se čtyřmi plnohodnotnými sedadly místo výchozí dispozice 2+2.

TEST Vyzkoušeli jsme kupé Škoda posledních osmdesáti let. Tudy kráčí historie! (+video)

Škoda má v tuto chvíli ve své sbírce dva exempláře Sagitty. Kupé v hnědé metalíze je po náročné renovaci součástí expozice továrního muzea značky, zatímco další kupé se nachází v depozitáři muzea.

Do sériové výroby se zajímavý prototyp nedostal. Řadu prvků, včetně uložení motoru podélně před přední nápravou a odklápění kapoty společně s přední maskou, však převzal sériový model Škoda 995 Popular „Liduška“, vyráběný od listopadu 1938. Ten se v té době stal tím nejdostupnějším modelem značky, a to přestože na rozdíl od Sagitty použil čtyřválcový motor a byl o 400 mm delší. Do roku 1946 vzniklo celkem 1.478 „lidušek“.