Rallye Dakar 2020: Ohlasy po 10. etapě - Čekají nás nejhorší duny této země
Noc ze středy 16. na čtvrtek 17. ledna strávily všechny posádky v provizorním bivaku v Shubaytahu bez možnosti servisní pomoci svých týmů. Podle informací pořadatelů je čtvrtek čekají nejvyšší duny, které se v Saúdské Arábii nacházejí.
Přinášíme postřehy některých startujících. V závorce je uvedena kategorie, název týmu, první číslo u lomítka znamená umístění v etapě, druhé aktuální pořadí.
Aleš Loprais (kamiony, Instaforex Loprais Praga, 9./4.): „Z preventivních důvodů jsme měnili před desátou etapou turbo, samozřejmě pneumatiky, doplňovali oleje, zkontrolovali celé auto, promazali řízení. Vyráběli také výfuk, který nás pozlobil, a měnili hadice. Museli jsme samozřejmě zabalit všechny věci, které s sebou běžně nevozíme. Konkrétně jde například o řídící jednotku, powerbox, spojovací tyče, vzduchový filtr a různé snímače. Ve středu se opět projevil problém se senzorem turba. Pětkrát jsme museli zastavit a resetovat auto. Místy to bylo o přežívání. Nicméně i tak musíme poděkovat naší Lady (kamion Praga), že nás dotáhla do finiše. Před čtvrteční velmi těžkou etapou se jí s kluky budeme intenzivně věnovat. Máme to bez mechaniků, takže budeme makat všichni. Čekala nás zajímavá noc.“
Martin Macík (kamion, Big Shock Racing, 7./6.): „Byla to příjemná jízda. Vypadá to tu jak v Mordoru. Trať hodně písčitá, duna, tvrdý podklad, duna. Ty duny měly hodně zrádné zakončení. Jedete, nic nevidíte a najednou se zjeví stěna dolů. A pak rozhoduje, kdo jak zabrzdí. My jeli relativně na pohodu, abychom neudělali zásadní chybu. Přece jen, je to maratonská etapa. Strašně tady fouká. A hlavní dnešní navigační hláškou byla věta: Tady rovně.“
Martin Šoltys (kamiony, Tatra Buggyra Racing, 13./9.): „Začátek byl docela těžký. Pěkný písčitý terén. Tam se nám objevily problémy s elektronikou, když nám v kabině přestaly jít všechny budíky. V neutralizaci jsme vše opravili, pak ale přišla zpráva, že druhá část je zrušená. Chápu rozhodnutí pořadatelů, ale je to s ohledem na naši taktiku škoda.“
Jan Brabec (motocykly, Big Shock Racing, 101./60.): „Jsem v pořádku. Bylo to tak nebezpečné, že helikoptéry nestíhaly lítat. Já šel na hubu už na druhém kilometru a zlomil řídítka. Podařilo se mi je opravit, ale nabral jsem ztrátu třicet minut. Navíc nefungovala dobře zadní brzda. Je to v pohodě, nic jsem si naštěstí neudělal a nic mě nebolí.“
Martin Prokop (automobily, MP-Sports, 11./13.): „Z hlediska bezpečnosti považuju rozhodnutí pořadatelů o zkrácení etapy samozřejmě za správné. Nám se stejně jako včera jelo náramně dobře a neobjevil se jediný problém. Teď nás čeká maratonský bivak bez pomoci mechaniků a příprava na další těžké duny v zítřejší etapě.“
Josef Macháček (SSV, Buggyra Racing, (17./27.): „Počítá se každý kilometr, který odjedeme. Je to škoda, protože jsme raději začali opatrně. Ale s rozhodnutím ukončit etapu nic nenaděláme a pokračujeme do bivaku, kde budeme mít volnější den a ve čtvrtek se do toho zase pěkně opřeme.“
Tomáš Ouředníček (automobily, Ultimate Dakar, 62./38.): „Skvěle jsme odstartovali, projeli kolem Fernanda Alonsa, který se vyválel. Pak přišla dunu a za ní leželi na střeše bratři Coronelovi. Málem jsme do nich vrazili, protože to nešlo ubrzdit. Tak jsme je objeli, vzali je na lano a vrátili je zpátky na čtyři kola. Jenže pak v našem autě zarachotilo a odešla poloosa. Naštěstí vozíme náhradní, takže jsme zastavili, že ji vyměníme. Za tři minuty byla vymontovaná. Připravili jsme náhradní, jenže ta prostě nešla zpátky nasadit do těhlice kola. Je tam takový tisícihran, ale ta náhradní ho měla nějak poničený.
Dělali jsme to dvě hodiny a zkoušeli všechno pořád dokola. Pak u nás zastavil asistenční kamion. Tak jsme jim řekli, ať nám dají další poloosu, kterou jsme u nich měli. Jenže oni jí nevezli. Řekli, že ji poveze další kamion. Takže jsme dál pokračovali v úpravách tisícihranu. Nakonec se nám ho tam podařilo narvat. Pak dojel druhý kamion, kterému jsme dali špatnou poloosu a řekli jim, ať jedou za námi a kryjí nám pro jistotu záda. To nám dost pomohlo. Tam bychom museli překonávat velké náročné duny. Takže jsme dojeli do maratonského bivaku a obhlédli auto. Vypadlo celkem v pořádku. Mrzí nás ale výsledek. A navíc nás pravděpodobně čeká nejtěžší etapa letošního Dakaru s velmi náročnými dunami.“
Zdeněk Tůma (čtyřkolky, Barth Racing, 2./11.): „Je to super. Tohle jsem si vůbec nepředstavoval, že někdy dokážu. Že porazím hvězdy typu Casaleho a Sonika. Je to jeden z mých splněných snů. Druhé místo mi vyhrála navigace. Byla to dunová, písčitá etapa, foukal hrozný vítr. Na jednom bodě začali všichni bloudit a nenašli cestu ven. Já ji našel nejrychleji a tím se to vlastně povedlo. Držel jsem se skupinky motorkářů, ale pak už to prostě bylo nutné si odskočit. Během zastávky mi samozřejmě ujeli. Poté jsem se soustředil na přístroje a nenechal se nikým ovlivnit. Přesně jsem věděl, kde se nacházím a jel úplně podle sebe. Ostatní jeli vždycky za tím prvním, který je vedl pokaždé špatně, takže tam všichni bloudili.
Chvílemi jsme jeli v písečné bouři. Cítil jsem velké tlaky, až to skoro tahalo nudle z nosu. Jakmile foukalo z boku, nebo proti, tak to bylo hrozný. Ale myslím, že by šlo i pokračovat. Jenže pár motorkářů mělo problémy a pořadatelé pochopitelně chtěli uchránit zdraví závodníků. Člověk tady nesmí riskovat. Je potřebovat dodržovat některá pravidla. Když nevím, co je za hranou duny a nevidím za horizont, je prostě nutné přibrzdit. Musí se jet hlavou a myslet na to, že může jít i o život.“
