Před 50 lety bylo vyrobeno poslední tříkolové vozítko Velorex
Hadraplán, prchající stan či splašené trubky se žertovně říkalo motorové tříkolce Velorex, za jejímž zrodem stáli bratři Mojmír a František Stránští z České Třebové. První vozítko na třech kolech sestrojili v roce 1943 a poslední ze zhruba 15.000 kusů vozítek s plátěným potahem se vyrobily v listopadu 1971.
Bratři Stránští se k vývoji svého dopravního prostředku dostali díky motocyklu, respektive kvůli nepohodlí, které přinášela jízda v sedle za špatného počasí. První "káru na ose" - odtud původní název tříkolek Oskar - dali dohromady v roce 1943, až do konce války se ale jednalo spíše o experimenty.
První malou sérii tříkolek Oskar vyrobili bratři Stránští v roce 1945. Při její stavbě použili různé motory - stopadesátku "čezetu", dvěstěpadesátku Jawa a dokonce i původně stacionární motor o objemu 300 ccm. Na potah namísto původního montérkového plátna začali používat koženku, která se během dalšího čtvrtstoletí stala poznávacím znamením tříkolek jejich konstrukce. Ty se na trhu udržely i přesto, že v době znárodňování průmyslu končil jeden tradiční český výrobce vozidel za druhým. Bratři totiž vozítko začali nabízet jako dopravní prostředek pro invalidy. Samozřejmě ale nemohli působit jako soukromníci a na samém počátku roku 1951 proto vstoupili do Velodružstva v Hradci Králové.
V lednu 1954 se zabil starší František a o rok a půl později musel Mojmír opustit kvůli neshodám s vedením družstvo, které tak nadále vyrábělo tříkolky - od roku 1954 nesoucí jméno Velorex (z latinského "Král kol") - samo. Pod jeho křídly zůstala výroba Velorexu až do listopadu 1971, kdy vznikla poslední ze zhruba 15.000 vozítek. Mojmír Stránský se po odchodu z družstva i nadále věnoval technickým vynálezům a vytvořil například úspěšný systém pro úpravu řízení běžného automobilu pro invalidy. Zemřel v červnu 2011 ve věku 87 let.
