Podruhé na startu destrukčních závodů v Přelouči: Nestačil jsem se ani pomodlit

Vraždění vraků, jak se také destrukčním závodům říká, zavítalo podruhé do Pardubického kraje. Prvně se tak stalo loni v prosinci, a jak si určitě pamatujete, na startu jsme se stříbrným punťasem nechyběli. Nedotáhli jsme to ale až do finálových bojů, a tak jsem si pro další účast slíbil, že tuhle práci dokončím. Letos už s trošku větším a pocitově bytelnějším autem. Italskému Fiatu jsem zůstal věrný a do bojů vyrazil s Mareou Weekend. Jak příznačný název pro víkendovou akci…

Stejné místo, mnohem lepší podmínky

Akce s názvem Fakar Demolition Race dostala dodatek „vol. 2“. Není to ale tak úplně další ročník. Zatímco vloni jsme se v přeloučském areálu Tank Power sešli v prosinci, kdy se venkovní teplota pohybovala kolem nuly, tentokrát už byl začátek dubna a příjemné jarní podmínky.

Na startu prvního destrukčního derby v Pardubickém kraji: Doslova nářez!

To ale nebyl jediný rozdíl. Událost, o jejíž organizaci se opět postarala Redneck Garage a Dirt Drift and Tuning Session, se posunula také v dalších směrech. Počet zúčastněných vozů vzrostl z 80 na 120 a celá akce byla tentokrát dvoudenní. Pro diváky byl připraven i bohatý doprovodný program, nechyběla exhibice monster trucku či ukázka hasičské techniky v praxi. To nejdůležitější, kvůli čemu sem míří stovky lidí,  je ale šťouchání auťáků!

Do bojových barev

V prosinci jsem na poslední chvíli (rozuměj v den akce brzy ráno) zjistil, že můj vyhlídnutý Peugeot 309 nejezdí a já musím hodně rychle vybrat náhradu. Tehdy mi padl do oka stříbrný Fiat Punto, avšak nikterak vyšperkovaný. Měl jsem před sebou nějaké tři hodiny do první rozjížďky a jeden červený sprej. A jak si určitě pamatujete, výsledek tomu odpovídal.

Letos už to byla jiná písnička. Chlapci z Redneck Garage mi „Mařenu“ zkrášlili do barev Auto.cz a jak můžete vidět v článku, výsledek stál rozhodně za to! Klukům patří ještě jednou velké díky za ochotu a šikovnost. Vůz mi zároveň odstrojili. Pryč musela kvůli bezpečnosti boční a zadní okénka, světla či veškeré přebytečnosti v interiéru. Na mě už mnoho práce nezbylo. Vzhled jsem jen doladil našimi nálepkami a přimontoval registrační značky, které možná pamatujete z našich někdejších testů.

Destrukční derby na vlastní plechy: Tohle musíte zažít!

Zatímco v zimě jsem naše barvy hájil sám, letos jsme se pod hlavičkou Auto.cz zúčastnili společně s kamarády Mílou a Pawlem jako jeden tým. Vzhled aut jsme však nechali ve volném stylu, takže mou weekendovku doprovodila tečkovaná beruška s technikou Opelu a Škoda Felicia v barvách České pošty. Jeden z kolemjdoucích to popsal trefně: Pošťák? Tak ten určitě nedojede.

To jiní si dali záležet ještě více. Nejen na jednolitosti barev, ale i technice vyvedené nad kapotou. Jen se podívejte do přiložené fotogalerie, co všechno se o víkendu na startu objevilo. Benevolentní byli pořadatelé také co do výběru pneumatik. Vyjma hrotů a řetězů bylo povoleno vše, co se vám na automobil podařilo namontovat.

Jdeme na to!

Je sobota lehce po deváté hodině a první posádky už se připravují na start. Zatím zaváděcího kola, během kterého se seznámíme se dvěma dráhami. Stejně jako loni na nás čekají tratě pro rodeocross a demoliční derby. Na té první jde o umístění (avšak šťouchy do soupeřů jsou také povoleny), na druhé už se body počítají jen za šťouchy, přetočení či dojetí do cíle. Avšak pozor, o body můžete i přijít, pokud nebudete respektovat daná pravidla. Zakázáno je například bourání do stojícího auta či rána na dveře řidiče.

Zaváděcí kola jsou vlastně mé první kilometry s weekendovkou. Na rozdíl od prosincového podmáčeného a bahnitého terénu je teď dráha suchá a tvrdá, což se alespoň malinko snaží pravidelným kropením napravit přítomní hasiči. Neznamená to ale, že by ovládání vozu bylo snazší než minule. I tentokrát jedu převážně na druhý rychlostní stupeň a v úsecích s vyjetými kolejemi si pomáhám ruční brzdou.

Po úvodním seznámení se jde rychle na ostré rozjížďky. První, druhá, třetí… až konečně pořadatelé vyzývají k řazení na start sedmou, tedy mou skupinu. Štosujeme se s ostatními účastníky těsně vedle sebe a já mám radost, že okolo mě není žádné obrovské monstrum. Míla takové štěstí neměl a do rozjížděk startoval hned vedle Jeepu Cherokee. Byl sice odstrojený, ale stejně. Takhle nějak by vypadal souboj automobilového Davida a Goliáše.

Destrukční derby: Brzký konec, ale stálo to za to!

Ale zpátky na start mých rozjížděk. Po pár minutách čekání je konečně odmáván start, ozve se burácení a vyrážíme do první zatáčky. Kombík vedle mě si drží první pozici, zatímco já zůstávám na vnější straně. Jenže po své pravici mám další soupeře, kteří se snaží propracovat kupředu. A protože jsou ve výhodnější stopě, nemají žádný problém s tím mě hned v první zatáčce roztočit. To ještě nic neznamená, říkám si a okamžitě se snažím minimalizovat škody. Až po chvilce si všimnu, že jsem ale přední částí auta komplet v jedné z obrovských baheních louží, které na dráze jsou. Než mi dojde, že projetí kupředu nepůjde a je potřeba vycouvat a kaluž objet, je pozdě. Zanesený motor zhasíná a já zůstávám stát na místě. Čekám, až ostatní odkrouží svá kola a přejedou na druhou dráhu. Pomalu mi dochází, že letošní účast bude mít hodně krátké trvání…

Otevírám dveře a teď už je jasné, že je hotovo. Bahno je až na úrovni prahů a motorová část utopená ještě níž. Čekám tedy na odtah a loučím se s nadějí na návrat. V depu mechanik ještě zkouší přimět weekendovku k životu, ale není to nic platné. Motor má sice snahu, ale ne a ne nastartovat. Krátce před druhou rozjížďkou zkouším štěstí naposledy, ale kdepak. Od teď už jsem jen divákem.

Ani ostatní účastníci posádky Auto.cz neměli příliš štěstí. Mílova pošťácká Felicia vypověděla službu také v první rozjížďce. Pro druhou se ji ještě podařilo vrátit na start, ale ani tentokrát se nedostala ani na okruh pro destrukční derby. Nejvíce bodíků z nás tří tak se svým opelem posbíral Pawel. Připsal si pár hezkých šťouchů a jeho snažení nakonec skončilo až po ráně v závěru druhé rozjížďky. Nenápadná beruška nakonec měla hodně ostrá tykadélka.

Parádní atmosféra

V danou chvíli mě brzké odstoupení hodně mrzelo, po několika týdnech těšení končí moje jízdy po prvních metrech. Ale nedá se nic dělat. I jako divák si tuhle akci užívám. Divácké zóny jsou blízko dráhy pro destrukční derby, takže o těsné souboje, řev motorů a vůni benzinu není nouze. Není rozjížďka, ve které by neskončila účast alespoň pro jednoho účastníka, takže odpadlých vraků je už po prvním dni opravdu hodně.

V neděli se také všechno povedlo na jedničku. Skvělé jarní počasí vydrželo i pro druhý den, stejně jako pár přeživších šťastlivců, kteří bojují o bodíky v závěrečných jízdách. Ti, kteří jich získali nejvíce, si to následně rozdají v semifinálových a finálových bojích. Tady už jde o všechno a je to znát. Souboje jsou peprnější, tvrdší a nikomu není nic darováno. Všichni se snaží jet na limitu, což se jim ale ne vždy vyplatí. Tu a tam se nějaký vůz při zběsilé jízdě poškodí na velkých výmolech svépomocí, jeden z řidičů dokonce předvede ukázkou boudu, když se „zakousne“ o obrovskou pneumatiku lemující trať. Ono to zní jako legrační podívaná, ale věřte mi, dvakrát hezký pohled to nebyl.

Závoďák při exhibici v Sosnové lehnul popelem. Jediným hasičským vozem na akci byl vystavený veterán

No a když je doježděno a dobojováno, čeká účastníky ještě jedna disciplína. Všechny vozy, kterým ještě zůstala kola a jsou schopny se pohybovat, míří na závodní dráhu a rozdají si to v soubojích každý s každým. Do této chvíle přežila necelá třicítka vraků, ale po prvních pár minutách už jich na trati krouží jen zlomek. Závěrečný boj připomíná spíše hraní kočky s myší a absolutním vítězem se bez velkého překvapení stává jezdec v Jeepu Cherokee, na kterého byla veškerá ostatní technika krátká.

Přeloučský areál Tank Power není nafukovací. Připočtěte si k tomu 120 autovraků, k většině z nich ještě vlastní odtahovku, stovky návštěvníků, hlídání bezpečnosti diváků, údržbu trati… není toho málo. Přesto se akce i tentokrát obešla bez velkých komplikací a znovu musíme smeknout před výkonem pořadatelů.

Počet účastníků i diváků ukazuje, že taková akce v Pardubickém kraji chyběla a snad se z ní stane tradice, jak máme ostatně přislíbeno. A kdo ví, třeba se barvy Auto.cz neobjevily na startu naposledy. Další příležitost k zažití Fakaru na vlastní kůži máte začátkem srpna. Tentokrát ne v Přelouči, ale Mohelnici. Fakar expanduje na Moravu a něco nám říká, že to znovu bude stát za to!

Foto: Ondřej Lilling a Tibor Rybár